Dneska jsem měl mít dobrou náladu. Sedám na tramvaj, v uších Leucocyte od Esbjorn Svensson Tria a pádil jsem vstříc horizontu Karlova náměstí, kde jsem měl sraz s nejvyšším marasťákem Bizzem.
Bizz měl malé zpoždění (ten den nemělo být poslední). Nakonec nás bus 176 veze přímo ke kolejím s hlavní vidinou! Koncert Burnt By The Sun! Což je kapela, která je tak trošku polozapomenutá a v dnešním roce, jak již víte, vydala návratovou desku Heart of Darkness, která pro mne jako pro starého fanouška kapely znamenala potěšení, přestože si myslím, že za kvalitou starých věcí trošku zaostává. Lezeme do klubu s předstihem okolo půl osmé. Plácáme si rukama s Obskurákama. Koukáme na návštěvu Sedmičky s konstatováním, že dnes nebude vyprodáno. Jdeme vedle na točený pívo, kde probíráme situaci okolo MJC. A taky se bavíme nad nesmírnou kvalitou Hedronova díla Pařát s konstatováním „šetři naše lesy“. Platíme. Pomalu je čas vypadnout, páč už se začalo.

NULLUS SUM je podle všeho mladá kapela. Po předchozím ohledání jejich tvorby jsem si je označil jako pokus o moderní diharmonický HC/metal s odkazem někam k VOIVOD a CONVERGE. No, od pravdy jsem nebyl příliš daleko.
Některé riffy mi víceméně dost připomněly strýčka Piggyho. Z kapely bych

vyzdvihl výkon kytaristy a zpěváka. Jejich hudba se mi tedy vcelku líbila a vlastně si jí dovolím vcelku doporučit, protože těch sotva padesát hlav na sedmičce je fakt dost málo a o NULLUS SUM snad ještě uslyšíme. Pěkné vystoupení okořeněné slovensky hovořícím fanouškem, který měl úděl zpestření večera.
Bizzaro: Přesně. A já si říkal, kde že jsem ty tritóny slyšel, Voivod jak vyšití, ačkoli kapela asi tento zdroj přímo nevyužívá. Nullus Sum jinak zněli jako nesložitý, ale místy pěkně vymyšlený nervní disharmo HC, kdy těch nervů (rozuměj tritónů) je tam až moc, protože vlastně z pohledu kytar tvořily 95% všech riffů. Tam, kde Converge umějí hrábnout do strun a vytvořit až botchovský nátlak, tam jsou Nullus Sum nepříjemní jak pod nehet zalézající tříska. Jasně, dalo by se vzpomenout i na Dillingery, ale na ty jim zas chybí ta šílená zběsilost, na to jsou Nullusáci moc urovnaní. Však uvidíme, čím nás překvapí v budoucnu, takto to bylo místy sice trošku jednotvárnější, ale rozhodně zase účelné a u nás vlastně ojedinělé. A ačkoli by bylo kapele sem tam nějakou nesrovnalost možno vytknout a vlastně můj post může znít až kriticky, beru, že jsou tak ňák na svém aktivním začátku, kdy se vše postupem doby srovná. Věřím jim a těším se na další setkání s nimi, bylo to super! (A nepřítomné (? – z publika se neozvali) bratry Kořínky určitě potěšila jim věnovaná svižná hc/punkovka uprostřed setu.)

Pár keců s kámošema a nějaký ty drby z oblasti muziky, jakoby jste to neznali. Stoupám si s kamarádem v zelené láhvi vedle zvukaře a spouští se správná New Jersey jízda. Abych byl přesný, BURNT BY THE SUN show mírně

statičtější, ale o to drtivěji podaná od nástrojů. Zezadu jištěná legendárním Davem Wittem, který mne zaujal přesnou a dynamicky razantní hrou (pro ty, co mne nechápou, řezal do toho jak hovado). Ted Paterson III se od dob Human Remains určitě taky nemálo věcem přiučil a jeho účelovou, nicméně nápaditou basu mne taky bavilo sledovat. Pán si na to taky pořídil hned šest strun. Kytarovou stěnu, kterou jsou pro mne Burnt By The Sun typičtí, teda opravdu hanět nebudu. Naopak!
Upřímný a nápaditý mix hardcoru a death metalu v tomto případě má odkazy k již zmiňovaným Human Remains, ale taky k Dim Mak a Ripping Corpse. Docela jsem chápal, že se ten večer sešla parta o něco starších ročníků a některý typy jsem nikde neviděl pár let. Taky bych chtěl pochválit výkon vokalisty Aarona Wolffa (The End), který zaskočil na turné místo Mika Olendera, jehož žena má před/po porodem. Takže taťkovi blahopřejeme a Aaronovi děkujeme, že dovalil do Evropy místo Mika.
Co se playlistu týče, hrálo se samozřejmě z poslední desky, ale dočkali jsme i starších hitů např. Forlani, Dracula with Glasses, Shotter McGavin, Soundtrack to the Worst Movie Ever, Famke atd. V podstatě mohu říct, že jsem si ten večer pěkně zavrtěl hlavou a s kapelou jsem byl nadmíru spokojen. Burnt By The Sun nakonec přidávali a určitě jsem nebyl sám, kdo by ještě pár kousků klidně snesl.
A tu Buffy jsem si nevykřičel. Prý z prvního EP BURNT BY THE SUN na tomhle turné nehrajou. Škoda. Nakonec jsem mohl být rád, že jsem nedopadl jako onen zpestřující fanoušek, kterého jsem pak jen viděl padat a venku prý jeho borovičkovou náladu fyzicky upravovali nějací nasraní mužové. Plýtvání borovičky ve špatný večer. Ten koncert byl super! A ten sedmipalec za kilo mi taky udělal radost. A...a vůbec.
Bizzaro: Tady se nedá nic než souhlasit! Dave Witte zezadu svou útočnou hrou táhnul celé Burnt By The Sun nesmírně dopředu! Když hrál ze strany přes ride (zn. Rude), celý slech vám zleva střihla zvuková břitva, až jsem musel uhnout do středu před pódiem. Výborný, ale jinak poměrně hodně hlasitý zvuk dal vyniknout

agresivnímu riffingu (nejednou dimmakovského kroucení), i preciznímu frázování zaskakujícího Aarona, kterého jsem poznal i přes poporostlou kštici. A i když Burnt By The Sun nemají největší diskografii, díky slušné pestrosti svých skladeb mají pro set z čeho čerpat a udělat set zajímavým a neslévavým v celek. Pro doplnění Střapem zmíněných starších věcí ještě nahodím, že z novinky Heart of Darkness zazněla Inner Station, F-Unit, Goliath, Rust | Future Primitive, Beacon, The Wolves are Running a There Will Be Blood, která zazněla hned jako úvodní válec, jenž mi připomněl, jak blízko k sobě death metal a střednětempý metalovější hardcore má; znělo to, jakoby se Bolt Thrower snažili hrát agresivní hardcore :) A ano, novinka sice nekope jako starý vraždy, ale živě… o tom asi nikdo nepochyboval!
Po vystoupení jdu za zpěvákem a pokládám otázku: „Ahoj, super show, díky moc. Byls už někdy v Čechách?”
Aaron: „Jo jo, byl.”
Ptám se dál: „Zpívals už někde?”
Aaron: „Jojo, zpívám s…”
„…s The End?”
Aaron: „No jasně, ale je to už dlouho, co jsme v Čechách hráli. Tak 4-5 let.”
„Nebyl jsem si jist, zda jsi to ty, ale kérka tě prozradila :) Jinak na tom koncertě jsem byl, bylo to v Black psu, bylo tam asi 40 lidí.”
Aaron: „Jooo, myslím, že se to tak jmenovalo.”
„A co novýho s The End, fungujete ještě?”
Aaron: „No jasně, děláme nové věci, ale jde to tak ňák… pomalu :), asi jako u Ion Dissonance”
Poté Aaron zmínil „Máš dobrou mikinu. To jsou kámoši od nás.” (mikina Ion Dissonance neasi) a minihovor se stočil na kanadskou scénu…

Nakonec drby, Bizz dělal zagorku, jak bude doma brzo a napíše noční report a jel domů. Jasně, pokud někam zmizel s Raperem a Irdzim, tak jel určitě domů. Já jsem si podrbal s Obskurákama a tentokrát jsme to dali s procházkou přes Petřín. Však je ten metal romantická hudba. No, doma jsem byl na rozdíl od našeho admirála po půlnoci a v dobré náladě, že jsem viděl Burnt By The Sun.
Obscure Promotion děkuji za skvělý večer a Vám ostatním jen zkážu WHERE WERE YOU WHEN. Znalému napověz…