V dlouhém seznamu interpretů, které nutně musím vidět předtím, než „opustím toto slzavé údolí“, byli kalifornští punkoví veteráni odjakživa na předních místech. Bad Religion se mohou pochlubit stěží zaměnitelným zvukem i rukopisem, který inspiroval řadu následovníků i vyložených epigonů, z nichž však nikdo jejich úrovně nikdy nedosáhl.
Možná až nekriticky uctívám pětici od desky Stranger Than Fiction (1994). Alba, které co do podávání si rukou se středním proudem došlo zřejmě nejdále, a zároveň alba podle mě dodnes nepřekonaného, které mě v době vydání doslova smetlo. O tom, do jaké míry vydávající Sony tehdy ambicím kapely věřili, vypovídá i po letech například půlstránková reklama v tehdy ještě černobílém (byť už s barevnou obálkou) Šparglu. Od té doby uběhlo šestnáct let a sedm řadových desek, na nichž se po koketování se středním proudem skupina vrátila nejprve k vlastním kořenům, později i k těm širším, tedy punkové hudbě obecně.
Rozhodnutí neučinit z turné ke třicátým narozeninám příliš okázalou cirkusovou

atrakci se ukázalo mimořádně šťastným. Bad Religion na české (rozuměj ne-festivalové) premiéře předvedli perfektní klubový koncert, že se snad u místních fanoušků ani lépe zapsat nemohli. Skvělý zvuk se i v narvané (tentokráte zcela vyprodané) malé Lucerně dávno stal dobrým zvykem, méně dobrým už pak to, že klimatizace, nezávisle na venkovní teplotě, nestíhá.
Napsat o lize pamětníků s bezmála pěti křížky na krku, že od první chvíle řádila

na pódiu jako utržená ze řetězu, by vlastně dohromady nic neřeklo. Podstatné je, že s nasazením z ní prýštila i radost z hraní a že zvuk byl od první chvilky jako dobře uležené víno. Kotel pod pódiem by mohly závidět kdekteré džn džn mru mru rychlokvašky. A především: zcela v klidu pak mohli zůstat ti, kteří se obávali dvou úskalí, která vyplouvají na povrch na živých záznamech kapely. Totiž, že bohatě vrstvené vokální linky, vícehlasy a sbory není skupina schopná uspokojivě převést na pódium, i to, že se její na deskách rafinovanými aranžmá od sebe odlišené melodické kolovrátky začnou slévat v jeden. Ale ani jedno se naštěstí nekonalo, stejně tak ani třetí kytara, v jejíž zbytečnosti by Bad Religion mohli soutěžit se Železnou pannou.
Pětice tak v šíleném tempu (leckdy zazněly tři písničky v bloku), bez zbytečných pauz a jen s občasným nenuceným povídáním mezi skladbami odehrála reprezentativní průřez od raných nahrávek až k těm nejsoučasnějším. Milé bylo pozorovat, že se i přes jisté zrání její rukopis od počátků vlastně nezměnil (aniž by ale desky začaly nudit), i že se nové skladby (příkladem budiž vypalovačka New Dark Ages z New Maps of Hell) mohou hrdě postavit bok po boku letitým klasikám.
Na vyložené hity si ale fanoušci museli počkat až do přídavku, kdy se na ně vysypaly tutovky jako Sorrow, American Jesus (pamatujete klip s fůrou lidiček táhnoucích po městě vlastní kříže?, viz. níže) a především

titulní štyk z přelomové desky Generator, který kapela ráda hraje v různých obměnách. Tentokráte by se (s trochou nadsázky, jasný, Šéfe?) první třetina neztratila v nějaké doommetalové učebnici, aby v té druhé (třetině, ne učebnici, Brute) zazněla při troše fantazie i něco jako sekačka (Šéfe, klídek, víme, tihle podle tebe břídilové by v Meshuggah nezahráli ani první dvě noty třetí písničky na čtvrtý desce).
Sečteno podtrženo: radost až na kost z přímočaré, chytlavé, ale poctivé muziky, byť místní (čti: Mjc) technofilové mohou po právu namítnout, že na deskách Bad Religion je dohromady asi tolik akordů a vyhrávek, co na Pleasure to Kill. Ale o tom jejich hudba není. Naštěstí. A díky za to.

Setlist:
1. Do What You Want
2. Overture / Sinister Rouge
3. We're only Gonna Die
4. Recipe for Hate
5. Flat Earth Society
6. Before You Die
7. A Walk
8. How Much is Enough?
9. No Control
10. Requiem for Dissent
11. Sanity
12. Atomic Garden
13. New Dark Ages
14. Dearly Beloved
15. Suffer
16. Germs of Perfection
17. No Direction
18. Los Angeles is Burning
19. I Want to Conquer the World
20. Along the Way
21. Fuck Armageddon...This is Hell
22. Generator
23. Infected
24. American Jesus
---
25. 21st Century (Digital Boy)
26. Sorrow
27. Punk Rock Song