Tak je to opět za námi. Jubilejní dvacátý ročník metalové taškařice Brutal Assault skončil. Čtyři dny po strop naplněné muzikou všech druhů utekly jako voda. Už v loňském úvodníku jsem zmiňoval, že metalová kultura za mých pár let festivalové absence ušla kus cesty. A více kultivovanosti jí zůstalo i letos. Pískající a neartikulovaně křičící individua jsou na rozjímavém vystoupení Rusů Phurpa okřikována, také házení kelímků s pivem po lidech jsem viděl pouze jednou. Že by už pravěk skončil?

Musíme si zvykat, že uslyšet češtinu bude na BA čím dál větší rarita. Když jsem v sobotu potkal Tomáše Fialu, říkal mi cosi o tom, že podle odhadů je 65% návštěvníků ze zahraničí. A opravdu, Američané nebo Britové, které byste dříve spočítali na prstech jedné ruky, se na festivalu začínají zabydlovat. S pár z nich jsem prohodil pár slov, všichni se shodli na jednom – festival je dramaturgií ojedinělý a plusové body sbírá za místo konání. Josefovskou pevnost si všichni oblíbili.

V Ústí máme jednu známou UG figurku, která s oblibou říká, že ten, kdo jezdí na BA, je gay. Letos měl pravdu. Teplí byli úplně všichni. 20. ročník byl zřejmě nejžhavější v celé jeho historii. Zchlazovací koupel v potoce v kempu jsem praktikoval několikrát denně, palice lidem ochlazoval i vůz dobrovolných hasičů z Jaroměře. U umývárek se tlačily fronty lidí a nedostatek vody byl znát. Voda tekla jen z některých kohoutků. Pevnost ukázala ve žhavém pekle své přednosti – kasematy s příjemnější teplotou přes den praskaly ve švech a vysoké zdi i v poledne poskytovaly tolik potřebný stín. Kvůli rozpálenému placu před pódiem bylo možné koukat na kapely až tak od šesti hodin a zřejmě i proto jsem jich letos viděl o dost méně než dřív.

Měl BA tento rok nějakou nevýhodu? Kdosi mi tvrdil, že letos chyběl nějaký výraznější tahák. Potíž je také v tom, že na BA už většina kapel hrála. Poté, co svůj koncert odpískali Mastodon, zmizel i headliner. Headlinery se tak stali ti, co se za nimi tlačili v jedné řadě. Sestava ovšem i tak byla našlapaná a jediné jméno, jehož vymazání ze soupisky zamrzelo opravdu hodně, byli angličtí Sikth.

Dvě věci, které loni dělaly lidem vrásky na čele, se podařilo odstranit. Zaprvé, Octagon nebyl jednosměrný, ale průchozí z obou směrů. Pochvala organizátorům také za výrazné zlepšení zvuku na zadním jevišti. Metalgate pomohlo, že se z něj stal otevřenější pivní stan. Přepálená hluková koule z loňska byla tatam. Celkově vzato to letos bylo zvukově v pořádku, kolaps Napalm Death byl ojedinělý. Doby, kdy nešlo rozeznat klávesy od bicích, jsou zaplaťpánbůh pryč. Ale stále je co zlepšovat.

Čtvrté pódium uprostřed pevnostního komplexu byl určitě dobrý nápad, ale provedení pokulhávalo. Když je na place celkem 18 tisíc lidí, lze očekávat, že se aspoň část z nich bude chtít kouknout na Cult Of Fire. Jenže náměstíčko jich pobralo jen několik stovek. Ještěže ochranka během koncertu pouštěla dovnitř jen stejný počet lidí, který z prostranství právě odcházel. Jinak by se tam všichni ušlapali. A ještě jedna věc. Na festivalu se stále řeší jeden problém – kde si sednout. Pivnice v kobkách nabušené, všechna místa obsazená. Chválím sedátka vyrobená z palet, pořád ovšem ve mně přetrvává pocit, že jich je málo. Výzva pořadatelům?

Suma sumárum. Rok 2015 se nesl ve znamení Sahary, oblaků prachu a permanentní hrozby úpalu. Festival dospěl, každý rok přináší změnu a hudební překvapení. V letní sezoně není mnoho kapel, které by si na něm nechtěly zahrát. Je fajn, že ho máme v Čechách.