Články

přeposlat článek tisknout
BRUTAL ASSAULT #10 - day 2

BRUTAL ASSAULT #10 - day 2

  • kdy: 11.-13.8.2005
  • kde: Svojšice u Přelouče, Areál

děň vtaroj... …story continues…

Doufám, že jste dostatečně vstřebali dojmy z prvního dne Buřtál Asfaltu a jste dostatečně připraveni na jeho pokračování (koneckonců, dali jsme vám – i sobě – na to dost času). Ani v tomto reportu nečekejte převratné změny, ostatně, jak jsem již napsal, jubilejní 10. ročník Brutal Assaultu se vydařil...
…a to tak, že i ve dni svého druhého pokračování: stále výborná návštěvnost, vytrvale ideální počasí a v neposlední řadě kvalitní obsazení slibující množství pozitivních zážitků. A teď nemyslím kapely, ale Marast crew, equipu páně Kayzra, těžkooděnce z Bunkru, Ládise - persona grata a jeho bezedný vak, a další a další. Asi bych neměl zapomenout ani na areál, ve kterém jsem si už připadal jako doma na Loožinách či pod mostem v nuselském ghettu. Jako nedostatek jsem v tento den neviděl ani TOI-TOI budky, jelikož jsem si přivstal už na jedenáctou a akorát se potkal s milým vozíkem, který zanechal ve vysátých přístřešcích i docela použitelné prostředí.

..::Day:-:02:. – pátek 12/08/2005

Úderné komando Toxic Twins se tentokráte rozdělilo a zatímco Bizzi již užíval krás festivalu prakticky od časného rána, to znamená asi 10:15, já jsem si ještě pospal a do areálu přikvačil až na set Scenery, který byl již zhruba ve své polovině (to ta kadibudka po cestě) … jj, taky jsem ji měl také v plánu, ale nakonec chuť na pyfko, rumík a ranního Kayzříka -oproti čekání než bude u TOI-TOI prázdno- zvítězila, a tak již od časného rána jsem mohl být viděn v prostorách mezi pódiem, beer-stanem a strání. Ku našemu propěchu ve vysvětlení k pozdnímu vstávání by se také slušelo říci, že spát jsme šli asi v 5h ráno po všech možných i nemožných konzumacích … Opět výborně technicky zvládnuté vystoupení, na která jsme si již od mohelnických mohli zvyknout, dokonce i časově to vyšlo lépe než na 10-ti minutový blok z festivalu předloňského. Rozhodně nesdílím názor „některých“ o tom, že je v hudbě cítit „vidlákov“. Pravda, vzhlížení k idolům by nemuselo být až tak okaté, ale uvedené inspirace je tam čím dál méně a uvidíme, co se objeví na třetí desce, kterou chystají Élysionno.. k těm „vidlím“ asi to, že já sám tam něco v tomto označení slyším, ale být konkrétnější, asi by to bylo vytknutí takových těch hárdkór prvků, které nyní hlavně díky druhé kajtře nabraly jiný směr a Scenery teď celkově znějí plněji. Bend se tímto povedeným vystoupením rozloučil se stávajícím bubeníkem, který se rozhodl skončit s hraním a dokonce nebyl jediným – více v sobotním BA … Vyvedené ráno, jen co je pravda, jsem tedy začal přiživovat vším, co bylo po ruce a těšil se na další kapelu. Co čert nechtěl, Hecate asi neměli den a já neměl den na ně, tedy spíše na jejich (k)voká(l)ní trápení (a to jsem hodně milý) a při druhé skladbě mizím, teď však nevím úplně přesně kam, ale vím, že na záchod to (ještě/už zase) nebylo … chi, nebylo? No to bych se sakra divil, ty vysermamuta :) … Během následujících tří kapel se tak nějak motám po areálu a tu něco nakoupím, tu pojím, hodně popiju a občas dám nějaký tabáček či potkám Ládise. Takže s HazyDecay se asi spíše pochlapí Bizz, Poostew mám tušení jsem vynechal úplně a Return To Innocence jsem odzíval kdesi na lavičce. Před pódium jsem se nahrnul (asi tak na tři metry daleko) až na Casketgarden /px1/ … ano ano, bizzi se toho

chopí. Já HazyDecay viděl a náramně si je (možná nás nebude mnoho) užil! S Onset asi jediná kapela, která si troufla před metalheadz naběhnout s nu-randálem. Hazy s přehledem dávaj a určujou pod pódiem pravidla, nemaj problém hrát i pro jiné publikum a naprosto zabíjej mohutným, skvostným stěnovitým zvukem z 5150 a 7čky. Loučí se s Lady Karneval od mocného a věčného Káji, při kterém i ti, které to jinak nebavilo, ožívají! Co že to bylo dál? Jojo, Poštěv nepřijeli (či co), tak tady to mám jednoduché a mohu se v klidu přiznat, že Return 2 Innocence jsem zahlédl jen zběžně, protože jejich shows jsou poměrně stejná a nijak výživná, ač kapela to není nejhorší. Možná by kluci už mohli závěrem nechat tu Almu Mater, protože není snad koncertu, kde by ji nehráli. Následují CasketGarden, kteří svým našlapaným seversky načichlým melo-deathem (to jako ten Getěburger, jo?) opět probírají do té chvíle trochu odpočívající publikum … Asi už jsem dostatečně známý úchylkou (nejen) na vše Skandinávií načichlé, a tak se nedivte, že si mi zamlouval i set vonící čabajkou a tokajským. Škoda jen, že se chlapíci zbytečně pustili do coververzí, sice obě potěšily (At The Gates/Carcass a jestli se nepletu, tak Under a Serpent Sun/Heartwork), ale nemohu se ubránit dojmu jejich zařazení za účelem většího ohlasu publika, jelikož vlastní

report_178_px3

skladby přeci jen táhly méně. Na Ahumado Granujo /px2/ jsem se velmi těšil. Ne že by mě jejich hudba bavila nějak moc, o převratných instrumentálních výkonech za hranicí lidských možností zde nemůže být řeči (to spíš v „tak trochu jiné činnosti“), ale tady jde spíše o zábavu a trochu toho odlehčení, což se určitě povedlo. Kapela se vrátila s čerstvými dojmy z vystoupení na Ukrajině a nutno říci, že je asi i trochu co závidět … jopla hopla hopsa hejsa, skočná vrták do grajndejsa. Ahumádo paráda, s Loo souhlasím, akorát mě to Ahumádo prostě baví, no! AG prostě mají všude úspěch a nejinak tomu bylo i na BA, kde i Yaardesh /px4 dole/ v převleku plašil místní divy a snad i zvěř … Doctor /px3/ & Six Degrees Of Separation na dobrou náladu navázali s komplikovaně/nekomplikovanou směsicí několika hudebních stylů (gotika, death, black, thrash) a opět mě dokázali potěšit. Co se týká komunikace s publikem, věčně potutelně se usmívající Radek Zábojník je v této činnosti prostě skvělý … to je pravda, je to takovej RumCajs nebo snad Cipís,

