Články

přeposlat článek tisknout
BLACK BOMB A, STATUS PRAESENTS, X-CORE, LOCOMOTIVE, DISASTER

BLACK BOMB A, STATUS PRAESENTS, X-CORE, LOCOMOTIVE, DISASTER

  • kdy: 5.3.2011
  • kde: Praha, Exit Chmelnice

Po nějaké době zas report, kde prostor dostaly české kapely. Hlavní hvězdy Black Bomb A ale nezklamali a stávají se pro mě koncertním černým koněm. Excelentní!

black bomb aPředem musím říct, že nejsem velkým příznivcem „přecpaných“ koncertů. Ideální počet jsou pro mě 3 kapely, ale pak už je těch zážitků prostě moc a člověk si vše ani neužije. Fest patří pod širé nebe a nikoliv do klubu, nicméně poslední dobou, a to platí hlavně pro underground, koncertní line-up tvoří 6 a více kapel. S těmito myšlenkami jsem se vydal, naschvál pozdě (omlouvám se kapele Calidad), na koncert na sedmou hodinu.

Trochu omylem jsem dorazil akorát před začátkem výstupu pražské formace Disaster, která hrála po téměř dvouleté pauze. Musím říct, že mě tato banda poměrně překvapila. Svižný a šlapavý metalcore nepostrádal zajímavé nápady. Podle poslechu na bandzone mě kapela příliš nevzala, ale koncertně nemám co vytknout. První, co samozřejmě každého majitele testosteronního ústrojí uhodilo do očí, byla moc pěkná a sympatická zpěvačka. Zpěvově připomíná českou Candance (Walls Of Jericho), která se nebojí do mikrofonu pořádně zařvat a rozbalit na plno svůj HC potenciál, ale zvládne i melodické zabarvení, které se zde ale neobjevuje tolik, jak je zvykem jiných kapel. (O kterých si řekneme později, ANO, modří už vědí :)). Neustále kolem pohazovala svými zrzavými vlasy a pořádně napomáhala atmosféře. Zbytek kapely se také nemusel za nic stydět. Bicí přesně seděly do konceptu muziky a občas to moc hezky vyznělo. Na závěr proběhlo šampaňské a kapela spokojená s přízní publika odešla do šaten.

Jako další nastoupili krumlovští harcovníci Locomotive. Už jsem je viděl nesčetněkrát, takže jsem přesně věděl, co mohu očekávat. A to jsem také dostal. Jejich set jako vždy nepostrádal těžkotonážní sílu rozjetého tiráku a nešetřil ani diváky v posledních řadách. Hardcore á la PRO-PAIN si za dobu svého působení našel spoustu fanoušků a kluci už byli snad všude. Proběhly všechny klasické songy, na které jsme od lokomotivy zvyklí – Ornament z Pijavic, Sedum, Incest nebo Je čas. Dokonce nás Locomotive oblažili novým songem, který mě skutečně překvapil. Je vidět, že v Krumlově nápady nechybí. Hlavní linka připomíná až motorheadovský podklad, ale na druhou stranu je hodně hravá a jmenuje se paradoxně Peklo :), pak ale samozřejmě přijdou další zajímavé části, které song ještě ozvláštní. Sympatický Rena je se svými dredy vynikající frontman, který vždy zvedne náladu. Taky už to „s touhle smečkou“ táhne už nějaký rok. Vazba Willi za rytmickou kytarou nelítostné drtí vše kolem, do toho mu Rob sóluje a Jouza je všechny podporuje zezadu. Tak to má být. Lokomotiva nás zase přejela!

Bylo mi jasné, že na nějakou dobu máme to nejlepší za sebou. Jako další se chystali Status Praesents. Tato kapela mi skutečně nic neříká, proto je pro mě těžké jí hodnotit, ale pokusím se být objektivní. To, co SP hrají, hrají dlouho a jsou v tom dobří. Hráčsky podali dobrý výkon a publikum z nich bylo skutečně nadšeno. Jejich set měl energii a vytvořili i nějaký ten circle pit. Hrají jakýsi mix crossoveru a hardcoru, do kterého míchají různé další vlivy. Některé části nejsou špatné, občas to docela pěkně šlape, občas však ne. Celkově mě jejich muzika nebaví, ale alespoň je upřímná. Hlavně mi vadí sborové popěvky, kterých je jejich muzika opravdu plná. Snažil jsem se zuby nehty, ale po třech písních odcházím na pivo.

Taaak… další na řadě X-CORE. Kdysi jsem býval velký fanoušek této kapely. Za časů jejich splitu s Pitbull Diesel, když ještě hráli valivý hardcore s metalovými spodky, byli skutečně originální banda, kterých u nás dosud není mnoho. Jejich koncerty nepostrádaly energii a rodákům ze Znojma všichni HCčkáři zobali z ruky. Ty časy už jsou bohužel dávno pryč. Pak si totiž kapela zřejmě uvědomila, že hráčsky postoupila a vydala se bohužel tou nejhorší možnou cestou. Všechno se zřítilo jako domeček z karet vydáním desky In Hell. S vidinou úspěchu v zahraničí, vyděláním si nějaké té koruny navíc a jak neprozřetelně a prvoplánově tvrdí na svých stránkách „nabrání nových poslouchačů“, nabrali směr metalcore. HC je o testosteronu, zde to ale smrdí spíš estrogenem. Samozřejmě se nezapomínají při každé příležitosti honosit jménem Rolanda Grapowa. X-Core se přes noc stali kopií amerických band jako As I Lay Dying, Killswitch Engage a mnoha a mnoha podobných. Bohužel ještě k tomu kopií velmi špatnou. Přesto musím říct, že i po vydání tohoto alba jsem je ještě viděl za mikrofonem s Ozzym, a nebylo to ještě tak zlé. Pánům toto ale nestačilo a rozhodli se jít ještě dál. Z přeslazeného metalcoru se dostali až do vod jakéhosi „wallet mainstream pop“ metalu. Naprosto odpornou záležitost She’s Magnetic tu snad nebudu ani zmiňovat. Ta táhne X-Core až někam do vod nepovedené kopie Linkin Park. Holt nabíráme ty nové posluchače, nedá se svítit.

Hned co nastoupili, nevšiml jsem si Ozzyho. Celý koncert jsem měl zato, že odešel z kapely. Po koncertě jsem ale zjistil, že tam celou dobu byl, akorát jsem ho v jeho novém šampónovém bravo imagi nepoznal. Zpěvově již vše bohužel kompletně přebral „kluk z plakátu“ George a hned po prvních tónech mám jasno. X-Core hrají sterilní muziku z výrobní linky pro nenáročné posluchače. Chybí tam jakýkoli feeling, jakákoli osobitost. Naprosto odporné, nudné a násilně nacpané metalcorové melodické popěvky v podání George bez problému zadusí jakékoliv kořeny čehokoliv zajímavého. Jeho hlas je tuctový, nudný a nemá absolutně žádnou sílu. Věci jako Anything You Want, In Hell a Between Heaven and Earth znějí všechny na jedno brdo, jsou plné přeslazených riffů a hlavně se nesmí zapomínat na to, aby píseň obsahovala alespoň nějaký melodický popěvek; jestli se tam hodí, je zajímavý, nebo má smysl, to už nikoho nezajímá. No alespoň že šamponi a kočičky pod pódiem jásají. Holt trend je trend. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá, povinný Respekt musel přijít. Příznačný název, protože to jediné ode mě kapela opravdu nemá. Stejně jako celý koncert, Respekt byl zahrán naprosto bez energie a nezajímavě. Bylo jen vidět, jak se všichni snaží předvádět a Přéma nám ukázal, jak umí perfektně hrát na dvojkopáky, takže je cpe i tam, kam se to nehodí. Hráčsky nemám žádných výhrad, kluci jsou profesionálové a zahráno bylo všechno přesně tak, jak je na albu. To je ale bohužel trochu málo. Smutný konec kapely, kterou jsem měl opravdu rád.

Vrchol večera je tu! Na koncert jsem dorazil kvůli Francouzům Black Bomb A. Velmi zajímavá, originální a pestrá muzika kombinující v sobě prvky old school hardcoru, metalu a dalších rockových i nerockových vlivů. Vše podbarvené dvěma zpěváky, jeden hlubší a druhý až s ženským nádechem. Původně jsem si dokonce myslel, že opravdu žena je :) Čekal jsem, že budou dobří, ale nakonec se z toho vyklubal jeden z nejlepších koncertů poslední doby. Z jejich vystoupení doslova cákaly proudy energie! Neuvěřitelně živelná show, kde bylo vidět, že kapela zde odevzdává opravdu vše. Potěšili snad každého přítomného. Hardcoristy jejich rychlé pasáže a houpavé části, metalisty jejich valivost a tvrdost. Jemnější pasáže, kde exceloval hlavně Poun, který byl opravdu neuvěřitelný (chvílemi se na pódiu motal až tak, že jsem myslel, že omdlí), zase fungovaly na dámy a umírněnější návštěvníky. Dechberoucí zvraty a burcování publika udělaly z poloprázdné Chmelnice doslova bitevní pole. Zazněly věci z průřezu celé tvorby, hlavně evergreeny jako Burn, Mary, Look at the Pain a A Lady Lazy. Naživo mi hlas Pouna nepřišel ani tak ženský. Překvapilo mě, že to vokalisti nemají pevné zpěvové party, ale občas se střídají v melodii i řvaní. A kromě energie měl zvuk i neskutečné koule! Vše je živě o hodně tvrdší a tvoří ze zážitku neopakovatelnou atmosféru. Navíc vše bylo perfektně slyšet. Zarostlý bubeník nebyl za bicími skoro vidět, ale hecoval, jak se dalo. Členové kapely (hlavně Poun) si neváhali od diváctva zahulit, a to notně. Jejich výkon to ale ještě umocnilo. Co je hlavní, neskutečně (nejen mě) to bavilo! A až tak, že mi přišlo, že hráli snad jen 10 minut. Black Bomb A se pro mě odteď stávají koncertním černým koněm a doufám, že co nejdříve přijedou zas!

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze