Články

přeposlat článek tisknout
BRUTAL ASSAULT #10 - day 3

BRUTAL ASSAULT #10 - day 3

  • kdy: 11.-13.8.2005
  • kde: Svojšice u Přelouče, Areál

…story continues…tag draj…

Jako kompenzaci za nevydařený popis druhého dne (kdo pořád říká, že třetí den je kritický, třetí deska kapely teprve ukáže, co v ní je, nebo že 13 je smolné číslo? Já se třetího narodil, třináctku jsem nosil na dresu na střední škole – no, je to pěkně dávno, ale počítá se to – a neznám lepší den než pátek 13.), takže jako kompenzaci berte tento report ze dne závěrečného, který i proto následuje v rychlém sledu za pátkem. Po zkušenosti (a mlhy z předchozího dne, husté tak, že by mi i Rákosníček se psem Baskervilským záviděli) jsem se hned po probuzení rozhodl, že nebudu pít, a pokud, tak střídmě (to znamená, že aspoň ne moc). A nebudu ani moc kouřit (pokud nebudu moct). Na(ne)štěstí se ukázalo, že Ládis má svůj „ruksaku vař“ (ne)konečně téměř vytunelovaný. Přesto mohu opět říci, že otřepaná fráze použitá na začátku předchozích článků, tedy pro zapomnětlivé „jubilejní 10. ročník Brutal Assaultu se vydařil“, platila i dnes.

report_179_px1

Trochu netradičně bych však festival shrnul hned teď na začátku závěrečného reportu. Hudební blok rozdělený na trojici dnů byl tak akorát. Nejslabším byl asi pátek (a teď nemyslím, že by na to měl vliv můj stav, který mohl být také trochu způsoben účastí kapel, které mne příliš nezajímaly), prostě nebylo výraznějšího taháku než Root, Callenish Circle a pro vytrvalé Forgotten Silence (štve mě to naše vytuhnutí jak cyp). Tímto bych chtěl ještě zmínit jednu kapelu sobotního brzkého rána, a to Dissolving Of Prodigy. Ale asi, i kdybych vydržel na Forgotten, tak při DOP bych šel stejně spát, takže jen pro pořádek je zmiňuji, že tam taky byli. Zatímco čtvrteční a sobotní večery nabídly všehochuť – od progresivních Textures/Necrophagist pro mladé, Obituary/My Dying Bride pro starší, pokročilé či nejmladší učící se, pátek byl v tomto ohledu prostě jen dnem výplňkovým (ani jedno z pátečních jmen těmto čtyřem, co do věhlasu, nemůže konkurovat, i když pravda, být populární není v hudbě měřítko kvality. Zde to však svým způsobem platilo. Celkově však festival držel pohromadě více než slušně, a po loňském, ne moc lákavém obsazení, si Shindy jistě může nad letoškem zamnout ruce. A společně s ním určitě i všichni my přihlížející, jelikož vybírat se skutečně dalo ze spousty jmen.
Závěrem ohodnocení tedy už jen tradiční poděkování pro:
- Marast crew - Rouro, s těma Mejdama si udělal chybu; vIteQu, s reportem si mě vypek, ale vynahradil sis to ve stánku po Mejdech a ve Splzni pak ještě jednou
- sehranému týmu Kayzr/Tinťas, jehož zbabělý nedělní odjezd, při kterém nás nechal tupě civějící a smějící se nad polosloženým stanem mu dlouho nezapomenem, a to i přes již tak dost chatrnou paměť
- těžkooděnce z Bunkru, pro které festival skončil de facto se zdecimováním posledního loku Režné, čímž byl pochopitelně citelně narušen jejich pravidelný „Režný režim“
- Ládisovi – jenž s jedním vakem dokázal za(á)as(ab)obo(to)vat jeden večer a celý festival své okolí
- za přiblížení našich postaviček na festival a zpět děkujeme řidiči Lubošovi (von) Lichtenberkovi, který nás i přes stav, v němž jsme se při návratu do Prague (díky týmu z bodu dvě) nacházeli, z auta nevyhodil
- a samozřejmě i celému týmu od Shindyho, který festival zajistil

..::Day:-:03:. – sobota 13/08/2005

Ani tentokrát nevstáváme společně, ranní ptáče dál doskáče byl opět Bizz, což mi, prakticky již tradičně, umožnilo dojít v klidu zkontrolovat čerstvě vyklizenou místnost s obsahem lidských útrob. Probuzení do posledního dne je zároveň i dnem, kdy se rozhoduji naplno ponořit do své novinářské práce, jelikož zjišťuji, že si úplně ne všechno vybavuji. Pročež u Abstract vytahuji notýsek a zapisuji si: divnej asi-speed metal Disease překřtívá na „ten váš divnej prog“. No divné to skutečně bylo, jelikož kytarista chrlí mezi uváděním čistě instrumentálních skladeb, jednu „píču“ za druhou, navíc anglickou výslovnost má na úrovni mateřské školky. Fakt divné a trapné vystoupení. Nicméně den zahajovali Ethereal Pandemonium s rovněž dost zvláštním mixem blacku a jakési diskotékovosti. Překvapivě velkou odezvu nacházejí u početného publika, které bych tu na 11:00 rozhodně nečekal. Závěrečná lidovka byla ale příjemným zpestřením a líbila se (vedle samičky na pódiu) … eheh, mám pocit, že u Abstract jsem se nacházel kdesi v abstraktnu, protože moje paměťová kapacita je nabita čistou emptiností a tak i při sebevětší snaze o abstrakci v ní nenacházím ničevo. sorry, ale po těch dvou dnech jsem již ty umělý věci, kam všichni odkládali obsahy útrob svých, musel navštívit a bylo to dlouhé a krásné, co si tak pamatuji :) Ale Ethereal Pandemonium jsem již viděl a musím opět konstatovat, že kapela se mi zase nelíbila. Záchranu mají snad jen ve dvou křehotinkách, z nichž jedna je ta, co hraje i Depresyvní klávesy, ale ten cajdák na konec, to neberu … Další Maďaři Gutted byli avizováni jako technicky našláplí. Což o to, nástroje v prackách evidentně nedrželi poprvé, ale horší to opět bylo s komunikací. Pokud chlapci zpívají v angličtině, nechápu, že nezvládnou základních pár frází na navázání kontaktu s lidmi pod pódiem. Hudebně bych ale neměl vážnějších výtek, snad jen, že by to ještě chtělo trochu popřemýšlet nad skladbou některých skladeb, aby nebyly tak moc na sebe rychle naházeny nápady, bez hlubšího propojení mezi sebou … na adresu Gutted se dá říci asi toto: Cd vydali u Nice to Eat You a živě to bylo přesvědčivé, nasypané a brutálně deathové – přehled! … „Prasata, prasata“, tak tohle jsme slyšeli ještě ráno v pivním stanu a rovněž při odjezdu nějaké rozvrzané 120-tky v neděli před polednem. Pigsty mě zajímali, nezklamali a zaujali. S naposlouchanou poslední deskou jsem se vrhnul před pódium a čekal, co nastane. Našlápnutý grind s HC prvky rozhýbal početnou masu přihlížejících a z tuzemských kapel, které jsem kdy v tuto dobu viděl vystupovat, to byl ohlas až nevídaný, o to více ale zasloužený. Jednoduše: Pigs Are Backjojojo, nasprosto souhlasím. Pigsty (stejně jako i na letošní Fekal Party) patřili k nej věsiškám, které nás na letošním BA potkali a proto ještě jednou a sborově „pra-sa-ta, pra-sa-ta!“ … Za nejzajímavější věc, která se během setu dalších Onset udála, byl příchod nestora hudební

publicistiky Petra Korála /px2/ za doprovodu svého potomka (nebo to bylo naopak?) … achich achich, Onset byli opět jednou z těch mála kapel, které jsem pořádně nestihl, protože jsem přišel až na poslední vál. Potěšit by tyto nu(hardcrosso-ver)maníky mohlo, že jsem se věno-val hovoru s jejich domovskými, kteří je jen a jen chválili :) hlavně duo BigBa - ParambaAlienation Mental mne ze sedačky však již zdvihl - našlapaný, technický death/thrash/grind, navíc přesně zahraný a kupodivu výhrad nemám ani vůči Beheritovi, kterému to vokálně šlo hodně dobře … já bych zas jen doplnil faktem, že AM hráli jen s jednou kytarou, ale tentokrát by jim, co se mého hodnocení týče, pšenka moc nevykvetla – bylo to méně výrazné a zvukově nijaké … Pak nastal menší vtip o tom, že Happy Death nedorazili, a kdyby se tak stalo, asi by se nic nestalo. Kde jsou doby, kdy hráli s marTh-usem a dalo se to tak krásně poslouchat? … to souhlasím, s panem -M- byli Happíci móc našláplá kapela, ale nyní je to spíše standardnější prog rock/metal, kdy živě jim to velké festivalové podium moc nesedělo … Zahloubané Memoria jsem si dal od stánků pouze akusticky a poslouchalo se to věru příjemně, rozhodně lépe, než když jsem se před pódium šel podívat na The Rays Of The Sun. Unavené vystupování a vystupování, navíc s neskutečně plochým zvukem. Absence druhé kytary (pokud ji první nedokáže dostatečně nahradit) je v takovéto hudbě citelné. Pokud by alespoň trošičku změnila komentování skladeb i Daniela, nezlobil bych se. Melancholie ano, ale ne až zase tak moc a pořád … Memorii jsem očně také nezastihl, ale vídávám je poměrně “často“, takže jsem věděl, že to bude v poho, i když na rozkošnou Andrejku bych mrknul – takže aspoň takto, mrk ;oP. TROTS. Velký otazník. Absence druhé kytary mi až tolik nechyběla, bo skladby jsou poměrně slušně udělány i na tu jednu, ale co mi hodně chybělo, to byl Míšův (kdepak je mu konec) hlas, který Rays odpaloval až někam v dál do prostorů snění. Uvidíme, jak to bude dál. V Pandemii měl na ten den zaskakovat pankáč Corn (ale nestihlo se nazkoušet), jelikož se, myslím, u bubeníka v rodině rodilo, a tak hráli jeho vlastní Despise, se kterými se i toho večera rozloučil a svou bicí soupravu poslal ‘někam‘ dál. Despise –stejně jako Ahumado- v improvizované sestavě bez Seppa za mikrofonem, zato s Bejvem (basák) u mikrofonu a hostujícím basistou předvedli fajné džn džn šou, ale kucí, toho pískání je tam opravdu mocDespise si prohazují místo se Squash Bowels, což má za důsledek, že zůstáváme a komentujeme Mr. RychloVšechno za bicími, který se tímto (snad ne ale definitivně) rozloučil nejen s kapelou, ale i s hudbou. Snad si to Punk’s Not Dead ještě rozmyslí. Pro mne osobně tímto Despise ztratili důvod je dále sledovat, kteroužto činnost jsem činil (tedy nesledování) i před příchodem pana Corna. Poláky Squash Bowels jsem vypustil, dva pobobné sety záhy po sobě nemusím … a to pan Loo asi poslouchal špatně, ‘coz Despise holdují zámořskému deathu, načež polští zas grindcore, ale to neva :) …, a tak se na place začínám mihotat až při smutně veselých Sad Harmony. Juj, těším se na novinku Somnambul, jelikož i přes absenci jedné kytárky sem si pěkně podupkával … nemohu si pomoci, ale SH jsou koncert od koncertu lepší a lepší a a a.. co to? Bez kytary, zato s klávesovým nástrojem? Hmmm.. tak toto bylo moc pěkné, intenzivní a sympatické – i já se těším na Náměsíčno … „Pičo, jdeme na Morbid“, pronesl Mr. Bizzaro a vymrštil se za prvních zvuků Lost Soul. A vono jo! Bylo to se vším všudy a kdybyste zavřeli oči, viděli byste možná i Hate Eternal … a to zase ne :), ale jako satanic death s pentagramy kam se podíváš to bylo gut, gut a taky Gut

report_179_px3

Opět trochu odpočinku nabídli Equirhodont /px3/, pro někoho velmi (až moc) protěžovaná bokovka Root, která se po jedné vydané desce okamžitě etablovala na nejrůznějších pódiích ve vcelku zajímavých časech. Teď už jsou to desky dvě a časy ještě o trochu zajímavější, což pochopitelně může některým osobám vadit. Na druhou stranu se musím kapely zastat, argument, že se v jejích řadách nacházejí výborní muzikanti, zde asi neobstojí, ale poznámka, že dvě vyrovnané desky nacpané, nejen na domácí scénu, výbornými nápady, a přehuštěné ekvilibristickými Ashokovými sóly, snad ano. A musím se tedy (tady taky) přiznat, že jsem celý set jen zíral na tohoto tuzemského Satria-niho a hltal každý jeho dotek se strunou. Úžasné! Pro někoho onanie, pro mě extáze … v případě Equi bych já sám sebe tedy zařadil do té druhé extatické skupiny a bez nejmenších pochyb na BA Equi Root úplně zamačkal a zesměšnilKrisiun z brazilských pralesů válcovali – kompaktní, zlá, zahuštěná na maximum, nedající vydechnout, agresivní, nemilosrdná muzika se skvělou světelnou podporou. Wow, takto si je pamatuji z před třech let z plzeňského klubu Pod lampou … Krysy a jejich hi-level prasopal si musel užít každý. Cigáni vládli, i když se jednalo o 100% true metal! Tady se nediskutuje, tady se určuje a vyučuje!!! … Prapodivně vyhlíže-jící dramaturgie, dát za pomaleji hrající kapelu nějakou sypačku, pokračovala i nadále. My Dying Bride jsou velkým pojmem, ale stejně velký dojem nezanechali, na rozdíl od čtvrtečních „staříků“ Obituary. Rozdílů bylo hned několik, ten nejpodstatnější ale je, že Nevěsta byla nekompaktní, nechci říci nesehraná, prostě jí to „nějak“ nešlo. I přesto však nakonec dokázala nastolit depresivní atmosféru (pokud svým vystoupením do té doby někoho nadobro neotrávila), ale trvalo to déle, a to ke stylu hudby až neúnosně. Proto i chápu některé zklamané tváře, které jsem po koncertě zahlédl … ano, bohužel. Jedna z těch tváří jsem musel být i já. MDB jsem viděl několikrát – v klubu, ve větším klubu, v ještě větším klubu, ale na festivalu ne a doufám, že na festu už naposled. Již příliš vzdálen této hudbě, to snad ne, ale prostě ten velký otevřený prostor pro mě Brajdi atmosférou nenaplnili. Pěkné to bylo, ale neosobní, nehmatatelné a to jsem se tak těšil … Absolutně jiné kafe se pak vařilo v kotli při Necrophagist. Jenom zase škoda toho zvučení (chápu, je zapotřebí, ale i tak), ani ne půlhodina (spíš ani ne 25 minut) Muham-med-ovin byla zoufale málo na to, jak jsem se na ně těšil. V tuto chvíli mě mrzí i proslov před jejich setem, ve kterém se návštěvníci dozvěděli o odjezdech spojů zpět do Pardubic. To to, sakra, nešlo zařadit do reklamy na koncerty uváděné kozičkou? Každá minuta s Necro navíc by byla vítaná. Nejen, že mě to v tuto chvíli nezají-malo, ale asi těžko to mohlo postihnout všechny návštěvníky. Ptám se tedy - proč před Necrophagist? … Necro rulez – bez komentáře! HiTech Killing Machine!!! Vše nám ale bylo

report_179_px4

vynahrazeno na nedělní afterparty v Black Psu, kde prostor byl, jak pro samotné Necro /px4, afterpar-ty/, tak i pro Krisiun a Despise … Silné dojmy přetrvávaly i při vystoupení Ador Dorath. Hrálo se bez výjimky z novinky a do teď lituji, že jsem si ji rovnou nekou-pil, protože Shindy si „sbalil fid-látka“ ještě před jejich setem (škoda, mohl jsem ti nechat vydělat ještě nějakou tu korunku, ale však já si na tebe zase někde, a to brzy, počíhám :-)). Ador se posunuli od dřívější hodně blackové tváře do vod experi-mentálněji laděných, ale stále mají na paměti, odkud vyšli a to je více než sympatické (a vděčné). O muzikantské vyzrálosti a schopnosti vymyslet (a praktic-ky do dokonalosti dotáhnout) nápad nemluvě … opět ano. Ador dospěli v kapelu, a pořádnou. Dobrá pódiovka, zvuk, muzika a bubeník, jehož služeb využívají i Forgotten Silence. Budiž jim se Symbols jen přánoContempt, tuším, že z Košic?, měli být čímsi deathově techničtějším … jojo, to jsem asi řekl já a stydlím sa :) …, ale byli spíše více o přímočarosti a dobře jim na sehranosti asi neučinila ani tato pozdní hodina. Což kupodivu v nejmenším neplatí o posledních Made By The Fire! Trojice z města moku lahodného, na které se i přes pokročilou dobu dívalo tak 150x2 oček (snad tam nikdo nebyl slepý nebo poloslepý … sebe nepočítej L-OO- :) …), válcovali sehraností, energií, humorem, prostě, bylo to tam!!! Utajený vrchol festivalu se vším všudy. Kdo neviděl, neuvěří, kdo neslyšel, taky neuvěří. Pokud jste někdy byli úplně na dně a dali jste si třeba něco na povzbuzení, tak přesně takto zapůsobili Made po prvních tónech. Nakopávající hudba – ve své složitosti naprosto hitová, minimalisticky maximální, jedinečná. A ta nová skladba, to už snad kluci přeháníte, ne? Takhle brzy vy, nebo my posluchači, dostaneme rezervačku u Chocholouška :-)) … yyeeeeesssss!!!!! MBTF maximální hrot a jejich nejlepčejší koncert!!! Trojice válcovala vším!!! Totální vrchol BA, nej kapela!!! Kdo nebyl, ať si gule a eary trhá, oči vypíchá a chcípne o kus dál!!! Ano ano, hudební RedBull. A to je konec přátelé . . . S plzeňskými se ale vlastně neloučíme, poněvadž a jelikodž, za jejich část s námi do 5h ranních barvy v beerhousu hájil ViteQ… brou…

p lay l is t _B A_ 2 0 0 5 - satrdáj: Ethereal Pandemonium, Gutted, Abstract, Pigsty, Onset, Alienation Mental, Happy Death, Memoria, The Rays of the Sun, Despise, Squash Bowels, Sad Harmony, Lost Soul, Equirhodont, Krisiun, My Dying Bride, Necrophagist, Ador Dorath, Contempt, Made By The Fire

..:://brutalassault.cz

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze