Články

přeposlat článek tisknout
Bonecrusher fest  2011

Bonecrusher fest 2011

  • kdy: 24.2.2011
  • kde: Praha, Exit Chmelnice

Dying Fetus zahráli prvotřídní, zhruba hodinový set, kterému se nedalo vytknout absolutně nic; od zvuku až po výkon kapely. Keep Of Kallessin příjemně překvapili - oba headlineři tedy v pořádku. A zbylé kapely? Krom Angelus Apatrida z nich máme víceméně negativní dojem.

bonecrusher festUž podruhé tento měsíc se na Chmelnici odehrál koncert kapel zvučných jmen. Na začátku měsíce to byli Nile, nyní Dying Fetus; a obě skupiny doprovodila řada předkapel.

Angelus Apatrida byli pro mě stejně jako minule Darkrise na Nile velmi příjemným překvapením. Jejich svižný, jinak ovšem relativně standardní thrashík na španělský způsob ale na publikum moc nezapůsobil. Těžko někoho rozpumpujete hned po příchodu, když do sebe ještě neobrátil ani jeden škopek. A to i přesto, že jste zábavnější než Dew-Scented. Já mám co říkat, také jsem zrovna neskákal do vzduchu a jenom „tupě“ poslouchal.

Burning The Masses byli ten večer první dávkou deathcoru, i když v trochu menší koncentraci, než jaké jsem se dočkal později. Jako nejedna kapela se ten večer soustředili na směs rychlých vyhrávek a mohutných breakdownů. Bubeníka si půjčili od Keep Of Kalessin (doufám, že jsem to vyposlechl a posléze jej identifikoval správně), protože…nevím proč. Web BTM nefunguje a na Myspace profilu o tom žádné zprávy nemají. Nejsem zrovna největší fanda deathcoru, ale sem tam nějaký fajn moment se zde našel. Pochválím také vokalistu za to, že sestoupil z pódia a vokálel rovnou u kotle. A také že se mu povedlo vyprovokovat pořádně velký kotel.

Obě první kapely měly extrémně krátké sety. Přesně jsem to nepočítal, ale když řeknu, že jejich vystoupení obsahovalo pět písniček, tak ještě přeháním.

Fleshgod Apocalypse – zklamání. Vystoupení nejde shrnout jinak. Jejich styl se dá jednoduše charakterizovat jako precizní, avšak jinak docela standardní technický death metal plný klasikou inspirovaných vyhrávek. Co myslíte, že se stane, když kapele jako FA zprasíte zvuk kytar a ohulíte bicí? Když neslyšíte většinu z těch opravdu dobrých riffů a vyhrávky nejsou vůbec tak „in-your-face“, jak by měly být? Z Fleshgod Apocalypse se stane Triggergod Apocalypse. Myslím, že žádný další komentář, kromě „umějí to i líp“, není zapotřebí. Menší problémy se zvukem kytar a bubnů nicméně provázely všechny kromě Angelus Apatrida.

Carnifex byli hlavním lákadlem pro většinu kšiltovkářů a polopatkařů (patkaře si s dovolením půjčím od Střapa :)). A že jich tam bylo. No jo no, deathcore je mezi nimi celkem populární a překvapivě i u mnoha slečen. Těch na Nile jich rozhodně tolik nebylo. Osobně na mě Carnifex působili extrémně standardním dojmem. Nic převratného, ale některé klepačky byly opravdu zábavné. Hodně „džn džn“, hodně „pidli pidli“, až si říkám, že jsem měl spíš na zhodnocení zajistit našeho Anaalního experta.

keep of kalessinKeep Of Kalessin byli relativně pozitivním překvapením. Pamatuji si je z alba Kolossus jako jenom trochu umělý, silně melodický, epický black. Slyšel jsem je jednou naživo na BA a moc jim to tam nefungovalo. Tady to bylo o dost lepší. Zvuk kytar se postupně trochu vyčistil a bylo to znát. Trochu mě však zarazily thrashové věci z Reptilian. Tak trochu jsem nepochopil, proč se tímto směrem vydali. Je to něco jako s Trivium, kteří původně vydávali hodně přitroublý metalcore (ne že by KOK byli někdy špatní jako oni, to ani náhodou), a pak se najednou rozhodli pro Metallica-worship. Vůbec to nechápu. Navíc thrashové skladby byly ty horší ze setlistu. Na druhou stranu Ascendant se třeba docela povedl. Výsledný dojem byl vlastně veskrze pozitivní.

Pak už nastupují headlineři a papínci všech deathcorových a „džn džn a pidli pidli“ kapel Dying Fetus. Na rozdíl od nich si však DF pořád drží deathmetalovou podstatu. Jejich alba mě nikdy moc nebrala, páč mi přišla zahraná bez nějakého většího nadšení, prostě suchá. Možná také protože jsou relativně předvídatelní. To však neplatí o jejich koncertech. Ty nejsou ani náhodou nudné a osobně považuji jejich vystoupení na BA 2007 (viz níže) za nejlepší „nářezový“ koncert, který jsem kdy zažil. Tenkrát trumfli i o den dřív hrající Suffo. Zprvu mi přišel jejich výkon překvapivě trochu vlažnější, s přibývajícím odehraným časem však vystoupení gradovalo. Není se také co divit, když hráli Homocidal Retribution, Grotesque Impalement, Praise the Lord a další hitovky. Navíc se objevilo i pár písniček, které už delší dobu nehráli (aspoň dle nich) jako třeba Intentional Manslaughter. Jejich poslední album, které je zároveň jejich první, které doposlouchám až do konce, aniž bych usínal, se na pódiu tváří stejně tak dobře jako na placce, a to mě moc potěšilo. Jako finální bonus zahráli jejich komediální hymnu Kill Your Mother, Rape Your Dog.

Zkrátka a dobře, šlo o precizní sekáček na maso, i když jeden menší kiks jsem u Gallaghera zaregistroval. Ten se v reakci na něj okamžitě zamračil na zem. Lepší než Suffo minulý rok Dying Fetus nebyli, ale takový standard jako Suffo si zvládne udržet málokdo. Odcházel jsem spokojen a s myslí posedlou jednou vyhrávkou z Shepherd’s Commandment. Hádejte, kterou asi.. :)

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

Do Chmelnice jsem dorazil načas, takže byl čas se trochu rozkoukat. Přesně v půl sedmé napochodovali Španělé Angelus Apatrida a opravdu velice mile překvapili. Na albech mi přišli v pořádku, ale trochu jsem se obával živého vystoupení, hlavně „přiheavlého“ zpěvu, který až na pár výjimek (například Gama Bomb), moc nemusím. Všechny obavy se rozptýlily už po prvních tónech, kdy AA spustili svůj perfektní thrashík. Výborně jim to šlapalo, hlavně bicman připomínající metalového džiháda, bubnoval sice jednoduše, ale zato perfektně, občas až s hardcorovou razancí. Jasně, sem tam se nějaká chybka objevila, ale pokud se tak stalo, jen se na sebe s frontmanem (jehož zpěv mi živě přišel také na velice kvalitní úrovni) zasmáli a jelo se dál, což bylo sympatické. Nebývá to zvykem, ale AA měli ze všech kapel (samozřejmě až na „Umírající plod“) nejlepší zvuk. Zbytek kapely riffoval taky moc pěkně a musím říct, že Angelus byla jedna z nejlepších otvíracích kapel, co jsem kdy měl možnost spatřit, když vezmeme v potaz, kolik kapel se na pódiu objevilo. Škoda pouhého dvacetiminutového setu, mohli si vyměnit stopáž s Fleshgod.

Jako následující se na „malém“ pódiu zastavěném bicími objevili Burning The Masses. Jak už bylo řečeno, jejich zpěvák zpíval před pódiem, ale možná ani tak ne kvůli lepšímu kontaktu, ale zkrátka proto, že už se na něj nevešel. Jejich deathcore mi ze začátku přišel poněkud toporný, nicméně časem přišly tupačky, zajímavé breakdowny a rozjel se i bicman, jehož odulé ruce bubny ze začátku jen tak hladily. Překvapil kytarista, který vymýšlel moc pěkná sóla. Bohužel, když se začali kluci i publikum poměrně rozjíždět, vystoupení skončilo. Kapela hrála jen 10 minut, napočítal jsem snad pouze dva nebo tři songy. Škoda.

fleshgod apocalypseNásledující Fleshgod Apocalypse jsem očekával poměrně s nadšením. V Kainu se mi líbili, Oracles je deska pěkná, Mafia už trochu horší (hlavně kvůli „křížkovinám“), ale stále jsem doufal v dobré vystoupení. Nicméně to, co předvedli, byl děs a hrůza! Byli sice namalovaní a ustrojení pěkně, to ano, ale hudebně už to bylo o poznání tragičtější. První věc, co FA podráželo nohy, byl zvuk, který postrádal jakékoli výšky, byly slyšet jen zahuhlané basy, ze kterých nevylezl jediný riff. Když k tomu připočtete bubenickou hru Francesca, která, co se týče mě, postrádá jakýkoli nápad, jelikož to jsou jen nekonečné sypačky, které mě při zmíněném mizerném zvuku unudily natolik, že jsem téměř usnul vstoje. Je to holt lepší zpěvák než bubeník, škoda, že s tím, co mu šlo více, seknul. Na koncertě v Kainu zpíval jiný zpěvák (obsluhuje kytaru), který mi přišel poměrně dost nevýrazný a nebyl skoro slyšet, akorát se křenil a hecoval publikum. Hecovat je hezké, ovšem když je na co… Původní basák-fousáč, co zpíval v Kainu (mimochodem naprosto výborně), se postaral pouze o přiteplené křížkovské party v Thru Our Scars. Po tom, co jsem viděl, je pro mě Fleshod Apocalypse mrtvá kapela, raději si příště dám Hour Of Penance bez Francesca.

Po odporné pachuti z vystoupení FA, jsem následující emo-kinder-death-core Carnifex očekával poměrně se zájmem, protože laťka se propadla někam do suterénu mezi mutanty a špínu. Poslední deska se mi nelíbí vůbec, předchozí dvě jsou průměr, nicméně když jsem viděl typa s kšiltovkou na stranu a na ní napsáno CARNIFEX – True Death Fucking Metal, ucítil jsem dnešní snídani. Velkohubá prohlášení „zažijete nejlepší koncert světa“ a podobně, to by Carnifex šlo. Když nastoupili, překvapil mě dobrý zvuk, který jsem víceméně čekal, ale písně byly zoufale nudné. Breakdowny jak přes kopírák, protivný nablacklý zpěv vokalisty. Po třech skladbách jsem si řekl, že už toho je na mě moc. Když připočtu narvanou Chmelnici, nedýchatelný vzduch, hodinové fronty na hnusné pivo a děcka vytvářející obří KINDERPITY, vzal jsem Pipese a šli jsme na smažáka a pivo vedle do hospody.

Smažák za necelou stovku přišel k chuti, dva Gambáče též. Dorazili jsme akorát zhruba 30 vteřin před koncem setu Keep Of Kalessin, diváci jásali, takže zřejmě úspěch, mně kapela ale nic neříká.

dying fetus - johnA je to tady! To, kvůli čemu jsem dorazil, konečně přišlo! Našli jsme si dobré fleky uprostřed a očekávali věci příští. Už při rozehrávce Treye Williamse jsem čubrněl, co ten maník všechno zahraje. Hned, jak jsem slyšel kopáky, mi bylo jasný, že to bude dneska zabíjet! Na rozdíl od Black_Handa mě berou Dying Fetus i z desky, a to hodně. Fetusáci nastoupili na pódium bez jakýchkoli tyátrů a intra, tak to mám rád. Precizní a bezchybná hra všech tří zúčastněných provázela celý koncert. Fetus hrají všechny skladby o něco rychleji, což je znát hlavně v HC pasážích, které tím dostávají úplně nový feeling. Nejvíce se hrálo samozřejmě z novinky, viz klipovka Your Threachery Will Die with You, Shepperd’s Commandment a samozřejmě titulní věc Descend Into Depravity. Treyova hra byla zároveň technická, ale nepostrádala nápad, ani zajímavé přechody, je to zkrátka mistr svého řemesla. Duodying fetus - Sean struňáků se jako vždy perfektně doplňovalo ve zpěvových partech. John Gallagher se samozřejmě stará o ty hlubší a Sean Beasley o ty vyřvávací. Dostalo mě, s jakou lehkostí a precizností John hraje na kytaru, aniž by jeho hraní postrádalo údernost. Z přechozí desky jsme měli možnost slyšet otvírák Homicidal Retribution, který diváctvo přijalo s nadšením a klasiku Raping the System. Z nejopěvovanějšího alba Killing on Adrenaline zazněla paradoxně pouze jedna skladba Intentional Manslaughter (nejsem si jistý u první věci, že by nová?), naproti tomu z nejvíce odsuzovaného alba Stop at Nothing věci dvě, a sice – One Shot, One Kill a Vengeance Unleashed. DF ale samozřejmě mysleli i na oldschool fanoušky, takže nemohli opomenout Eviscerated Offspring a Grotesque Impalement. Na závěr si samozřejmě nemohli dovolit nezahrát otvírák z Destroy the Opposition – Praise the Lord (Opium of the Masses), který má prvotřídní HC začátek a konec. Na závěr mini-songy Pissing in the Mainstream a Kill Your Mother/Rape Your Dog, vyčůrat a spát.

Fetus zahráli prvotřídní, zhruba hodinový set, kterému se nedalo vytknout absolutně nic. Od zvuku až po výkon jsem byl nadšen a dostal jsem přesně to, po čem jsem toužil. HAIL TO FETUS! 

Fotky © Tereza Váchová

aktuálně

diskuze