Články

přeposlat článek tisknout
Brutal Assault 2018 – čtvrtek

Brutal Assault 2018 – čtvrtek

  • kdy: 9.8.2018
  • kde: Jaroměř, pevnost Josefov

Kulometnou salvou se krmíme, ale čert aby to spral, nemetalové soubory nás na BA vážně baví.

program - čtvrtek

úterý

středa

bizzaro: Ještě před náloží, kterou spustili Godless Truth (Adam se do nich po nástupu vezpíval), hráli Between the Planets. Jejich koncertů jsem viděl několik, některé i pořádal. Dlouhou dobu na podiu stávali jak přikovaní, a i když toho ani tentokrát extra nenaběhali, je vidět ve vystupování posun. Už nestojí schovaní za stojanem mikrofonu jak nesmělí panicové u první děvy, odjeté koncerty dělají divy, snad to tak bude i dál. Kdo má rád ambientněji/rockově znějící groove/djent, musel být spokojen, ačkoli to živě od sebe chce písně víc oddělit.

onDRajs: Godless Truth hráli brzo. Sotva jsem se vykopal ze spacáku, už na ně běžím před pódium pořádně se usmažit ve výhni pekelné. Bezbožníci se logicky zaměřili na svou aktuální tvorbu, která však teprve vyjde (snad na podzim), nové skladby jsou však chytlavé, takže se v nich dá i bez hlubší znalosti zorientovat. Zvukový mix byl OK, jen to bylo trošičku zbytečně přepálené. Celkový dojem ze skupiny? Kapela mi přišla sehranější, celkově to působilo sympatičtěji než první vystoupení v nové sestavě v Praze, kde mě vysloveně iritoval vokál Adama. V Josefově působili „Gétéčka“ víc semknutě, hudba je méně brutal, přibylo však rychlých nohou a rukou, zároveň s nimi i originovských arpeggií, písně se ovšem neutápějí v kytarových kudrlinách a pořád mají tah na branku. Za mě dobrý, už aby byla venku deska!

MXL: Po náročné noci plné pivní družby velel základní instinkt nemilosrdně. Ještě před polednem se předvedli olomoučtí Godless Truth, aby ukázali, že celkem v pohodě udrží tempo s áčkovými techno deathovými spolky světa. Mohlo to hrát trochu lépe, ale kapela tomu dala maximum. Těším se na poslech nového materiálu.

LooMis: Godless Truth doplatili na brzký hrací čas. V porovnání s následujícími Broken Hope se na ně přišlo podívat zoufale málo lidí (tím myslím pár stovek). Slunce neúprosně pražilo, ale z kapely vyzařovala pohoda a radost, která se přenášela i ven z pódia. Od posledního vystoupení ve FAMU kapela složila další materiál na novou desku, takže kromě klipovky Fortune Time byly představeny ještě tři nové věci, ze starších pak třeba Wortless Human Being a Avoiding Black Mass. Trochu mi přišlo, že vedro postupně zmáhalo hlavně bubeníka Petra Mikeše, ale byl to jen takový letmý dojem. Podstatné je, že kapela, poté co definitivně uzavřela éru s GT Boyem, našla ve zpěvákovi Adamovi neméně silného a sebevědomého frontmana. Stále jedna z nejlepších českých kapel!

Broken Hope zaplnili prakticky celý prostor před zvukařem, takže vlastně to, že GT neměli takovou návštěvnost bylo výhodné v tom, že se člověk nemusel mačkat na souseda. Chicagští, na rozdíl od jiných kapel, přivezli bohatou pódiovou výbavu, které v pozadí dominovala obří plachta s motivem k loňské desce Mutilated and Assimilated. Mezi prvními  skladbami jsem, kromě titulní věci, ještě zaregistroval The Meek Shall Inherit Shit, ale nezůstal jsem nicméně natolik dlouho, abych posoudil přísněji, než “šlapalo to”.

onDRajs: Broken Hope s sebou přivezli opravdu bohatou výzdobu. Normální Vánoce. Pódium „zdobily“ dvě plachty s jejich logem a za kapelou se vznášela obrovská nestvůra, která vypadala jako oživlé tlusté střevo. A hudebně? Nemůžu si pomoct, ale ze mě se na stará kolena snad stane fanda Broken Hope. Kapela totiž naživo disponuje takovým tlakem, brutalitou a nekompromisní valivostí, že to k headbangingu donutí i hřbitovní náhrobky. Ani nevadí, že nemáte jejich diskografii naposlouchanou, oldschoolové skladby jsou totiž jednoduché a dá se v nich snadno zorientovat. Největší devízou řezníků z Chicaga jsou pomalejší nebo střední tempa, v nich vám kvintet přejede hlavu jako parní válec řízený partou zombíků. Když si k tomu připočtete záhrobní murmur Toma Leskiho, který je vizuálním ztělesněním masového vraha, je vymalováno. Svým vzhledem se na poměry brutálního death metalu trochu vymykal druhý kytarista Matt Szlachta, který ovšem kapelu po technické stránce posunul svými parádními sóly notně kupředu. Broken Hope zahráli staré fláky i pár věcí z dosud poslední a velmi dobré desky Mutilated and Assimilated. Super koncert, kde adrenalin a pot tekly proudem.

MXL: Chicagská legenda Broken Hope si dala v poledním ultra parnu repete z povedené show před dvěma lety. Kdo má rád brutální a technicky pojatý death metal, mohl začít mlátit palicí o 666. Dosud jedna z velmi přehlížených, ale přesto zásadních kapel žánru může i po čtvrt století vyučovat, jak to chodí v márnici i na pitevně.

S tvorbou Diabolical jsem obeznámen podrobněji a především poslední EP Umbra a předchozí album Neogenesis patří k nepříliš známým, ale o to kvalitnějším záležitostem black/deathového ranku. V trýznivém horku (budiž proklato zlověstné Slunce!) set Švédů najížděl zvolna a pekelná nenávist probublávala nejprve v atmosférických dávkách. Pánům pod vedením zakládajícího člena Demonical a kytaristy Centinex Sverkera Widgrena by rozhodně slušela tma a své černé kápě v rychlejších skladbách ještě rádi shodili. Ve výsledku se jednalo o velice kvalitní set, který si s domácím poslechem nezadal. Až se u nás černí jezdci znovu zjeví, lze jen vřele doporučit.

Persefone na albech snesu, naživo jsem plastikové pidlikání bez tahu na branku jen těžko přežvykoval. Slyšet bylo málo, klávesy vůbec a já na snažení bandu rezignoval po dvou skladbách. Škoda.

fansLooMis: Protože před sluncem je třeba se ukrývat a doplňovat tekutiny (a kapel dneska mělo být opravdu hodně), plný set dávám až s Persefone. Jako kbyby se na křižovatce potkali The Faceless, Leprous a Cynic. S posledními jmenovanými má kapela blízké pouto – Paul Masvidal nazpíval na poslední desku Aathma dvě skladby a s jeho vokálem z playbacku kapela odehrála Living Waves. Škoda, že byli bez basáka (nepostřehl jsem, co se přesně stalo, ale snad nějaké úmrtí v rodině?). Velkou pozornost na sebe strhával zpívající klávesák, jehož čisté vokální linky mi braly dech. Skvělé vystoupení, které uteklo jako voda a Andořané tak jednoznačně potvrdili post černého progresivně deathmetalového koně festivalu.

onDRajs: Na Persefone jsem přišel spíše kvůli seznámení s kapelou než jako nějaký její oddaný fanoušek. Skupinu jsem slyšel kdysi dávno (to byly časy alba Core) a tak mě zajímalo, co hoši z Andorry produkují nyní. Překvapila mě mírná změna žánru, citelně totiž přibylo technických pasáží a progových postupů. Chvílemi to hodně evokovalo takové Dream Theater (nebo spíše Between The Buried And Me), zvukově to ale bylo hodně zkreslené, k čemuž dopomohla i absence baskytaristy, který nemohl z jakýchsi důvodů na fest dorazit.

U Exhorder jsem si jasně řekl, že je musím vidět. Další zástupce ze zlaté éry amerického thrash metalu, který se na Brutal Assaultu představil. Jo, další reunion. Vedle Demolition Hammer, Sacred Reich nebo Nuclear Assault to ale bylo o něco slabší. Z původní sestavy zůstal plešatý zpěvák Kyle Thomas a kytarista s vizáží vousatého motorkáře s lennonkami na nose Vinnie LaBella. Zbytek skupiny tvoří nováčci. Exhorder zahráli to hlavní ze dvou desek, které na začátku 90. let udělali – Slaughter in the Vatican a The Law. Debutu si lidé cení více, nicméně druhé album dostalo také hodně prostoru. Písním ovšem živě chyběla taková ta správná agresivita jako na deskách, koncert také potopilo šílené vedro. Kvůli němu se schovávám u pisoárů ve stínu, kde je ale dost špatný zvuk, tak to nakonec vzdávám ještě před koncem setu Exhorder.

LooMis: Exhorder už nikdy nikdo neodpáře spojitost s Panterou. Prostě určité elementy v groovu a struktuře skladeb se zde dají nalézt, ale mluvit o nějaké kopii určitě nelze. Výrazně odlišným prvkem pak je vokalista Kyle Thomas, který, se vším respektem k hlasu Phila Anselma, má v (po všech těch letech) větší dynamiku a rozsah (což se vzhledem k bujaré minulosti Anselma ani nelze divit). Po krátkém intru (kde mimochodem zvuk španělky měl jasný panterovský nádech) se rozezněla první skladba z první desky – Death In Vain, na kterou hned navázala The Unforgiven z The Law (1992) a pak hodně zrychlená Legions of Death. Z původní sestavy zbyl vedle Thomase pouze kytarista Vinnie LaBella, z aktuálních členů za zmínku stojí určitě basák Jason Viebrooks, který k téhle hudbě má hodně blízko z dob účasti v Grip Inc. (natočil s nimi první dvě desky) a bubeník Sasha Horn (který už se na BA představil např. s Forbidden). V následném přivítání se s publikem došlo možná k lehce překvapivému momentu, kdy Kyle zmínil, že mají dvě desky – na první Slaughter In The Vatican (1990) byla reakce bouřlivá, zatímco reakce na The Law přišla snad jen od pár desítek hlav. Kyle se však nenechal vykolejit a prostě řek, že je to jedno, protože z druhé desky budou hrát taky a hned dvě další skladby – titulku (tady ta Pantera hodně lezla na povrch) a po ní následoval další proslov o dvou kamarádech, kteří už jsou v muzikantském nebi. A ne, nevzpomínalo se na bráchy od bývalé konkurence, ale na Breta Hoffmanna a Ralpha Santolu, které si oba nedávno vzala rakovina. Konec opět zajistil dvojitý zápřah z debutu – opět titulní skladba a Desecrator. S vystoupením celkově maximální spokojenost (teda mohla jedna skladba ještě padnout, čas byl), ale zvuk na výbornou, měl jsem skvělý výhled, parádní hudba a hlavně opět těžká pohoda s hudbou, která bavila s stále baví.

MXL: Skejťáci H2O se předvedli brutalistům v mimořádné formě. Hudebně se to od jejich předchozích vystoupení příliš nelišilo a slyšeli jsme pecky z poslední desky Use Your Voice a hlavně z Nothing to Prove, k jejímuž desetiletému výročí kapela zahrála i v Josefově. Melodický hardcore punk okamžitě chytil do pasti divoce pogující prkýnkáře, ale zpěváka Tobyho Morse to zřejmě neuspokojilo. „Je mi 48 let a teď vám ukážu, jak má vypadat circle pit,“ prohlásil předtím, než se sám s mikrofonem vrhnul do davu pod podiem a následně se rozpoutalo peklo. Vydržel udávat směr asi tři skladby, přitom stále zpíval, nechal se od lidí nosit nad hlavami a jeho sdělení byla plná pozitiv bez klišé a HC nadšení. Jednu ze skladeb dokonce odbubnoval jeho cca desetiletý syn a newyorským veteránům přítomní zobali z ruky. Kapela, která mě asi nikdy neomrzí. Přímočaré, úderné a upřímné.

brutusáček: Našláplý a angažovaný, tak by se dal charakterizovat set Municipal Waste. V redakci ne moc oblíbený thrash-crossover má u mě zastání, protože naživo je to vždy jízda. Zpěvák Tony Foresta byl opět jako utržený od řetězu a nechybělo málo a přeječel by celou Jaroměř. Krátké a chytlavé vypalováky byly do odpolední výhně to pravé ořechové a samozřejmě navažování se (ať jsme kultivovaní) do Trumpa bylo třešničkou na dortu.

mIZZY: Ve čtvrtek nebylo třeba moc pospíchat, první mě zajímali Blues for the Redsun. Ti jsou sice sázkou na jistotu, jelikož vás jejich sludge zadupe do země, ale na druhou stranu ani moc nepřekvapili. Hráli stejný set, který opakují už přes rok, takže bych rád slyšel konečně nový materiál. Na to, že festival disponuje slušnou aparaturou, mohl sluchovody fanoušků trochu více odpálit. Větší tlak než z beden se linul ze samotného pódia. Plus za dobře slyšitelný Erikův noise. Škoda jen závěru, který byl místo noise/drone výplachu kvůli nízké hlasitosti spíše ambientní. Ve stísněném klubu holt Blues funguje lépe než na velkém pódiu.

LooMis: Silent Stream Of Godless Elegy (jako jediná tuzemská kapela dostala - na hlavním podiu - tak dobrý čas, i Hypnos dne následujícího hráli po poledni, pozn. bizzaro) sleduji v podstatě od začátku a musím říct, že proměna z anglicky zpívající kapely na kapelu, která se nebojí užívat češtiny, je stále lepší a lepší. Smutnice přesně navazuje tam, kde Návaz před sedmi lety skončil (strašně to letí). Zvukomalebná a zapomenutá slova se slévají ve věty za doprovodu tu teskných a pomalých tónů, tu houpavějších a říznějších melodií, za kterých je ale vždy cítit naděje, mír, klid. A láska, kterou kapela evidentně sdílí při hraní – byla radost sledovat Hanku v národním kroji, jak poskakuje a tančí po pódiu, ale i komunikaci s Hrncem a publikem. Připomínka starých časů byla tentokrát pouze s geniální I Would Dance, jinak se vše točilo kolem novinky, ze které zazněly první čtyří věci (Ten, který ukoval Slunce, Ptakoprav, Kdo z nás je víc a Synečku), z NávazSkryj hlavu do dlaní.

onDRajs: Blood Incantation hrají hrozně zajímavou muziku. Mix záhrobního old school death metalu, enigmaticky vrstvených ploch (trochu mi to připomínalo Esoteric), ale taky komplikovanějších pasáží, které daly vzpomenout technický death metal z první půlky 90. let. Takže žádné vyslovené retro, ale originální přístup k tradici. Kapela je po produkční stránce silnější v kramflecích v pomalých tempech, v rychlých pasážích zanikají bicí (hlavně dvoušlapka) a kytary jsou dost nesrozumitelně zahuhlané. Poslední skladba? To byla sodovka. Ta věc měla snad 15 minut, šlo v ní o neustálé střídání deathmetalového běsnění, funeraldoomových riffů a éterických ploch. Blood Incantation rozhodně stojí za doporučení a jejich debut si budu muset pořádně poslechnout.

mIZZY: Mě tedy na Blood Incantation baví hlavně jejich špinavé sypanice. Doom metal jde více jejich alter egu Spectral Voice, které uvidíme letos v Praze. I tak ale velmi solidní death metal. Natahovaný závěr s kvílením kytar a sólováním mi však naopak přišel zbytečný. Jsem holt prostý člověk a stačí mi, když je UG death jednoduchý, hnilobný a vražedný.

MXL: Blood Incantation předloni zaútočili s ničivým materiálem alba Starspawn, a i když kapela funguje teprve pár let, její vystoupení vzbudilo na Metalgate zasloužený zájem otroků chaotického smrtikovu. I když mě nelidské horko donutilo většinu setu prosedět ve stínu vedle stanu, o to víc jsem se soustředil na obskurní melodiku i vraždící kakofonie koloradského kvarteta. BI jsou rozhodně hudbou pro náročnější, ale například v porovnání s o den později hrajícími Eskhaton vlastně velmi přístupná. Takže nevyhnutelná smrt, nekonečná bolest a stupňované utrpení v přehledně se vrstvících a střídajících blocích. Po vystoupení jsem měl ještě možnost prohodit pár slov se skvělým bicmanem Isaacem Faulkem (jako jediný ze sestavy nepůsobí ještě ve Spectral Voice), který si nemohl koncert a reakci publika vynachválit. Klubovou show rozhodně nevynechám.

bizzaro: Carnifex jsme vynechali. Ne snad ze zásady, ale prostě tenhle typ kapel na Marastu extra nesledujeme. Ale nedalo mi to a na kus vyběhl, neb Carnifex teď už tak ňák víc pokládám za deathmetalovou kapelu než deathcorovou. Živě ale vyzněli jinak, breakdownů bylo slyšet víc, než bych chtěl. Ne že by mi to až tak vadilo, koneckonců k těžkotonážnímu kytaristovi to sedí, ale vedro bylo šílené a sil bylo potřeba. Zhodnotil jsem, že bubeník už oproti vystoupením, co jsem viděl, srovnal nohy, a že zkérovanec Scott Lewis je správný muž v popředí. Takže? Docela to vlastně šlo, třeba zas někdy v klubu.

MortiisonDRajs: Mortiis mě pronásledoval skoro na každém kroku. I když jsem se šel vykoupat v řece, jeho klávesovému průjmu jsem nedokázal uniknout. Celé mi to připomínalo snahu teenagera, který hraje na klávesy party do neexistující symfoblackové kapely. V momentě, kdy skupina zmizí a zůstanou pouze klávesy, nedá se to poslouchat. Tristní stav u člověka, který měl štěstí, že si zahrál s populárními kapelami. Jinak by po něm neštěkl ani pes…

MXL: Kašpárka Mortiise jsem původně v plánu neměl, ale nakonec jsem byl při začátku jeho koncertu stále u stanu a nechuť z dalšího přesunu prašným areálem a žejdlík piva s přáteli mě nakonec zdržel. Nakonec jsem to ocenil, protože ranou tvorbu na labelu Cold Meat Industry jsem před mnoha lety sjížděl. Industriálně ambientní průřez nejzamrzlejšími hymnami nosatého ušáka vyloudil ze zapadlých koutů mysli celkem (ne)příjemné reminiscence a atmosféra středověkého severu v odporném počasí příjemně zchladila.

AddSatan: Ve čtvrtek bylo vedro jako v Pekle. Nevěřil jsem, že bych to v areálu vůbec přežil, natož si nějakou kapelu užil, takže jsme už dopoledne zdrhli do Dobrušky na koupaliště a následně do klimatizovaného pivovaru. Do areálu jsme se zpět odvážili až po půl osmé večerní a zamířili do Octagonu, kde právě dozvučovali Ravelin 7. Upřímně, z nahrávky mě nikdy moc nezaujali (ale moc jsem toho popravdě neslyšel), chtěla je vidět hlavně Týna, ale až celkem překvapivě mě to chytlo a bavilo. Chytrý, poměrně nápaditý, hravý a instrumentální dobře zmáknutý emocore/alternative/math rock/post-rock(/punk?) s místy zajímavě propleteným kytarami a (poly)rytmickými hrátkami. Bizzaro říkal, že v těch propletencích chvílemi prý slyšel i King Crimson a já říkám: „jo, asi jo“. A madebythefire. Celek dost táhnul a nakopával Hanzz za bicími, místy bych jeho hru označil snad i za nejsilnější článek hudby. Vím, že z nahrávky mi moc neseděl vokál, ale živě to bylo lepší, možná i proto, že nebyl v celkovém mixu až tak výrazný. Jinak ale vše vyvážené, i zvukově se mi to líbilo.

LooMis: Ravelin 7 byli pro mne tahákem zejména proto, že za bicími se roztahuje opičák Hanzz (Keep On Rotting). Byla to zároveň jedna z mála kapel, které jsem na Oriental stage viděl a nebýt drobného problému s basou, bylo by to dokonalé vystoupení. Kombinace elektroniky, mathcoru a post-rocku (to překrývání, doplňování a navazování tří kytar!) v lehce punkovém balení, bylo uhrančivé a hlavně zahrané s neuvěřitelným citem. Rozhodně tuhle kapelu doporučuji!

onDRajs: Ze simultánně hrající trojice Dying Fetus – Ravelin 7 – Pallbearer jsem si nakonec vybral posledně jmenované doomaře. Scéna Metalgate sice neoplývala tak kvalitním zvukem jako dvě hlavní přední pódia, na Pallbearer to ale ještě šlo. Snaha zvukaře fanoušky odradit co nejhlasitější zvukovou koulí tu trochu ostrouhala, ale kdo čekal kytarovou stěnu tvrdou jako křemen, musel být zklamán. Kluci z Arkansasu udělali průřez svou tvorbou – když hráli věci z prvních dvou desek, bylo to velmi dobré. Hned jako první zazněla epochální Watcher in the Dark, jenže pak kvartet zahrál úplnou novinkou, která mi přišla vyloženě slabá – nosné riffy nikde a místy byl i vokál Bretta Campbella falešný. Kluci trochu tápou, kudy jít dál, a je to v novějších písních slyšet. Situaci tak logicky zachraňoval otvírák ze Sorrow and Extinction, skladba Foreigner, a Worlds Apart z druhého alba. Nejlepší člen Pallbearer? Jednoznačně Joseph D. Rowland, jehož hra na baskytaru je na doom metal nezvykle členitá a velmi technická. Klobouk dolů.

Dying FetusMXL: Dying Fetus nenudili ani po stopadesátédeváté! Profesura technického death metalu střižená HC riffováním je zkrátka hodně drsný mejdan, při kterém se všichni tlemí, pogují a úchylná zábava stopro zaručená. Precizní výkony Johna, Seana a Treye jsou standardním průvodním jevem baltimorského bandu, tapingy na basu i kytaru střídaly na obrazovce drumcam záběry brilantní kopákové techniky, zvukově vše v naprostém pořádku. Za vše mluví názvy tracků jako Wrong One to Fuck With, Grotesque Impalement, From Womb to Waste, Fixated on Devastation, Kill Your Mother, Rape Your Dog. Kotel jako hovado a kapela s chorobným dojetím oceňující tradičně fanatické publikum BA, které Fetusáky už dávno přijalo za inventář festivalu.

Dying Fetus

LooMisDying Fetus tak stíhám pouze na samotný závěr – znělo to tradičně brutálně a nekompromisně, prostě v duchu hesla “to fuck with wrong one”.

mIZZY: Já ze zmíněné trojice viděl začátek Dying Fetus, kteří jako tradičně zněli silně nadprůměrně. Pecka zvuk, super nasypaný a technicky dokonale zvládnutý death metal. Do toho i došlo na mou oblíbenou skladbu From Womb to Waste. Tato trojice zkrátka nezklame.

Koho však nešlo opomenout, byla Lamia Vox, která tou dobou hrála pro milovníky ambientu. Jelikož mě zamrzelo její odpadnutí ze sestavy Prague Death Mass, byla má účast alespoň na půlhodině jejího setu povinností. A upřímně, byla nakonec lepší, než očekávání. Na ritual ambient, i když měla před sebou pár svícnů, se nakonec moc nehrálo. Její set byl dost rytmický, objevily se i jakési medieval zvuky, a do toho poměrně hezky zpívala. Rád bych si dal její koncert třeba na Hradbách Samoty.

Lamia VoxAddSatan: Pak přesun do K.A.L. stage, kde bylo pořád vedro jako v Pekle. Z Lamia Vox jsem slyšel asi 15 minut a celkem souhlas s tím, co píše mIZZY. To málo, co jsem slyšel, znělo lépe, než jsem čekal. Rozhodně fajn, ale nebylo to tak dobré, aby se mi kvůli tomu chtělo chcípnout horkem, takže po čtvrt hodince zase zdrháme… snad jindy jinde.

onDRajs: Myrkur. Milovníci stavebnice z dob socialismu nemohli vynechat jeho současnou verzi. Merkur!!! Totiž pardon, Myrkur. Haló okolo této špinavoblonďaté dánské šťabajzny jsem dosud nepochopil a žánrovou nálepku „black metal“ už vůbec ne. Přitom tu jde o spíš o potemnělý hevík s prvky neškodného darkwave. Co naplat, Myrkur mají dobře vymyšlenou image, která jejich muziku umí prodat. Když se ale hrábne do strun, zní to jako blackmetalová Celine Dion, ale navíc ještě bez pořádných nápadů. Tuhle do uší bijící marnost nezachrání ani zelenými větvemi opentlený stojan mikrofonu ústřední krasavice. Bída.

mIZZY: Následoval rychlý úprk na Oriental stage kvůli Grave Pleasures, kteří jsou vlastně pokračováním Beastmilk. Jejich post-punk naživo šlape, Kvohstovi to rovněž skvěle zpívá a celkově mě baví. Jasně, vzpomínky na pražský koncert Beastmilk jsou silnější, ale i songy z loňské desky Motherblood jsou super hity. Začali s Infatuation Overkill, k tomu i nějaký Beastmilk cover, hráli necelé půl hodiny, a BUM! Výpadek proudu, tma, ticho. Co naplat, kapela to balí. Ještě před odchodem ale zvládá Kvohst zazpívat s publikem Death Reflects Us, za což má mé sympatie. Věřím, že tohle akustické provedení bylo unikát.

AddSatan: Zpět do Octagonu, kde už valí Grave Pleasures. No slyšel jsem asi 3-4 songy, přičemž mě nejvíce bavil „cover“ Fear Your Mind ještě z časů Beastmilk. Zbytek také nebyl špatný, ale nějak zvlášť mě to nevzalo, možná jsem jen na tenhle druh hudby jen neměl náladu, nevím.

MXL: Přinesl letošní ročník nějaká výrazná překvapení? Progresivní deathers z New Yorku Uncured mezi těch několik málo jmen patří. Bratři Zak (20) a Rex (18) Coxové stojí v čele čtyři roky fungující kapely, která už dnes s přehledem strčí do kapsy kdekoho. Oproti zatím jedinému CD Medusa zní mladíci naživo o poznání agresivněji. Dva uřvané vokály se předhánějí ve zvěstování chmurných poselství, a když Rex začne sólit, jakoby na jeho místě stála inkarnace Chucka Chuldinera. Takový talent a entuziasmus z kapely stříká. Rytmická sekce je neuvěřitelně groovy, bicman je magor a čtveřice se bezesporu na svém prvním evropském tour předvedla v nejlepším světle. Je nasnadě, že pokud to bráchům s kámošema vydrží, do tří let tady máme mimořádný zjev na poli smrtícího kovu. První jakost!

mIZZY: Jak se říká, vše zlé je ale k něčemu dobré. Jednak si Grave Pleasures zopakovali svůj set i následující den, a hlavně jsem stihl komplet Void ov Voices. Attilův (kdyby někdo nevěděl, tak je to ten z Mayhem, Sunn O))), Tormentor atd.) sólový projekt založený primárně na vokálním umění, jeho vrstvení a smyčkování. Vystoupil samozřejmě v rudém kněžském oděvu za stolem se svícemi a v sedě začal zpívat. Nejprve čistě, dále hrdelně, ovšem až nezvykle vysoce. Než mručení se jeho hlas podobal spíše hře na nějaký kvílivý dechový nástroj. S plynoucím časem přidal také řev, nelidský jekot a growling, během kterého jsem měl až pocit, jako by svůj mikrofon polykal. Z počátku vše bez využití efektů. K smyčkování došlo až v druhé třetině, kdy utvořil zajímavé trojhlasy a svůj vokál zajímavě modifikoval, vrstvil a celou K.A.L. stage zaklínal. Na závěr se vrátil k původní poloze s hrdelními zpěvy, které sice byly výtečné, ale trochu mě zklamalo, že nedošlo k žádnému vyvrcholení. Když si vzpomenu na jeho set z Hradeb Samoty, kde hrál hodinu a půl, ke konci utvořil regulérně vokální rychtu a exorcismus, bylo to tentokrát slabší. Nebýt této zkušenosti, možná bych hovořil o vrcholu festivalu. Takhle to bylo „pouze“ výborné.

AddSatan: Attilovo Void ov Voices pro mě bylo asi největší tahákem čtvrtka a má očekávání maďarský Mistr naprosto splnil, možná i lehce překonal. Opět více méně souhlas s mIZZYho popisem („kvílivým dechovým nástrojem“ pravděpodobně myslí alikvótní zpěvy). Musím znovu říci, že se Attila stále zlepšuje, vlastně snad kromě Phurpa a Diamandy Galás mě nenapadá nikdo, s kým by se dalo jeho vokální umění přibližně/svým způsobem srovnávat. Duchovno, hypnóza, pandaemonium, exorcismus. Trip bez drog do jiných sfér. Žádné vyvrcholení ani „vokální rychtu“ jsem nepostrádal. Za mě v zásadě dokonalé. Sice jsem se během setu solidně zapotil, ale stálo to za to. Standing ovation byly naprosto na místě. Nejlepší set čtvrtka, jeden z TOP 5 celého festivalu a nepochybně i jeden z „koncertů roku“.

brutusáček: Attila je blázen, prostě blázen, nestačí mu black, drone a thrashblack, on mi ve Void ov Voices musí odpálit uši a mozek jen svým hlasem, zasmyčkovaným, přepáleným, vrstveným, chorobným, když si do toho přičtu dusno v ambient lóži, byl to skvělá zhovadilost.

LooMis: Začátek a závěr vidím i z show z Moonspell, kteří přijeli místo Pain – co jsem zaslechl, tak Fernando hlasově naprosto bez problémů, zvuk taktéž (během Opium mě spolkla Kobka a vyvrhla až na závěrečné klasiky Alma Mater a Full Moon Madness).

MXL: Bölzer jsou totální originál. O co více lidí nevydýchává a kritizuje album Hero, o to víc poslední fošnu považuji za dosud nejlepší počin okultismem postižených Švýcarů. Duo jsem neměl zatím možnost vidět živě, a tak byla očekávání veliká. A rozčarování nechtěnou hlukovou stěnou obdobně. Chápu, že desetistrunná kytara a bicí nejsou klasickou sestavou, ale nazvučit by to neměl být takový problém. Uznávám ovšem, že přes děsivou čitelnost songů, které znám nazpaměť, mělo vystoupení určité fluidum. Ve chvíli, kdy se vše v polovině setu začalo urovnávat, musel jsem na osobní hlavní tahák večera na hlavní stage. Takže neříkám ani tak, ani onak a těším se na čarodějníky v Praze.

LaibachonDRajs: Laibach. Pro mě zřejmě nejlepší kapela festivalu. Jasně, měli výhodu v tom, že vyčnívali jako nemetalové těleso, ale v tom fígl nebyl. Skupina vedená Milanem Frasem mě na hodinu totálně zhypnotizovala. Jeden song údernější než druhý, perfektní projekce, světla, ženský pěvecký doprovod, dramaturgie i scénografie. Fras svým hlubokým hlasem obecenstvo uhranul, když kapela přestala hrát, světla zhasnula a on svým záhrobním basem jako nějaká příšera prohlásil „you are fantastic“. Skupina do lidí sázela jeden industriální kus za druhým, a jak jsem se později dozvěděl, kytarista na pódiu byl jakýmsi bonusem navíc, protože ten běžně s kapelou nehraje. Na Brutalu to tak byla o poznání tvrdší elektronika než obvykle. Celkem do nás Laibach naprali 16 hitovek (celý setlist zde) a chybět nemohla ani God Is God. Opět se potvrdilo, že podobná vystoupení dělají z BA výjimečnou akci.

brutusáček: Ty nejpomalejší cajdáky od Laibach mě úplně nebraly, ale když se trošičku začalo mašírovat, tak to bylo jiné potěšeníčko, to zas jako jo. Zprvu mi vokální kazatelova jednotvárnost připadala až nemístně, ale vlastně si to tak mělo být a v celém konceptu koncertu to fungovalo dokonale. "Say HO HO"!

LaibachmIZZY: Na Bölzer kvůli velkému počtu lidí kašlu, navíc budou letos i v Praze. Dávám tedy celý set Laibach, který byl zkrátka skvělý. Jsem velmi rád, že jsem mohl toto industriální těleso vidět právě na BA, jelikož do sebe všechny prvky jejich koncertu zapadly parádně. K popisu výše bych snad pouze dodal, že veškerá komunikace s lidmi probíhala prostřednictvím samplů s elektronickým hlasem à la počítačový předčítač psaného textu. „You rock!“ a „everybody say hohoho“ vykouzlili úsměv na tváři. Více podobných kapel na Brutal Assault!

AddSatan: Po takto silném, psychedelickém, duchovním zážitku (myslím tím VoV) mi Laibach moc nesedli. Z počátku mi to vlastně nepřišlo až tak špatné, ale postupně na mě jejich produkce stále více působila jako levná, přihlouplá, pompézní, rádoby tvrdá zábavovka, diskotéka pro Němce a spíše horší a tupější (a ok - industriálnější) Rammstein. Industrial mám jinak asi obecně rád, vlastně i některé nahrávky/skladby Laibach mě jednou za čas docela (po)baví, ale v daném rozpoložení jsem se na jejich vlnu nedokázal naladit. Ok, beru, že je to asi (částečně) parodie, nadsázka (že jo?), ale ani vtipné mi to moc nepřišlo. Zajímalo by mě, jestli by se mi to líbilo trochu víc, pokud bych předtím neslyšel VoV, možná ano, nevím… během unylé, nudné Eurovision bereme roha. Nečekal jsem moc, ale i tak zklamání.

MXL: Kdyby na BA hráli pouze Laibach, stejně bych jel. Každé vystoupení slovinské proto-totalitární mašiny je postaveno odlišně a na metalovém festivalu se dal předpokládat majstrštyk. Zprvu překvapila absence sexy vojandy Miny Špiler, kterou nahradily dvě vokalistky, a oproti klasické sestavě naopak přibyl hráč na elektrickou kytaru. A v tom právě tkvělo kouzlo speciálního „brutal setu“, že avantgardní průkopníci industriálního neoklasicismu i pompézního kýče zatěžkaly notoricky známé skladby ze svého repertoáru i covery metalovou kytarou, což jim opět dodalo nový rozměr. Vysoce profesionální pojetí koncertů skupiny kolem Milana Frase je u Laibach rutinou, a tak nezbývalo než nechat lebedit slechy i zraky prvotřídní směsicí jakéhosi „best of“ kapely a vizuálními vjemy často satirické projekce. Téměř polovina setlistu byla naplněna předělávkami (Alle Gegen Alle - D.A.F., God is God - Juno Reactor, Geburt einer Nation - Queen či B Mashina - Siddharta), nicméně já si užil především původní věci (úvodní Ti ki izzivaš, Leben – Tod, Eurovision, westernovku Whistlerblowers ze Spectre či Brat moj). Silné sdělení obviňující nesmyslnost sociálně politických systémů bylo cítit ze skladeb Americana, Now You Will Pay a celkově mělo vystoupení tradičně mesianistický odér na pomezí válečného marše a Matějské pouti. Srovnávat promyšlenou koncepci Laibach s Rammstein, o nichž se kdysi Fras s nelibostí vyjádřil jako o boybandu inspirujícím se jeho seskupením, je naprosté nepochopení základní myšlenky i cílů lublaňských. A opět se projevila tolerance a otevřenost pozorného josefovského publika. Při závěrečné agro-tech odrhovačce Tanz mit Laibach pařila už celá pevnost. Za mě luxus a jednoznačně nejsilnější vystoupení ze všech pěti dní.

LooMis: Laibach jsem měl možnost vidět kdysi dávno v Akropoli (2001), kde to byl jeden veliký koncert coverů. Slovinci rozhodně patří mezi kapely, které když něco překopají, tak do podoby, která nemá s originálem kolikrát společný ani text. Tady zazněl jeden osvědčený a snadno rozpoznatelný kus (God is God), ale další věci v podstatě působily jako vlastní tvorba kapely – chladný, industriální rock. Laibach vždy provokovali a projekce i tentokrát obsahovala řadu hraničních scén (násilí, fašismus, sex), ale nic zde není prvoplánové, ale součástí dlouhodobé image, kterou si budují. Zábavné byly i promluvy frontmana Milana Frase k publiku – úsečný, bez emocí, robotický. Velmi podařená večerní zábava.

ConvergeAddSatan: Converge by byla fakt dobrá kapela, kdyby vyhodili toho fracka za mikrofonem. Jejich tu více, tu méně zmathovaný hardcore/metal mě baví, zvláště v instrumentálních pasážích, líbil se mi řev basáka Nate Newtona a kytaristy Kurta Ballou, ale tragický projev Jacoba Bannona je pro mě téměř nesnesitelný. Vlastně zvládá jen dvě polohy – hloupě znějící jekot, jako když pořád dělá dokola jeden zvuk: „Páá! Páá!“ a jakousi „emo“ deklamaci, která mě irituje ještě mnohem víc a přijde mi úplně „mimo“. A do toho to jeho zmatené pobíhání, „tance“, pohazování mikrofonem apod. Jak pravila manželka: „Já když ho slyším a vidím, tak mi rostou facky na rukách.“ Moudrá to žena. 15-20 minut stačí, nejlepší byla asi Heartache a pak už toho na nás bylo prostě moc (moc Bannona) a ploužíme se v zombie módu upadnout do kómatu.

mIZZY: Converge sice dali slušně nasypaný HC gig, ale opět mě urážel jejich zpěvák, který je prostě unikátní zjev. Nemít Jacoba, rozhodně by to kapele prospělo.

LooMis: To Converge mi přišli hodně slabý – Jacob sice absolvoval své klasické pódiové běhačky, ale to toho prazvláštně hekal a huhlal. Čekal jsem řev jak od paviána, ale místo toho jsem dostal starou vypelichanou sovu. U dvojky Dark Horse (tuhle skladbu miluju, kytara je geniální) mizím s kusem pizzy v kobce a vylézám až na Marduk.

brutusáček: Pusťte metaláky na Converge, to se dalo čekat, že zhejtují Jacoba. Evidentně asi kolegové viděli (a slyšeli?) Converge poprvé, nebo nevím. On prostě takhle vystupuje a evidentně na tom nehodlá nic měnit (i na počtu naběhaný kilometrů na podiu). Za mě jejich nejlepší BA vystoupení. Jak jsem avizoval v tipech, nový materiál je víc zpěvný, takže líp na velkém pódiu vyzní, ale zase když se do toho Jacob opře a padne starý materiál, je z toho solidní rychta, protože zbytek kapely je pořád nechybující buldozer. Pro mě možná asi nejvíc "free feel" kapela celého festivalu, borci vypadali jako by si odskočili odněkud od piva, rozbořili to a vrátili se zpět do tmy jakoby se nechumelilo. Každopádně by mohli někdy dát slowly set, skladeb na to mají dost!

onDRajs: Marduk - obrovské překvapení. Ptáte se proč? Marduk totiž měli nejlepší možný sound, jaký si je možný pro black metal představit. Všechno parádně čitelné, logicky dominovaly natriggrované bicí, krásně konkrétní byla i Morganova kytara a, světe, div se, dokonce i baskytara! Kdy jste naposledy slyšeli v blacku basu, co? Marně přemýšlím, jestli jsem na BA viděl ortodoxní black s takhle dobrým zvukem. I když Marduk hráli spíše novější věci, šlapalo to. Věci ve středních tempech s punkovými riffy na tři akordy byly úsměvné, ale daly se vydržet, protože nebyly moc dlouhé. Když však došlo na sypačky, byla to jízda! Koncertu Marduk prospělo i to, že Mortuus omezil verbální průjem mezi skladbami na minimum a prim tak hrála jejich hudba. Aby ale nebylo mezi písněmi úplné ticho, jako kulisa posloužil zastřený a do jakéhosi ambientu přemodulovaný zvuk blackové sypačky. Inspirující.

mIZZY: Na Marduk mě naopak vokál bavil ze všeho nejvíc. Asi si nepamatuju, kdy naposledy Mortuus takhle řval. Vysral se na hlubší polohy a většinu setu držel uječené výšky s nelidskou kadencí. Na tři roky starý Panzer set to nemělo, i tak to do nás slušně nasypali. Bavily jak nové skladby (Werwolf, The Blond Beast), tak staré klasiky. Nepochopil jsem však, proč začali zvučit až ve svém hracím čase, když na to měli hodinu během předchozí kapely. (bizzaro: Tuším, že v Josefově po výpadku stále neběžel proud. Celé BA tedy jelo na záložák a při vystoupeních druhých kapel se pro stálost napětí jen podium připravilo, poté až dozvučilo.) Navíc mě u Marduk rovněž celkem uráží použití dvouminutového intra mezi každým tři minuty dlouhým songem, takže i kvůli únavě, po dost možná nejlepší Throne of Rats, odcházím.

brutusáček: Ondrajsova slova chvály na Marduk jenom potvrzuji, byť poslední brutalovský set věnovaný Panzer, už asi nepřekonají nikdy, každopádně to byla skvělá masáž. Nejvíc si ale cením toho "minimalismu". Dva kytarové aparáty, jeden basový, bicí a za nimi plachta, jinak kompletně čistá stage, bez žádných svícnů, kazatelen, vonných tyčinek a podobných cirkusáren, pure black metal!

LooMis: Opět, Marduk nejsou úplně kapela, kterou bych vyhledával za každou cenu, ale desky jako Heaven Shall Burn… (1996) a Panzer Division Marduk (1999) jsou milníky, které můžu. Největší problém blackových kapel je zvuk. Nebaví mě poslouchat věci, ve kterých lovím přes sonickou hradbu bicích kytary (a naopak). Ale ze zvuku, kterého tady v tuhle pozdní noční hodinu tihle frajeři docílili, mi spadla čelist. Naprosto krystalicky čisté, všechno slyšitelné a na svém místě. Nejlepší pure fucking black metal, co jsem viděl! (Jako teď s odstupem času samozřejmě netuším, nakolik se na tom, že se mi to líbilo, podepsala právě kombinace pozdní hodina a celodenní návštěvy Plzně).

A jelikož jsme za dnešek měli hodně splněno, spát se šlo až nad ránem.

Jiné názory


Přispěj do diskuze

Hexis jsem před několika lety viděl na Fluffu, tenkrát na mě udělali velký dojem. Něco zhruba ve stylu Plebeian Grandstand. Naživo mnohem lepší než na desce.
Mallephyr nemusím, na první nahrávce zněli spíš jako nu metal než BM, další release jsem už neposlouchal.
Eskhaton - post-Demilich lo-fi chaoticky death.

Eskhaton - srace to semele, ale je to fakt vyplach z pekla
Midnight - super poblitej pivni rokec, zahrany jako svine
Vargrav - nikdo nevi, jak to bude fungovat zive, takze tezko rict..

Altarage z desky zní dobře, na ty jsem zvědave, na Decultivate přijd včas, protože jejich set má cca 7 minut, Eskhaton je super peklodeath, hexis docela docela intenzivní hc s bm příměsí a naživo to bývá divočina, mallephyr je v současnosti nejlepší cz bm. Další tipy..daughters asi není třeba představovat...

Altarage
Au-Dessus
Decultivate
Déluge
Entropia
Eskhaton
Hexis
Mallephyr
Midnight
Necros Christos
Taphos
Une Misére
Vargrav

Je něco z těchhle kapel must-see? Případně tipy na jiné "neznámé" kapely, co budou letos na BA? Dávno nestíhám něco naposlouchat...

Když tam nehuláká Bannon, tak to docela ujde ;-)

pyczo vole, to šlape jak sviňa vy hipíci! https://www.youtube.com/watch?v=TulGNv26ZIc #converge

   anonymous:
AddSatan:
Jinak se fakt divím, že vás ty Laibach tak vzali, chápu, že to někoho bavilo víc než mě (mě by možná taky normálně jo, kdyby...), ale nejlepší kapela festu? Cože? To je teda úpadek :) A nemyslím si, že bych něco na Laibach nechápal, jak naznačuje MXL, moc nevím, co se dá na Laibach nechápat, popsal jsem jen, jak to na mě v danou chvíli působilo (a můžou mít koncepci ehm... promyšlenou :) jak chtějí). Agro-tech souhlas, to sedí :).


Reaguju uz na stary tema, ale vyse uvedeny me rozesmalo. Ty satanasskej rozumbrado, Laibach neni bezna kapela, je za ni komplexni koncept a mnoho vlivu z oblasti avantgardni i klasicky hudby, z filozofie ci politiky. Ja chapu, ze Tvuj metalovej mozek neni zvyklej na slozitejsi myslenkovy pozadi, ale napsat, ze nevis, co na Laibach nechapat, je projevem totalniho ignorantstvi.
Jak pisu, Laibach je konceptualni zalezitost a jakkoli Te nikdo nenuti, aby se Ti jejich vystoupeni, ci tvorba en bloc libila, rozhodne Ti muzu rict, ze tuhle skupinu proste nechapes. Oni se drzi uz od pocatku v cervnu 1980 az dodnes toho, co v manifestu '10 bodu dohody', kterej vysel v roce 1982, pevne danejch oblasti hudebni tvorby, ktera, jak nemuzes vedet, se neustale vyviji a promenuje. Tedy tvorba poslednich let muze nekomu prijit mekka, ja taky radeji sazim na rany obdobi, ale odmavnout Laibach jako tuparnu (jak zvlastni, ze o tyhle kapele, ci spis umeleckym kolektivu se pisou pojednani a studie - muzes tohle rict o nejaky svy oblibeny smecce?) je opravdu jen projevem v horsim pripadu onoho ignorantsvi a v lepsim naivni neznalosti.

Neminim urazet Tvy hudebni preference, me zase nezajima jakakoli forma metalu, ale priste spis vic premejslej, nebo si o veci zjistit vic veci do hloubky.

  


Hele, a došlo ti, že tím výrokem o "metalovým mozku, co nedokáže pochopit složitější myšlenkový pozadí," jsi udělal hlupáka akorát sám ze sebe, že jo?

PS: Pojednání se píší i o "konceptuálních výtvarnících," co hodí dvě plechovky doprostřed galerie a nazvou to konceptem kritizujícím nešvary konzumní společnosti. A přesto si dovolím říct, že je to úplná hovadina. Ale já jsem vlastně jenom ubohý medievista s metalovým mozkem, co nedokáže pochopit složitější myšlenkový pozadí, chápu...

   AddSatan:
Jinak se fakt divím, že vás ty Laibach tak vzali, chápu, že to někoho bavilo víc než mě (mě by možná taky normálně jo, kdyby...), ale nejlepší kapela festu? Cože? To je teda úpadek :) A nemyslím si, že bych něco na Laibach nechápal, jak naznačuje MXL, moc nevím, co se dá na Laibach nechápat, popsal jsem jen, jak to na mě v danou chvíli působilo (a můžou mít koncepci ehm... promyšlenou :) jak chtějí). Agro-tech souhlas, to sedí :).
  


Reaguju uz na stary tema, ale vyse uvedeny me rozesmalo. Ty satanasskej rozumbrado, Laibach neni bezna kapela, je za ni komplexni koncept a mnoho vlivu z oblasti avantgardni i klasicky hudby, z filozofie ci politiky. Ja chapu, ze Tvuj metalovej mozek neni zvyklej na slozitejsi myslenkovy pozadi, ale napsat, ze nevis, co na Laibach nechapat, je projevem totalniho ignorantstvi.
Jak pisu, Laibach je konceptualni zalezitost a jakkoli Te nikdo nenuti, aby se Ti jejich vystoupeni, ci tvorba en bloc libila, rozhodne Ti muzu rict, ze tuhle skupinu proste nechapes. Oni se drzi uz od pocatku v cervnu 1980 az dodnes toho, co v manifestu '10 bodu dohody', kterej vysel v roce 1982, pevne danejch oblasti hudebni tvorby, ktera, jak nemuzes vedet, se neustale vyviji a promenuje. Tedy tvorba poslednich let muze nekomu prijit mekka, ja taky radeji sazim na rany obdobi, ale odmavnout Laibach jako tuparnu (jak zvlastni, ze o tyhle kapele, ci spis umeleckym kolektivu se pisou pojednani a studie - muzes tohle rict o nejaky svy oblibeny smecce?) je opravdu jen projevem v horsim pripadu onoho ignorantsvi a v lepsim naivni neznalosti.

Neminim urazet Tvy hudebni preference, me zase nezajima jakakoli forma metalu, ale priste spis vic premejslej, nebo si o veci zjistit vic veci do hloubky.

skoda, ze neni lip slyset souzvuk tech tri kytar a basy, ale jinak fajn video https://www.youtube.com/watch?v=ZdyB5f7yrCk

   brutusáček:
co je průměr? Ghost, Mastodon, Gojira, Opeth?
  

To určitě nejsou průměrně populární kapely, to jsou hvězdy metalu, jen o krůček níž než Slayer a Iron Maiden. Behemoth jsou komerčně úspěšná kapela (nikomu to nevadí, překvapivě). Zase zopakuju, to, o čem jsme tady debatovali před asi půlrokem. Nevěřím, že Myrkur nebo Archspire mohou být dnes myšleny jako komerční projekty. Evropská a americká šňůra po zaplivanejch klubech za dva-tři roky, několik set prodaných kusů nosičů a triček, když se hodně zadaří - to fakt nezní jako zákeřná producentská konspirace. Módní trendy a kýč v metalu samozřejmě jsou, ale prezumovat u každé takové kapely, že je založena s cílem udělat velký byznys je nesmysl. Tyhle řeči jsou rockerská póza z doby před dvaceti lety. Sveřepá oddanost čistému true norskému BM (který byl z drtivé většiny otřesná hovadina) jsou to samé, už jsem dlouho nečetl, aby to někdo bral takhle nábožně a dost mě to pobavilo teda.

   mIZZY: Ta do očí bijící snaha vydělat prachy na otřesném patosu mě na tom vlastně štve více než fakt, jaká to je sračka   

   mIZZY: a zaplatí Garmovi za produkci, aby po té nahrávce aspoň někdo štěkl, a existuje prakticky jen díky PRku  


Nějak nechápu, jak jdou tyhle věci dohromady. Buď je něco komerční zaprodaná sračka a nebo je to neznámá UG blbost a potřebuje to hodně PR. Dohromady si tyhle věci trochu odporují. A fakt někdo věří tomu, že Garm a Teloch potřebujou pro prachy produkovat nějakou věsměs neznámou holku, co rozjíždí novej projekt?

No to snad ani nepřipomínej :-D

   gába: a dlouho jako nic a pak jsem dostal do ruky nějakou kapsli a už to bylo skvělý :-)   
to mi připomíná jeden set Decapitated... :D

dreckus: s technem určitě souhlas, pamatuju když jsem byl kdysi dávno (letí to) na czech tekku a dlouho jako nic a pak jsem dostal do ruky nějakou kapsli a už to bylo skvělý :-)

   anonymous:
zajima me celkovej feeling...
  


a to se tyka i Myrkur ;) ty rozmlzeny blackovy pasaze s romantickym/eterickym cistym vokalem na me casto fungovaly u ruznych kapel v minulosti a jsou to i co me bavi na ni.

jasne, casto uz je to u ni pak za hranou, ale tenhle projev sam o sobe u me neni automaticky sladkej kyc, zalezi jak s nim kdo pracuje. a vybavuju si asi tak tri prdele goticko metalovejch kapel, ktery jsou na tom mnohem hur.

Ruzny druhy hudby funguji nazivo nebo doma lip/hur z ruznych duvodu (i kdyz teda zrovna ambient ocenim prave mnohem vic doma nez nazivo mezi ukecanejma lidma, kdyz se na podiu da sledovat jen shrbenej typek nad kompem).

Ta tupota nazivo fakt casto mnohem lip vyzni - overt the top loudness, ridiculous stage presence, fanatic audience,.... alcohol helps too ;)
A to se tyka treba prave i striktniho 4/4 techna s minimem napadu nebo atmosfery. U podobnejch veci je nakonec jakakoliv kudrlinka navic vylozene voser :))

Zrovna Revenge nazivo byli neuveritelne barbarska palba. A o tom to je. Ja v hudbe fakt nepotrebuju ani aby ty lidi "umeli hrat", zajima me celkovej feeling...

   mIZZY: kapely jako Archgoat, Revenge, Black Witchery atd. naprosto tupá hudba, nesmíš jen stát někde v rohu a čumět, třeba se taky nechat strhnout.   

+ 10 piv, 8 panáků + nějaká lehčí forma demence a věřím ti! :)))

   brutusáček: píčovina mi přijde goregrind, naživo mě to baví, teda jednou za rok na oef :D   

no, tady záleží na tom, co bereš jako goregrind, pro mě jsou goregrind třeba starý Carcass, General Surgery, Haemorrhage, Regurgitate, Exhumed apod. proti tomu vůbec nic ... ale pokud myslíš totální porn/fekal "grind" mrdky á la Gutalax, Spasm atd., tak to mi nepřijde vtipný ani naživo, možná před 13-15 lety, ale dneska ani to...

gába: překvapils, čekal jsem, že to úplně setneš :), ale ok, je možný, že to nějakou přidanou hodnotu naživo má, kdo ví...

Koukal jsem na Wrathprayer na nějaký videjka z klubovejch koncertů a živě to může bejt peklo, ne že ne... ale vlastně jen díky tý peklodeath atmošce :-) Z bandcampu mi to ale vůbec ni neříká, jsem ani nedoposlouchal skladbu, zkusil pár jinejch se stejným výsledkem a... budu hodnej, jednoduše mě to nebaví :-D

   mIZZY: Ony prostě naživo mnohem více vyniknou aspekty té hudby, které při domácím poslechu nedoceníš, nebo si jich ani nevšimneš.   
i když to né úplně zapadá do kontextu debaty, tak třeba koncert Dinosaur Jr. je úplně něco jiného než se tváří na deskách, ale tak Dino samosebou neni debilní věc :-)

   AddSatan: přijdou z nahrávky vyloženě jako pitomý / debilní apod. ? Asi ne co? Jak říká Gába i Ondra cca...  

dobře..tak píčovina mi přijde goregrind, naživo mě to baví, teda jednou za rok na oef :D

Hej Ondro, ono to je celkem jednoduché. Ony prostě naživo mnohem více vyniknou aspekty té hudby, které při domácím poslechu nedoceníš, nebo si jich ani nevšimneš. Viz třeba ty kapely jako Archgoat, Revenge, Black Witchery atd. Ona to je vlastně naprosto tupá hudba, ale na koncertě to s pořádným zvukem a správným setupem prostě sedne a má to koule jak prase. A nemůže za to show jako taková, ale spíše agrese a nasazení, s kterou kapely své songy prezentují. Jasně, nesmíš jen stát někde v rohu a čumět, třeba se taky nechat strhnout. Takhle například skvěle fungují koncerty One Tail, One Head, kteří hrají víceméně blackmetalovej punk rock, ale ruku v ruce s fanatismem fanoušků to fakt šlape. Ti Wrathprayer teda byli někde jinde, tam nebylo potřeba žádné pařby, to byla totální zlo-jeba sama o sobě. Podobně lze ale přistupovat i k technu atd. Když už seš na koncertě, tak tě ta rychta i díky pořádnému zvuku chytne a baví, ale doma by sis to nepustil. A není to jen u agresivní, násilné nebo rychlé hudby. Podobně mě strhnou i atmosférické věci. Třeba Sortilegia, která teda není dementní, ale vždycky jsem jejich nahrávky bral jakože OK, ale na koncertě jsem se z toho už několikrát málem posral. A pak máš třeba i věci, jako různé ambienty, drone a noise, které jsou naživo výtečné, ale doma prostě nevyniknou.

brutusáček: asi bych viděl rozdíl mezi tím, když mě něco z nahrávky "až zas tak nebere" / něco mi tam trochu vadí / nesedí, že to může živě působit líp, díky zvuku, energičnosti, nečím překvapit, sedne to do nálady, nebo já nevím co... např. ty thrashe, nebo Magma od Gojiry, ti přijdou z nahrávky vyloženě jako pitomý / debilní apod. ? Asi ne co? Jak říká Gába i Ondra cca...

Za mě když je něco fakt debilní z nahrávky, živě už se to moc nezlepší. Pak jsou ale kapely jako třeba Marracash Orchestra nebo zrovna Hentai Corporation, který si doma nepustím snad vůbec, ale živě naprosto skvělý. Zvlášť tedy MO, že Ondřeji? :-)

To já zas s Mizzym souhlasím, prostě někdy naživo si to sedne a valí to, já to mam dost často u thrashe :DD. Někdy mě živé vystoupení naopak přítáhne k desce, která mě příliš neoslovila/začala nudit atd. Od Brutalu tak docela točim Magmu od Gojiry...

Trochu se vložím do diskuze... Chtěl jsem se zeptat na jednu věc. Mizzy často píše, že nahrávky té a té kapely jsou debilní a živě je to super. Přiznám se, že to nechápu. Pokud je hudba debilní, bude debilní i naživo a pokud se mi to líbí, tak si vystoupení cením nikoliv pro muziku, ale pro něco jiného (show apod.). Jiný případ je, když mi dané plus kapely z nahrávky nějak uniká a to příslovečné "to" objevím až na koncertu... Prosím o vysvětlení :-)

   mIZZY: a) ženský zpěv jsem, myslím, nikde za teplý neoznačil, spíše mě irituje celková hudby jako takové
b) "některé riffy" a Ulver, tak neasi, když jsou prakticky jen okopírované, ale jeden riff song neudělá, takže bavit se o pár sekundách bez kontextu ke zbytku tvorby je irelevantní
ale rozhodně raději je než Mrdkur! :D
  

ok, ale v tom případě označuješ i ty "okopírovaný" riffy Ulver a i ten vokál za teplé, protože je to součást (resp. většina) té hudby a když už jsme u kopírování, koukej teda najít, z kterýho songu Ulver jsou, ok? a je to docela hodně sekund / minut a riffů je tam víc ... irelevantní to není, když se bavíme právě o momentech / prvcích apod., to si pleteš pojmy s dojmy. Wrathprayer - je to možný, ale moc tomu nevěřím, nechci říkat vyloženě "z hovna bič neupleteš", ale v nějaký mírnější variantě bych to použil (a nejde mi o to, že je to jednoduchá hudba, prostě to zní trochu "nablble"/nudně/nezajímavě/bez nápadu/bezzubě jako většina tzv. "bestiálních" death/blacků, čest výjimkám). DA - nechápu, na tom už nedokážu najít dobrýho vůbec nic ani pod lupou a na pár vteřin...

a) ženský zpěv jsem, myslím, nikde za teplý neoznačil, spíše mě irituje celková hudby jako takové
b) "některé riffy" a Ulver, tak neasi, když jsou prakticky jen okopírované, ale jeden riff song neudělá, takže bavit se o pár sekundách bez kontextu ke zbytku tvorby je irelevantní
c) Archgoat opravdu jsou primitivní a pitomí (o tom se snad nikdo nepře), ale co bys doprdele chtěl? doma to sice s vážnou tváří poslouchat nejde, ale právě díky té tuposti jejich koncerty tak skvěle šlapou
Wrathprayer jsou sice o poznání někde jinde, ale opět, tady jde primárně o to, jaká smrt byl ten jejich koncert, to s nahrávkama ani nelze srovnávat (přeci jen to je furt bestiálnější death/black)
a lístek na Die Antwoord byl sice primárně pro pobavení dárek pro ženu (guilty pleasure, neasi), ale rozhodně raději je než Mrdkur! :D

"Jako největší sranda je, že mě (skoro) taky, já se akorát nudil/ím v práci :))) a tak tu diskutuju o "blbostech". "

Tak to mám přesně i já :-D
Jestli je Mrdkur v některých momentech něčemu podobná nedokážu posoudit no. Ale určitě jsem slyšel i mnohem a mnohem horší věci, jasný :-)
Wrathprayer jsem si zatím nepustil, ale večer budu informovat, ta kapela mě začíná docela zajímat :-)

   gába: Já jen nerozumím tomu srovnávání, asi jako kdybych vzal nějakou novodobou slam pytchovinu a jal se odkazovat na rané Suffo. Ale tak v podstatě je mi to vlastně úplně jedno :-)   

Jako největší sranda je, že mě (skoro) taky, já se akorát nudil/ím v práci :))) a tak tu diskutuju o "blbostech". Vyšiloval z toho tady tak max. Michal, proto do něj taky rejpu. Hele tady je problém, jak to tak bývá, v generalizaci - samozřejmě srovnávat Myrkur jako celek s black metalem Ulver je blbost, JENŽE diskuze od začátku byla o tom, jestli to tam v MOMENTECH (viz. dreckusův první příspěvek), já bych upřesnil na "v některých riffech" (případně jiných drobných prvcích) nějak není cítit (atmosféra, postupy) - proto jsem si to vůbec pustil, protože mě zajímalo, jestli to tam nějak, alespoň částečně je (pokládal jsem to trochu předpojatě za horší věc než to je, na základě 2 kdysi ani nedoposlouchaných skladeb) a podle mě jo. Pak šlo ještě druhotně o to, jestli to je / není sračka, já osobně mám na sračku prostě trochu jiný měřítka / mantinely.

A co ty Wrathprayer, docela by mě zajímalo, co na to řekneš? :) Za mě ne vyloženě špatný, zpočátku jsem cítil potenciál, ale s přibývajícíma minutama čím dál víc "nuda a šeď" (ale hlavně, že to není teplý :) ). Čekám, že budeš přísnější (ale třeba ne...).

Vždyť ve pohodě :-) Právě, já se do toho nechci nějak moc angažovat, jednoduše pro mě šeď a nuda. Doba kdy jsem jel 90s BM včetně Ulver a spol. je v nenávratnu. Já jen nerozumím tomu srovnávání, asi jako kdybych vzal nějakou novodobou slam pytchovinu a jal se odkazovat na rané Suffo. Ale tak v podstatě je mi to vlastně úplně jedno :-)

   gába: Já třeba za tím nic nijak nehledám.   

Nic ve zlým, ale popravdě mi některý tvoje výroky přijdou opravdu jako z trochu jiný planety a to i ve vedlejší diskuzi :). Jinak ok, moc nevěřím, že sis to poslechnul víc než jen něco/letmo, ale vlastně ani nevím, proč by to zrovna tebe s tvým vkusem mělo bavit (nebo máš snad nějak víc rád starý Ulver?), takže to beru a s nudou i částečně souhlasím.

Já třeba za tím nic nijak nehledám. Mrdkur je dle mě jednoduše nicneříkající hudba a nuda, toť vše. A jestli to tvoří ženská nebo ne je úplně jedno.

   mIZZY: Vykrádačky Ulver = ok. Adorace, byť částečná, téhle teplé splácaniny a její přirovnání k atmosféře starého bm =   

Hm, tohle mi přjide takový nekonzistentní, částečně protimluv. Ulver (na Bergtatt) jsou v zásadě přímo odpovědný za "teplotu"/romantiku/slazení v bm, osobně mi teda přijde Garmův čistej zpěv na B. "teplejší" než zpěv Mrdkur :) (o post-2000 tvorbě U. a Garmově zpěvu nemluvě, ale to je trochu jinej příběh...). Asi je to i tím, že mi přjide divný označovat ženskej zpěv za "teplej". Jasně, je tam často popová přeslazenost / přehnaná líbivost / kýč atd., ale... Ty věci, který hejtuješ z nich totiž jasně vychází (bych se nedivil kdyby jméno WitTR bylo přímej odkaz na U.). Samozřejmě je to taky otázka míry, co ještě jo a co už ne. Jinak s tím raným bm bych to rozhodně negeneralizoval, o což se snažíte, jde jen přímo o raný U. a u M. to slyším jenom ve 2-3 skladbách, přičemž jak už jsem psal, je to posunutý ještě víc do sladka/líbivosti a částečně zprzněný tím zpěvem, takže ve výsledku se splácaninou (částečně) souhlas, navíc většina té desky ani bm není, ale závany/nádech té staré atmosféry (včetně té naivity) tam občas je, jak už jsem psal, nijak zvlášť mě to nebere, něco vyloženě nuda, ale sračka zní trochu jinak (třeba jako Archgoat, Perturbator, nebo Die Antwoord Michale :) ). Pobavení ale sdílím :).

Leif: S těma ženskejma jsi to dost přestřelil, to si myslím, alespoň tady, nikdo nemyslí. A s tou atraktivitou, ehm, otázka vkusu, ale dvě hezky nastylizovaný a upravovaný fotky jsou fajn, ale reálně to není ani průměr. A teda dal jsem si pár videí a živě bych to asi nevydejchal, hrozně přehrává a vůbec to působí trapně, víc než cokoliv jinýho.

A taky by mě zajímalo, jestli a kolik se dá na tomhle vydělat, aby to za to stálo, dělat to jen pro prachy...

Vykrádačky Ulver = ok. Ženské v metalu = když se to umí, tak ještě víc ok, viz třeba Sortilegia. Adorace, byť částečná, téhle teplé splácaniny a její přirovnání k atmosféře starého bm = jak píše Gába, asi žijeme na jiné planetě.

Hej jako Mrdkur, to mě fakt pobavilo :-D

Jako srovnávat tohle s nahrávkama z raných devadesátek ... eh to jsem asi na jiný planetě nebo co...

   Leif: Ne, vážně, kolik může taková průměrná metalová kapela vydělat?   
co je průměr? Ghost, Mastodon, Gojira, Opeth?
ženy v metalu samozřejmě ok, jen z valné většiny dělaj muziku co mi je ukradená...

Ty píčo, dobrá úroveň diskuze, hehe. Stejně Perturbator byl nej.

Ne, vážně, kolik může taková průměrná metalová kapela vydělat? Je dnes prostor pro tolik skutečně komerčních tvrdých kapel, jako na přelomu století? Ještě asi dlouho budu číst, že ženský do metalu nepatří, zvláště ty atraktivní. Co když si kámoši z třídy pomyslí, že poslouchám nějakou kapelu, protože tam zpívá buchta, a ne proto, že se jedná o prestižní okkvltní Černý Kov Smrti?

Každopádně díky všem za report na BA, čte se to fajn, je to už pár let, co jsem tam byl naposledy a už se tam asi nepodívám. Na celý fest teda už rozhodně ne.

   anonymous:
když si vybavím staré věci třeba od dismal euphony nebo summoning, tak tohle je rozhodně víc black. a nepamatuju, že by někdo tyhle věci až tak hejtoval, kvůli tomu že to vlastně black pořádně není.
  


Zrovna stěhuju obývák před malováním a narazil jsem na poklad - všech 6 čísel Eclipse Zinu. Budu to muset pročíst, tam bylo nadávek na symfo-blackové kapely s klávesama dost :-)

Jinak Myrkur mi jako tahák na prachy přijde, ale nijak mě to neuráží. Mně ale v podstatě nebaví ani nový trve kapely, ani nové desky starých kapel. Black metal (a extrémní metal obecně) tak nějak beru za muziku spojenou s mým mládím v druhý půlce 90. let. a novinky poslouchám jen ze zvědvosti, pak se ale hned vyléčím nějakou starobou a je mi jedno, za jak kvalitní věc se to považuje :-)



Na příštích Voluptas bude hlavně víc Islandu, Virus, ale možná i duet Michala s Amalií Bruun (což se skoro rýmuje s ruum), když už tam jsou i ty sračkový "Myrkur riffy", aby se to líp prodávalo :).

Jinak jsem si hledal to video Carpathian Forest, kde hrajou song CF z Brutalu, to už jsem tam nebyl a nutno říct, že kapela to hraje víceméně dobře, kurví to jenom Nattefrost, což je vlastně stejnej případ jako Michalem zmiňovaný cover od V. :)) (i když to je jinej den, ale když už jsem zlej a rejpu :) ... )
www.youtube.com/watch?v=KiHS7-oeTsU

Witr v cajku heretici, Voluptas víc rumu mín myrkuru!

   anonymous: že ji na turné hráli v doprovodné kapele toby driver a ron varod, přičemž se omluvně tvářili, že to mě asi vůbec nebude zajímat, ale jestli nechci přijít na koncert.

tehdy jsem nemohl, ale nakonec jsem takhle objevil docela fajn projekt a už tehdy čuměl jaký emoce taková blbůstka vyvolává...
  

cha, tak to je fakt sranda, vzhledem k tomu jak se Toby a i vlastně Ron, když jsem se s ním minule bavil "rezervovaně" vyjadřovali k WitTR :), evidentně peníze nesmrdí :). I když popravdě je tohle asi pořád trošku menší nuda (když už nic jinýho) než poslední věci WitTR (Alcest nevím jak na tom dneska jsou, nemám na to žaludek)

Ad reakce - je to podobný právě jako s WitTR, přehnaná adorace a přímo tomu úměrná přehnaná nenávist. S tou autentičností a upřímností (což když má fakt ten žánr ráda, byť ho vlastně "tak trochu" przní? :) ) bych to nepřeháněl, ale taky se mi nechce úplně věřit, že by to všichni ti lidi, co se na tom podíleli dělali fakt JENOM pro prachy (samozřejmě se můžu plést).
Mj. Michale tobě ta abstinence už asi trochu leze na mozek co? Vem si prášek, obkládek a běž poslouchat Archgoat a Perturbatora, to tě uklidní :). Jinak včera jsem zkoušel zase poslouchat Chelsea Wolfe a fakt to není o moc lepší než Myrkur, byť je to trošku jinde. Jo a asi bychom měli přehodnotit tak 2-3 riffy ve Voluptas (asi víš který), když je ta Myrkur taková sračka :)) A ještě - některý polohy jejího zpěvu (teď nemyslím ty nejpopovější) opravdu nejsou až tak vzdálený Wardruně :) + u W. je i dost mužských ekvivalentů té "teploty", co ti tam tak vadí, což mi přijde ještě horší.

Tak minimálně Alcest si stejné opovržení jako Mrdkur zaslouží. A vlastně i ti WITTR a poslední Agalloch, až na to, že jim bych alespoň trochu věřil, že je pro ně hudba trochu více než jen totální kalkul a nástroj k tomu, jak z hloupých fanoušků vytřískat prachy. Vždyť jde úplně krásně vidět, na jakou cílovku míří. Black metal je v současné době cool, k tomu totální hipster teplota, rádoby pagan zaříkání, a je to. Ta do očí bijící snaha vydělat prachy na otřesném patosu mě na tom vlastně štve více než fakt, jaká to je sračka. A celkem mě mrzí, že něco takového dostává prime time na festivalech. Ale tím se dostáváme k diskuzi vedle, že se BA čím dál více proměňuje v cirkus.

Ad Abysmal Grief, nejsem si vědom, že bych o nich někdy napsal, že jsou dobrá kapela. Naopak, jak v PDM reportu, tak i teď přiznávám, že jejich nahrávky nejsem schopný poslouchat a zmínil jsem, jak infantilní jsou. Jejich koncerty jsou ovšem zábavné. Což podobně funguje u více špatných kapel.

jinak je vtipný, že jsem se k myrkur dostal asi před necelým rokem jen kvůli tomu, že ji na turné hráli v doprovodné kapele toby driver a ron varod, přičemž se omluvně tvářili, že to mě asi vůbec nebude zajímat, ale jestli nechci přijít na koncert.

tehdy jsem nemohl, ale nakonec jsem takhle objevil docela fajn projekt a už tehdy čuměl jaký emoce taková blbůstka vyvolává...

krásná ukázka hysterické reakce, které evidentně umí v lidech vyvolat.

za mě mnohem lepší věc, než co jsem slyšel na x posledních deskách od agalloch, alcest, možná i WITTR apod.

a když už teda obecně, jestli to je jako black nebo ne (že na tom fakt hodně záleží :)), tak když si vybavím staré věci třeba od dismal euphony nebo summoning, tak tohle je rozhodně víc black. a nepamatuju, že by někdo tyhle věci až tak hejtoval, kvůli tomu že to vlastně black pořádně není.

a propos, když už hejt, tak abysmal grief, které jsi poměrně vychválil v reportu - to je totální sračka, tam hledej definici toho pojmu. béčková nebo spíš céčková verze moonspell (pokud to vlastně jde).

Tyvole, a dost! Snažil jsem se k té sračce nevyjadřovat a jsem ochotný akceptovat, že to má někdo jako guilty pleasure, případně si v tom najde něco, co se mu zvráceně líbí. Ale tvrdit, že to snad má atmosféru raných BM nahrávek nebo že to zní opravdově? Jste se asi posrali, ne? Jestli vám opravdu přijde, že nějaká čůza (že to je bývalá pop-zpěvačka, jsem zjistil až teď), která vykrade dva riffy z Bergtattu, celé to zaplácá totální teplotou, která je ještě horší než Alcest, a zaplatí Garmovi za produkci, aby po té nahrávce aspoň někdo štěkl, a existuje prakticky jen díky PRku, má něco společného s black metalem, tak se běžte léčit. Totální sračka, kterou může adorovat leda odpad podobný fanouškům Deafheaven a Smuteční Slavnosti.

U Myrkur je hlavne sranda sledovat vsechny ty komentare pod jejima YT videama.

Mne nakonec prijde, ze lidem nejvic vadi, ze je to bejvala popova hvezdicka (pricemz nektery polohy ji zustaly doted), takze to prece nemuze byt dost trve and pvre. Fakt, ze nakonec jeji hudba zni "opravdoveji" nez valna cast soucasne mainstreamove blackove produkce, je pak musi vlastne srat podvedome o to vic :)

Zapomněl jsem, že jsem vlastně viděl kus Pillorian (John Haughm z Agalloch a spol.) - měli teda dost nakouřenej a zprasenej zvuk s nesmyslně vytaženou basou, ale vlastně i díky tomu ten jejich melodičtější black metal zněl spíš jako nějakej black/death námrd :) I Johnovi to dobře řvalo (naštěstí nezpíval). Každopádně lepší, než poslední Agalloch.

   anonymous: AddSatan: Mj. bicí tam nahráli bubeník z WitTR a co je zajímavější tak i Brad Mowen z Burning Witch/Asva atd.
Jo, a na kytaru hrál na debutu (možná i komponoval, nejsem si jistý) Teloch, který rovněž skládal Esoteric Warfare od Mayhem.
  

Cha a ten debut produkoval Garm z Ulver - a už jsme doma! :)
A song Måneblôt umisťuju na čestné místo do složky "ultra-guilty pleasure/party hard" vedle 2Unlimited - No Limit, 666 - Paradox, Hajný je lesa pán a podobnejch skvostů :). Je to fakt sranda :).

   AddSatan:
Mj. bicí tam nahráli bubeník z WitTR a co je zajímavější tak i Brad Mowen z Burning Witch/Asva atd.
  

Jo, a na kytaru hrál na debutu (možná i komponoval, nejsem si jistý) Teloch, který rovněž skládal Esoteric Warfare od Mayhem.

   anonymous: Jo a jeste ohledne Myrkur ... aspon v momentech zachytit atmosferu 90s pagan/black kapel, treba ve stylu Bergtatt od Ulver. A oni to chvilema maji.   

ty jo, dal jsem tomu ještě šanci (slechnul jsem před časem asi 2 songy a moc nebavilo) a třeba song Måneblôt má dokonce až nádech takovýho hodnějšího/milejšího Nattens Madrigal :) (i s hodnějším zvukem samozřejmě). Ale ten "Celine Dion vokál" je do toho teda solidní bizár :). Místy i trochu Kari Rueslåtten ze starých The 3rd and the Mortals/Storm mi to připomnělo. Jako zpívat umí, ale na mě až moc sladký / milý. Jinak je to fakt taková ještě asi popovější, (místy post-blackovější / pagan / folkovější), hodnější obdoba Chelsea Wolfe (která tam i hostuje) no. Mj. bicí tam nahráli bubeník z WitTR a co je zajímavější tak i Brad Mowen z Burning Witch/Asva atd. No celkově převážně nic moc pro mě, ale vyloženě špatný to (alespoň z části) není. Ale pro hipsteři a fanoušky Wardruny určitě super :).

Bizzaro ví koho "koučovat" #piva :D

SSOGE mám velmi rád, zejména jejich tvorba s novou sestavou, takže jsem se na ně dost těšil. Řeknu však asi mimořádně kontroverzní věc - dojem z této kapely pro mě shazuje projev zpěvačky, který mně osobně z nějakého důvodu evokuje normalizační pop, nikoliv folklór, jak je asi zamýšlen. Žel vytlačují ze své hudby growling Hrnce, který je naopak skvělý a úplně by mi stačil.

Carnifex nemá valný smysl poslouchat na nahrávce, ale živě byli opět suproví - démoničtí emaři, brutální breakdowny a rychty, mají prostě určitý charisma potřebný pro živé hraní.

Zkusil jsem si poslechnout kvlt Green Carnation, ale nic moc mi to nedává. Nemůžu se zbavit dojmu, že to je jedna ze zástupu kapel, která je považována za kultovní kvůli zprostředkované spojitosti s norskou blackovou scénou devadesátek (obdobně jako Mortiis). Pallbearer dobře lomozil, ale máme ho rádi za melodrama, toho moc nebylo, a navíc jsem byl příliš zvědavý na Dying Fetus. DF ohromují technikou, ale jinak jsem si potvrdil, že jejich silácký styl mě neba.

Myrkur poměrně fajn, některé pasáže hodně dobré. Její první deska se mi líbila hodně, patřím k těm, kteří tam slyší Bergtatt jako vyšitej, přesvědčivě atmosférický, ale zároveň s jímavými melodiemi. Ovšem na loňské desce jsem zaznamenal stylový obrat - prvních pár songů se ještě neslo v duchu debutu, zbytek se snažil o jakýsi průsečík bezbarvého doomu s pretenciózními severskými indie divami, kteří fakticky tvoří zvláštní subsubžánr (počínaje Björk i konče popárnami typu Robyn a Lykke Li). Tahle její poloha mě už vyloženě leze na nervy. V podstatě když vypadl proud, ulevilo se mi, že můžu běžet na Void ov Voices. Attila je naprostý fenomén a souhlasím, že se jedná o jednoho z nejvýznamnějších vokalistů současnosti, u kterého je vidět, že se pořád technicky zlepšuje a prohlubuje svoji tvorbu. Avšak vedro a kouř mě brzy vyhánějí, nedokázal jsem se soustředit na jeho hudbu, musím checknout Bölzer. Bohužel, black a death v drtivé většině případů živě jednoduše neslyším. Byli tam bicí a monolitní kytarový hluk, originalní zvuk z desky se nedostavil. Hodně mě překvapilo, když jsem slyšel obecenstvo zpívat ty čistý pasáže, tyjo, u kapel tohoto subžánru to není moc obvyklé.

Laibach znám jen z jejich electro coverů Bachových fug, jejich "normální" tvorbu jsem vlastně před tímto BA neslyšel. Strašně mě to bavilo, jeden z vrcholů festivalu - nejen díky skvělé projekci a žánrové odlišnosti od únavného metalového stereotypu po dvou dnech, ale i ten jejich synthipop má industriálně-historicky-kabaretní náladu a chytlavé popové melodie, což bylo fajn.

Converge svou živelností uchvátili, nechápal jsem, jak to dávají tak rychle a rozhozeně, bylo hrozně příjemné je vidět zase po letech. "Emo" vokál živě byl slabý, ale proti Bannonovu ječáku nic nemám, naopak, jeho totálně vyhrocená extrémnost k této hudbě sedne a je pro mě vlastně další devizou konveržek.

Už jsem sotva zvládal vnímat, ale ze zvědavosti jsem ještě zkoukl několik songů Marduk. Docela guilty pleasure, vzhledem k tomu, že jejich texty například na poslední desce jsou nepřikrytou glorifikací esesáků, ale ta jejich šou měla určitý svoje kouzlo. Nevidí se často, aby vokalista odeřvál většinu koncertu v jógové asaně.

Mrzí všechna ta vystoupení, která jsem letos prošvihl, poslední desku Grave Pleasures si po BA dávám v jednom kuse. Je to sice odvar z žánrových ikon, ale i tak poměrně atraktivní. Hádám, že z tohoto dne by mě mohli zaujmout též Uncured, Ravelin, Obscure Sphinx, Lamia, možná i Blood Incantation a Pillorian.

tvl, Myrkur pošlete do kytek a přitom se tu adoruje Chelsea Wolfe... to chce asi trochu neposlouchat muziku s hlavou v záchodě :-)

Já jsem viděl Converge poprvé 2. 10. 2002 a pobíhal a řval cca podobně. Nikdy sem v tom neviděl problém. Spíš zvukově mně to tentokrát přišlo trochu suché.

   bizzaro: tvl, koukam, ze Lamia Vox zije v Praze s kamosem :D   
jojo, vím s kým :) ... já je myslím nedávno viděl v Surovinách :) - což mě tak napadá, že by to nebylo špatný místo pro její koncert :)

tvl, koukam, ze Lamia Vox zije v Praze s kamosem :D

   bizzaro: Myrkur běs, nechápu, co to je za vyhypovanost, nebo běs... muzika bez jakychkoli kouli.   
Před hodinou jsem potkal známýho, starší týpek, přes 40, jede hlavně starej (i techničtější) thrash metal, sabbaťárny a vůbec oldschool. Prej se mu z celýho čtvrtka nejvíc líbila Myrkur a prej je to pro něj "víc black metal (atmosférou), než nějaký Emperoři apod." Zíral jsem na něj dost dlouho nevěřícně a šokovaně... asi mu z toho čtvrtečního sluníčka úplně hráblo :))).

   anonymous: Vyjimku tvori ale napr. posledni deska (ktera mi prijde v ramci jejich diskografie jako jeden z vrcholu) - z te ale samozrejme na BA vubec nehrali (narozdil od posledniho turne, kdy jim delali koncik Obscure v Akraci, ktery bylo naopak primarne postaveny na ni).   
Jo kus Zarathustry jsem (z desky) slyšel a taky mi to přišlo celkem dobrý/lepší, musím se k tomu někdy vrátit. Kdyby alespoň hráli víc těch starejch industriálů z 80´s, ale postavit to na coverech (a to ani na závěr nedali Life is Life, kterou mám v rámci "guilty pleasure" docela rád :) ), 90´s vidlo-disco-EBM-technu a nudným "popu" ze Spectre, s tím ať fakt táhnou na německou diskotéku.

Jo a jeste ohledne Myrkur - nevidel jsem nazivo (pozdni prijezd) a trochu chapu, co na tom tolik lidi sere, je to takovej blackovej popik, ale na druhou stranu maloktera kapela dokaze aspon v momentech zachytit atmosferu 90s pagan/black kapel, treba ve stylu Bergtatt od Ulver. A oni to chvilema maji.

lidoví tvrďáci SSOGE odehráli fajn koncert, sice bych si ve zvuku dopřál víc kytary, ale na ni kapela nestoji, tak je to pochopitelne. Moonspell kousek, normos, nic co bysme necekali. Myrkur běs, nechápu, co to je za vyhypovanost, nebo běs... muzika bez jakychkoli kouli.
v Grave Pleasures nezpiva Robert Smith? :) v danou chvili me to az tak nebralo, ale jinak je tenhle gothic/punk v pohode a jinde bych si to dal znovu rad
Laibach byli super. sice se mi po casu uz trosku oposlouchal Frasuv projev, ale byt zenska, jen by promluvil, skacu na nej :), ale ten chlap proste ani na vterinu neuhne ze svyho frazovani. projekce byla famozni, zvuk taky a genialni byl uvadec z playbacku: make some noise. MAKE SOME NOISE. make some FUCKING NOISE!
Broken Hope cajk, Diabolical jsem loni videl na MCZDF a tam byli skveli, Persefone jsem moc nestihal z backstage, Municipal Waste thashpunkovali, co k tomu vic rict :) Ravelin 7 famozni, jedno z nej vystoupeni festu! jak me citoval Satan, ano, smeska King Crimson, madebythefire a elektro-post-hc/rocku/punku všechočehokoli hudebniho
Dying Fetus klasicka fasirka bez spetky emoce, ale maka to, i kdyz me posledni deska az tak nebere, neb napady zanikaji uz v rychlosti. z Void ov Voices ten kousek, co jsem videl, byl vyborny, strasne me to bavilo, mel jsem zustat, skoda. pak kousek Bölzer zezadu, taky to bylo v pohode, byt jsem furt stal (= nesedl si na zadek), ale bylo na prvni poslech slyset, ze to neni nic standardniho, muselo to pruchoziho zaujmout, zato z Marduk jsem si sedl na prdel, fakt ze jo. prikovanej celej set
ke Converge se toho dost pise v reportu - muzika super, kapela super, Banon otresnost: hykani a sypani, ktery musi cloveka se slkuchem vyhnat pryc, meli by zpivat strunici, Godless Truth vytecni, piv bylo v satne dost :D

Ohledne Laibach naprosty souhlas se Stepanem - tu kapelu jsem se tolikrat snazil mit fakt rad - koncept me vzdy bavil. Ale kdo to ma proboha poslouchat? Vetsinou naprosto nudna tupota (a ne, neni to dostatecne tupy v ramci konceptu, je to proste jen priserna nuda).

Vyjimku tvori ale napr. posledni deska (ktera mi prijde v ramci jejich diskografie jako jeden z vrcholu) - z te ale samozrejme na BA vubec nehrali (narozdil od posledniho turne, kdy jim delali koncik Obscure v Akraci, ktery bylo naopak primarne postaveny na ni).

Já byl teda na Converge asi počtvrté a za mě tentokrát naopak nejhorší :)
Pobíhání mi nevadí, vokál ano.
Jinak dost slowly set dali v roce 2012. To přeci začínali dvanáctiminutovou Jane Doe.

však proti gustu.....jen se pozastavuju nad tim "zmatené pobíhání a pohazování mikrofonem"...to už mi přijde takový "kdo chce psa bít" prostě takhle běhá no, ale ok. Nicméně mi přijde takový Mike Muir daleko pitvořivější v tom svém "boxování" a pobíhání :-)

já je taky neviděl poprvý, ale prostě ten vokál byl tentokrát hroznej, ani se pomalu nedalo poznat, že to je anglicky, a to jsme tomu fakt dali s Bizzem šanci (celý 2 skladby :-) )

Mě tehdá taky, já se vlastně tentokrát u těch Converge zastavil jen na pár skladeb cestou do hajan, jestli se to nějak nezlepšilo a bylo to ještě horší, než si pamatuju. Přitom když držel hubu a řvali ostatní, tak to bylo fakt dobrý. Jinak já od nich nějak víc poslouchal jen No Heroes, You Fail Me a split s Agoraphobic Nosebleed a na těch je Bannon ještě celkem snesitelnej/v pohodě. A ta jeho pódiovka mi vadí ze všeho nejmíň.

Blood Incantation mě trochu mrzí, ale když jsem po 15 h vystrčil hlavu z klimatizovanýho Rampušáka, tak jsem usoudil, že mi to za to nestojí, neužil bych si to... tak jsem rád Ondro, že se ti to líbilo :). Ty (starý) Esoteric v tom mj. místy jo (nebo i Evoken a dISEMBOWELMENT apod.). Snad jindy, jinde...

Jinak se fakt divím, že vás ty Laibach tak vzali, chápu, že to někoho bavilo víc než mě (mě by možná taky normálně jo, kdyby...), ale nejlepší kapela festu? Cože? To je teda úpadek :) A nemyslím si, že bych něco na Laibach nechápal, jak naznačuje MXL, moc nevím, co se dá na Laibach nechápat, popsal jsem jen, jak to na mě v danou chvíli působilo (a můžou mít koncepci ehm... promyšlenou :) jak chtějí). Agro-tech souhlas, to sedí :).

Já Converge na BA viděl už minule a Bannon mě tak neskutečně sral, že letos jsem se na ně vykašlal.

aktuálně

diskuze