report_178_px4

kterej si ráno kafe asi neosladí cukříkem, ale nejspíš v Řáholci prohání veverky (aneb jak by řekl Karel Vinš), a tak má gut mood :) Jinak moc příjemná show, během které maliličko (a jedinkrát za celá tři denní světla) sprchlo … Teď si má paměť zase trochu odpočine, jelikož další trojblok kapel jsem vynechal, a to z těchto důvodů: Disfigured Corpse jsem viděl několikrát a pokaždé to bylo stejné, tedy grind/HC okopírovaný kde se dá, tlačený vpřed redaktorem jednoho časopisu. Nic víc, nic míň. Něco jako takový léty obnošený křivák, který si vždy jednou za rok oprášíte na nějakém festivalu a zase ho pak uložíte na své místo - do atmosféry festivalu zapadne, dokonce budete in, ale všude jinde vzbudí jen pousmání … ze setu Disfigured Corpse jsem viděl polovinu a mohu v klidu Loo oponovat, že ten Napalmovskej křivák se ale přizpůsobuje době a je stále příjemnej v kteroukoli roční dobu. Některý bundy totiž nemusej apgrejdovat o tři pruhy, ale stačí jim jen občas nějaká ta záplata, ale jinak s Loo vlastně souhlas. Takže? :) … To už se lépe prezentují Shaark se svým slayerovským thrashingem, ale jelikož je to de facto taky „pořád stejně“, protentokrát jsem si je rovněž odpustil. Isacaarum jsem nestihl, protože jsem se zrovna někde brodil stanovým městečkem a již si chystal garderóbu na večerní juchání … a Loo zapomněl, že já ho při tom doprovázel, takže Žraloky jen z povzdálí (ten bicman je furt lepší a lepší, a to jsem myslel, že už ani snad nemůže :)) a Isacaarum osvědčená klasika, která mě ale už nějak moc neba, bo je to furt stejný. Uvidíme, jak bude Ahumádo naplno šlapat v čele s Chymusem, jenž s AG byl již na oné Ukrajině … Před pódium se tak dostávám až na Disillusion, což je nepříliš originální název pro kapelu, nicméně tito jsou z Německa a rovněž hrají thrash, ovšem s takovou divnou příměsí něčeho progresivněji laděného. Nevím, nevím, ale nějak se mi to bez basy nechtělo zahutnit, ale hůl nad nimi nelámu, ale prstíkem také ještě nehrozím (ať již nadšením nebo ve výhružném gestu) … já zase Disillusion zvedám palec směrem hore, protože mně se prostě líbili i bez basy (a fakt tam nebyla, jo? :)) … A přichází jablko sváru Negura Bunget. Je zajímavé, jak jedna kapela, ke všemu ještě „támhle odněkud z Rumunska“, dokáže rozdělit nejen posluchače, ale i hudební redaktory (no nevím, jestli se mezi ně s tímhle článkem

report_178_px1

můžu taky počítat :-)) na dva striktně k ní přistupující tábory: buď je mají rádi (neříkám zrovna milují) nebo nechápavě kroutí hlavou „co to zase jako je?“ (a zde naopak často dochází až k hanění skupiny). Poprvé jsem je viděl na Open Hell festu VI dva roky zpět a tehdy jsme se staronovým kolegou píTRsem napsali: „...Negura Bunget, kteří slibovali black metal ovlivněný prvky transylvánského folklóru, se nacházejí teprve někde v půli cesty. Progresivnější a folklórem ovlivněné pasáže jsou do skladeb vkomponovány často necitlivě a na úkor celkové souhry skupiny, nicméně do budoucna může jít o příslib. Zatím žádná opravdová bomba, ale určitě také žádný propadák.“ Dnes bych s tímto prohlášením vcelku i souhlasil, teď je však otázka, proč tomu tak bylo i před těmi dvěma lety? Rumunským ogarům přibyl na pódium xylofon, což vzbudilo nemálo zvědavých pohledů, ostatně oni se nebojí využití jakéhokoliv tradičního i netradičního lidového/vlastního nástroje, ale celkově je to až příliš často pejsko/kočičkovské. Takže dávám jim ještě „rok, maximálně dva“. Poslední kapelou večera, o které můžu s čistým svědomím říci, že jsem ji viděl ještě (v sobě) přijatelném stavu, jsou súsedia Depresy. Temné, nervní, precizní do nejmenších detailů, to jsou stále titíž Depresy, jak jste/jsme je mohli vidět již mnohokrát dříve. A zdá se, že se začíná blýskat i na nové, doufejme opět podařené, časy, neboť (a teď doufám, že mě fakt paměť neklame, nebo bude trapas jak cyp), zahráli i jednu (?) novou věc … to bizz nějak Neguru propásl, ale zase si pamatuje takovou tu jednu couru v síťovaných šatech s přelepy na bradavkách, která měla jejich jméno rozděleně lepenkou (jojo, tou z bradavek :-)) vylepenou na stehnech (a co bylo teprve mezi nimi? :oP). Depresy? No nevím. Mně se zase naopak ten večer až tak nelíbili či nepřesvědčili, protože mám pocit, že si nějak rozházeli zvuk a nebylo to pravé ořechové (nééé, ořechy, nééé) a prostě to neznělo … Večer pod našimi oblíbenými lavičkami (to „pod“ zde není překlep :-)) pod břízkami začal tentokráte velice brzy, takže osud Lord Belial z předchozího dne v pátek potkal již o dvě hodiny dříve hrající Belphegor. Docela to sypalo, ale víc nevím … ale bizz ví a všechno zachrání, i když, co si tak vzpomíná, tam tak stál a někdo si ho/mne (..někdo si ho mne? Tak to asi nepatří na MJC :)) balancujícího mohl klidně splést s mentálně narušeným jedincem snažícím se rozvlnit se do rytmu Lambády. Ale! To jistě je jen má mylná představa :), protože si pamatuji, jak jsem tam tak se Švanym (godlessTruth) stál a s kuličkovým počítadlem v ruce se snažil zaznamenat počet úderů a kopů za jakékoli kratší časové období. Od Belphegor jsem nečekal vůbec nic, ale muzika to byla intenzivní, nasypaná a precizní. A dokonce jsme si užili i krásných odhalených mužských těl (od pasu hore) … Jistojistě však vím, že na set Root jsme se vyřítili jako zmazaní sršáni a velmi si jej užili. To co předvedl Ashok byla velká paráda … velká paráda v kůži, protože Ashok má rád pot a teplo domova, a proto v kůži :) …, ale v neděli s Ekvíkem jsem nechápal totálně … s Ekvíkem je to prauda praudoucí, ale mě Růt nepřesvědčili. Chvílemi to bylo od Reného i kytar rozhozené (nebo, že by já?) a nějak mi to bez Blackieho neštymovalo, ale jak říkám, bylo již „docela“ pozdě :) … Bohužel po takovémto výkonu se nedalo jinak, než si skočit pro něco malého do sebe i na sebe, a tak následovala cesta do stanu. Co se však nestalo. Jenom jsme se tak natáhli, příjemně unaveni, posloucháme si Callenish Circlekteří jsou sice výborní, ale standardní a nijak výjimeční … a najednou zjišťujeme, že začíná drobně poprchávat (snad se nám to nezdálo), a tak že ještě poležíme a přečkáme i Agathodaimonkteří jsou sice docela dobří, ale standardní a nijak výjimeční :) … a vyrazíme až na Forgotten Silence. Další scéna je jak ze špatného filmu:
Loo: „Pycho, spíš?“
Bizz: „Hmmmm, ne, pycho, odpočívám.“
Loo: „Ty vole, je už nějak dlouho ticho, neusnul’s, viď?“
Bizz: „Ne. Jdeme na ty Forgotny?“
Loo: „No jasně, ale mě se zdá, že je ticho už nějak moc dlouho.“
Bizz: „Nééé, to asi teď dohráli Agáti. Jdeme?“
Loo: „Jo, ale mě se zdá, že je ticho už vopravdu nějak MOC dlouho. Kolik je hodin?“
Bizz: „Nevím, začnou hrát Forgotni, takže asi jedna.“
...
chvíli se přehrabuju ve věcech a vbrzku objevuji (na své ruce) hodinky, na které si svítím mobilem
...
Loo: „Ty pičo, vono je čtvrt na pět, to sme asi zaspali, ne? Tak na to seru. Jdu spát.“
Bizz: „A kurwa! Tak já taky.“

A tak jsme si šli … nešli, stále ještě jsme vleže seděli … zase lehnout, což znamená, že jsme zalezli do spacáků tak, jak jsme byli při našem příchodu.

Poznámka pod čarou: Sice to nikomu nic neřekne, snad kromě píTRse, ale Root byli větší hell než tenkrát ve Volyni. I ty lavičky tady byly :-)

p lay l is t _B A_ 2 0 0 5 - satrdáj: Scenery, Hecate, Hazy Decay, Poostew (nebyli), Return to Innocence, Casketgarden, Ahumado Granujo, Six Degrees Of Separation, Disfigured Corpse, Shaark, Isacaarum, Disillusion, Negura Bunget, Depresy, Belphegor, Root, Callenish Circle, Agathodaimon, Forgotten Silence, Dissolving Of Prodigy

..:://brutalassault.cz

to be continued…

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze