1) SPOTIFY playlist: únor 2024 - 59 skladeb a přes 6,5 hodiny hudby
formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoli důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.
2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů
3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto deske se můžete kochat i obaly. Desky starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.
(4) BORKNAGAR - Fall (02/2024)
mIZZY: vlastně už klasický popík od Borknagar, ale udělaný s vkusem. Oproti některým předchozím albům přibylo tvrdších/blackovějších prvků. Na rozdíl od koncertů, které jsou hlavně kvůli Vortexovi hrozná tragédie, si jejich studiovou novinku poslechnu vždycky rád. Do auta ideální. (Bandcamp)
sicky: sice se nekoná nic překvapivého, nicméně opět jde o vysokou kvalitu v podání norských progerů. Hlas ICS Vortexe se prostě neoposlouchá.
LooMis: nebýt Vortexe, byla by to taková docela pohodová epic/blacková deska. Ale právě díky němu se mi Fall zažralo pod kůži. (8/10)
Herelson: další položka do diskografie, povedené momenty střídá poměrně jalová výplň. Po minulé solidní desce je tato krokem zpět. Přesto zařazuji jako tip právě kvůli těm několika dobrým momentům/skladbám.
(4) IHSAHN – Ihsahn (02/2024)
LooMis: samozřejmě jsem se prvně nechal nachytat na orchestrální verzi a až pak si pustil verzi „klasickou“. Boom, kdy se téměř každý snažil tu více, tu méně úspěšně implementovat symfonické prvky, je naštěstí pryč, takže podobné experimenty mě už tolik nesejří. Ihsahnovi se propojení blacku s orchestrem podařilo výtečně, v řadě momentů zahřeje u srdíčka retro sypací pasáž a z některých nástupů naopak mrazí. Výtečné. (9/10)
bizzaro: padesát minut nádhery. Ihsahn se mi novou eponymní deskou neuvěřitelně trefil do nálady a místy odkazuje až někam, kde by třeba Císař po více než 20 letech mohl být. Symfoničnost mě v metalu až tolik netankuje, ale tady zní výtečně a těším se tedy i na poslech orchestrální verze alba.
Baara: já jsem vlastně od After Ihsahna neslyšela. Nic načichlýho černotou neposlouchám. Nesnáším skřehotání. Opulentní symfoničnost mi s metalem nikdy dohromady moc nešla. A z tohohle jsem vedle. Asi má pán nějakou smlouvu se satanem ještě z dob předsólových, jinak si to neumím vysvětlit :-) A smlouvu na soundtrack k nový bondovce by měl dostat taky (první track jsem vážně čekala, kdy Bond theme naskočí).
brutusáček: Císař po osmé sólově, určitě jeho nejpřístupnější materiál, takže čekám zatracení, poslech ale rozhodně neurazí. Pro fanoušky symfo to vyšlo i orchestrálně.
(4) JOB FOR A COWBOY - Moon Healer (02/2024)
sicky: comeback kapely, která stála u zrodu žánru deathcore, se povedl. Není to sice už tolik o původním stylu, nyní je to víc progressive death metal, ale nevadí. Hlavní je kvalita.
Kuba: upřímně jsem ani nepostřehl, že se u kapely tak dlouhou dobu nic nedělo. Aneb tam, kde skončil před 10 lety Sun Eater, pokračuje letos Moon Healer. Osobně jsem rád, že se drží techničtěji laděného stylu, který započali právě na předchozím albu. Vladimir Putin (fanoušci Nuclear Power Trio vědí) s vytaženou basou zvedá Moon Healer ještě o stupínek výše. Vítejte zpět!
LooMis: návrat jako hrom a posun k houpavějším, prog/death pasážím baví. Občas z toho vyko- návrat jako hrom a posun k houpavějším, prog/death pasážím baví. Občas z toho vykouknou Fallujah nebo RoN, ale nic, co by způsobovalo kritické pozdvihnutí obočí. A neměl bych zapomenout na masakrální basu Nicka Schendzielose (víme, o koho jde)! (9/10)
brutusáček: další návrat, co se povedl. Žádný opulentní nadrcený tlačák, zase žádný přehnaný důraz na atmosféru jako u Fallujah, ale poctivý kus progres death metalu. V pořádku návratovka.
(4) SPECTRAL VOICE - Sparagmos (02/2024)
vaněna: neuvěřitelný, že jde teprve o druhé dlouhé album death/doom zavedené party. A přitom taková blbost? To zase ne, ale nijak zajímavé mi album nepřipadá, průměrný death/doom. Určitě se ještě nechám přesvědčit recenzí kolegy Danteze, kam napnout slechy, abych si Spectral Voice užil alespoň tak jako na debutu. Skvělý obal. (5/10)
Dantez: na základech debutu vybudovaný následovník, který sahá do nových vlivů, ale i hlouběji do vlastních kapes. To vše dělá ze Sparagmos dobrou death/doom metalovou desku, která dokáže být věrná kořenům, ale i moderněji inovativní.
mIZZY: Spectral Voice mě vždycky sundali naživo, byť jsem poslechu jejich nahrávek nikdy až tak moc nedal. Sparagmos je ovšem v rámci death/doomu fakt dobrá deska. A byť mám v tomhle žánru furt trochu jiný preference (netřeba se do nekonečna bavit o Grave Upheaval, žejo), napadá mě málo věcí, co Spectral Voice vytknout. Práce s vokálem je na novince skvělá, střídání atmosférických doom poloh s pořádným tlakem a pár deathmetalovými sypačkami taky funguje dobře. Fans kapely budou určitě nadšení. (Bandcamp)
AddSatan: dobrý, jeskynní oldschool death/doom, někdy až funerální, jindy slušně nasypaný, „vykrádačka“/silně inspirovaný dISEMBOWELMENT, nejzhoubnějšími party Evoken (až Esoteric?), Incantation, Rippikoulu apod. Riffy spíše kvalitní standard – něco i dost dobrý, něco slabší/rutinní, chválím vokál – parádní growl i ohavné řevy, místy i „rituál“ zpěvy, ambient apod. I bubeník hraje místy nápaditěji, než je běžné. Zvukově asi tak akorát špína, echo i čitelnost – možná v sypačkách by mohly být kytary hlasitější/ostřejší (?). Kopáky jsou mlaskavější, ale ještě ok. Čekal jsem asi trochu větší posun, ale tzv. v pořádku. (Bandcamp)
(3) DARKSPACE – Dark Space -II (02/2024)
Dantez: nová forma Darkspace – pomalejší, zahloubanější, nadále mechanická, nyní však po vzoru trojice desek 777 od Blut Aus Nord. Pomalejší strojovost ve spojení s typickým ambientním šumem chvíli baví, počas dlouhé stopáže se ale nijak zásadně nepřeklopí. Po skončení tak zůstavá chuť po něčem ambicióznějším. Snad by novince pomohl i čistší a hutnější zvuk.
mIZZY: na jednu stranu radost z toho, že Darkspace pokračují, ale na rozdíl od koncertu, kde nový materiál makal výborně, je nová nahrávka přeci jen zklamáním. S absencí sypaček jsem počítal, očekával jsem ale hustou pochodovačku hlubokým vesmírem, jako předvedli v Londýně. A byť je zde pro kapelu typická atmosféra temného vesmíru zachována, novinka se přeci jen částečně táhne od ničeho nikam a až tak moc výrazného se za těch 47 minut nestane. Na doplnění správného feelingu při poslechu jako soundtracku během hraní Returnalu sice funguje, ale zároveň doufám v návrat nelidského diktátu v budoucnu. (Bandcamp)
brutusáček: teda, hezký background poslech, kult nechápu, ale zase po jedné desce těžko soudit.
(2) CHELSEA WOLFE - She Reaches Out To She Reaches Out To She (02/2024)
Dantez: Chelsea v hávu trip-hopu, devadesátkového industriuálního a artového rocku, snad i s trochou uměleckého popu. Staré formule oživují nejtemnější chvíle písničkářky z minulých let. Občas vlivy charakter přebíjí, po většinu času ale Chelsea Wolfe autorství udržuje na prvním místě.
mIZZY: po méně výrazném předchůdci jsem až překvapen, jak mě novinka od Chelsea Wolfe baví. Hlavně tedy začátek desky, pak to, pravda, lehce zeslábne. Ale ty trip-hopové prvky aj tvrdší industrial rock á la NIN jsou hodně fajn. Na pražský koncert s Kaelan Mikla půjdu určitě :) (Bandcamp)
bizzaro: v recenzi zaznělo vše podstatné. Údernější NIN rytmika a indusování zvuku ChW sedí i s Portishead tripózováním. Celá deska mě baví víc, než bych nakonec čekal.
(3) LVME - Of Sinful Nature (02/2024)
vaněna: nenápadná, leč velice kvalitní prvotina The Blazing Iniquity se po pěti letech dočkala následovníka, a to hned na prestižním labelu NoEvDia. Pozvolna budovaný black metal s výraznou basou na prostoru dlouhých skladeb je něco, co já moc rád. Tady je navíc vše provedeno bezchybně. Nevím, nakolik tento materiál přesvědčí toho, kdo o black metal jen tu a tam zavadí, ale pro Věrné je to naprostá nutnost. (9/10)
Dantez: dlouho očekávané pokračování anonymního spolku pracujícího s formulí vznešenějšího ortodoxního black metalu, který připomene zejména ambicióznější momenty Ascension. Lvme se podchycení okrajového žánrového pojetí i na druhé desce daří. Temná vzletnost funguje a láká k opakovaným poslechům, což je u dané blackmetalové polohy důležité.
mIZZY: nová deska LVME tentokrát u NoEvDia, kam určitě díky svým kvalitám i zaměření právem patří. Už na debutu The Blazing Iniquity LVME potvrdili, že nemají problém se zařadit mezi elitní blacky, které vkusně pracují s hranicí melodičnosti a disonance jako třeba Sinmara nebo Ascension. Novinka zatím neleze do uší tak dobře jako debut, ale síla materiálu, která vydrží na hromadu poslechů, tu bezesporu je. I jejich prvotina mě při poslechu po delší době baví snad ještě více než v době vydání. (Bandcamp)
(2) DARKEST HOUR - Perpetual/Terminal (02/2024)
sicky: jedna z prvních metalcore kapel se připomíná po dlouhých sedmi letech a nutno uznat, že pořád to tam je.
Herelson: po delší odmlce nový materiál, který na to nejplodnější období navazuje jen svými typickými riffy, nikoliv úspěchem a originalitou. Spíš u mě zafungovala nostalgie, ale vlastně proč ne.
(2) DEN DER HALE – Pastoral Light (02/2024)
AddSatan: okvltní psych/kraut/post-rock, aneb lesní, ale i post-industriální rituál, ve kterém jsou slyšet Swans, ale i něco jako Wolvennest (apod.). Namotávající baskytara a bicí, omamně-„čarodějnický“ zpěv, kytarová psychedelie jde chvílemi až do noise rocku/no wave (a na hranici s black/doomem). Hlavně z počátku jsem to točil furt dokola, byť to není kdovíjak megasilné, ale…! Více v recenzi. (Bandcamp)
bizzaro: psychedelický, occultně laděný post-rock zbavený romantické ukvílené polohy, z nějž přímo cákaj zaříkávací Swans vibe.
(2) DISSIMULATOR - Lower Form Resistance (01/2024)
sicky: technicky pojatý thrash/death metal z Kanady. Progresivní nápady se zde potkávají s energií a tahem na branku. Kvalitní album, které se hned neoposlouchá.
brutusáček: tak trochu svojský, tedy žádný umělý moderní zvuk, thrash/death, co smrdí starým Voivodem a je z toho super metal, jo a vlastně jsou z Montreálu.
(2) STRIKER - Ultrapower (01/2024)
piTRs: další Kanaďani v únorové várce, tentokrát s mnohokráte slyšeným hevíkem zaoceánsky-skandinávského střihu. Tady ale podaným natolik nadupaně, přesvědčivě a dráždivě, že je z toho první letošní věc, ke které se ještě hodněkrát vrátím. Baví moc a k dobru přičítám i to, že se kapela přes vysoký hudební standard umí nebrat vážně.
brutusáček: yes, deska února minimálně, kanadští Striker hrají heawy/power/speed metal a milovníci velkých sól, melodií a uječeného vokálu vrní blahem. Album má hlavně drive a jede na plný plyn od začátku do konce, což si u tohoto žánru cením nejvíc.
(2) VIPASSI - Lightless (01/2024)
vaněna: tlak na šéfa! Prog-tech-death a to zvlášť pokud je buddhistický a instrumentální, mě k poslechu moc netáhne, ale australští Vipassi určitě za výjimku stojí. (8/10)
bizzaro: už pomalu pociťuji přicházející nirvánu…. a přicházející desku roku? Ne všední forma, experimentování i extrém. Instrumentálně.
UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN - Häxan Sabaoth (02/2024)
- velmi vydatná porce riffů s dobrou atmosférou na v pořadí šesté desce čertů z Chile. Nepovedený obal mi trochu kazí radost, AI se již ujímá tvorby takhle generických obalů? (7/10)
KANYE WEST - Vultures 1 (02/2024)
- dobře už bylo, a aktuální deska není o moc víc, než nostalgickým pohledem do minulosti. Nebýt kontroverzí, zajímavé grafiky a v neposlední řadě vkusné módy (!), hudebně by si tohle album asi o mou pozornost říkalo marně. (5/10)
ANDRACCA - To Bare The Weight of Death (01/2024)
- solidní black metal z Anglie, silný v melodiích, i jinak vše v pořádku. Recenze prozradí (jen o trošičku) víc. (7/10)
VOID - Jadjow (12/2023)
- Ved Buens Ende ovlivněný death metal s porcí luxusních riffů, který lze maximálně doporučit. (9/10)
NECRODEATH - Singin´ in the Pain (01/2023)
- Taliáni vydávají spíš v tichosti, ale plus mínus pravidelně a v relativně vyrovnané kvalitě, přičemž jejich recept jak hrát old school a přitom neznít archaicky funguje setrvale dobře. Loňská položka působí, dejme tomu, progresivněji/chytlavěji než ty předchozí. A víc než kdy jindy si vzpomenete na dřívější tvorbu kapele vzdáleně spřízněných Sadist (feeling+poloha zpěvu), ale pořád to má rohy a kopyta. Taky "nápad" s mluvenými intry před jednotlivými skladbami se v tomhle případě povedl.
CAUCHEMAR - Rosa Mystica (2022)
- kanadský frankofonní female-fronted heavy/doom. Na rozumných 38 minutách se uctívají Candlemass, Solitude Aeturnus, Black Sabbath, to vše občas zabaleno do NWOBHM oparu. Proč ne.
THE OBSESSED – Gilded Sorrow (02/2024)
- Wino s novou deskou The Obsessed pochopitelně nemíří ven z neznámých vod. Raději pokračuje s identickým zvukem jako na předchozí desce. Všechno ale pořád funguje a sludgem nasáklý blues rock není něco, co by měl v malíku každý. Takže pokud je slina, vpalte si to.
KEYS TO THE ASTRAL GATES AND MYSTIC DOORS – Keys To The Astral Gates And Mystic Doors II (02/2024)
- primitivní raw blackmetalová tupačka, která nedělá nic převratného, ale přesto všechno správně. Temné i melancholické, působivé i zábavné. S logem, které nemá v žánru obdoby.
MÖRGHUUL – Domination of the Beast (02/2024)
- speed metal nakopnutý bafometovým kopytem je v ČR v dobrých rukou. Brněnská omladina ctí všechny potřebné žánrové nuance. Výsledek je uspokojivě rychlý, rouhavý i riffy a ječáky natřírskaný. V kotlích už to vře.
SLOPE - Freak Dreams (02/2024)
- crossover hardcore punk rap metal - výborná, osvěžující záležitost, která šikovně připomíná devadesátkový sound a styl.
ANN CLEARE - An Cúigiú Cúige (02/2024)
- její Earth Waves byla jedním z vrcholů loňských Ostravských dnů (kvalitní živák zde). Letošní nahrávka je v lecčems podobná – dávný irský rituál převedený do současné kompozice (“klasiky“) pro 3 vokalistky, akordeon a terénní nahrávky (a nějaká elektronika?). Zní to vlastně dost darkambientně, opět delší rozjezd, ale jak se přidají vokály, tak je to dost magické, lehce zneklidňující i krásné zároveň. (Bandcamp)
CHAMPAGNE DUB – Rainbow (02/2024)
- příjemná, psychedelická, dubová elektronika (novo dub?) s baskytarou, různými perkusemi, kromě houpavého základu se tu prolíná více rytmů, vokály (většinou fajn, někde – třeba ve Wet Drip slabší). Odkazují na African Head Charge, Billa Laswella apod. Myslím, že to může zaujmout i fanoušky Shackletona, Muslimgauze nebo starších Techno Animal (Re-Entry), byť je to méně temné a post-industriální (ale něco trošku jo). Titulní track je názvu navzdory asi nejtemnější a zaujme v něm flétna shakuhachi. (Bandcamp)
SLEEPYTIME GORILLA MUSEUM – Of the Last Human Being (02/2024)
- studiový návrat avant-brutal prog rock/metal in opposition, folk, klasika, post-industrial atd. (“legendárních”?) podivínů po 17 letech … zní převážně jako odlehčenější verze starších desek. Počáteční rozpaky se s přibývajícími poslechy mírní a sílí dojem, že je to pořád dost fajn/dobré (většina lichých, delších skladeb + třeba The Gift), akorát by to chtělo prostříhat. Zajímavé/dobré nápady, propracovanost a technika (“muzikálnost”?) vítězí nad lehce iritující, teatrální “muzikálovostí” ze světů Tima Burtona, Guillerma del Tora apod. Henry Cow/Slapp Happy/Art Bears a Univers Zero meets King Crimson, Tom Waits, Einstürzende Neubauten, Cardiacs, Mr. Bungle/Faith No More, Björk, starší Kayo Dot atd. (Bandcamp)
NIKO KARLSSON – Burning with Gold (02/2024)
- melancholický, lehce psychedelický, přírodní a rituální folk – převážně akustická kytara (moc pěkně nazvučená), v závěru i blackově zkreslená, prvky ritual ambientu, perkuse, vrzání smyčcem na cosi, trocha bezeslovného zpěvu. Spíše minimalističtější, ale pořád se to vyvíjí, posouvá, prolínání více linek – skladatelsky je to poměrně promyšlené, takže mi ani dvě 15minutové skladby nepřijdou příliš dlouhé. Připomene to Common Eider, King Eider (vyšlo to na Fiskově labelu), rané Hexvessel (hlavně instrumentálky), trošku i Kveldssanger od Ulver. (Bandcamp)
IAN MIKYSKA & FREDRIK RASTEN – Music for Sixth-tone Harmonium (01/2024)
- současné skladby pro šestinotónové (!) harmonium – nástroj, který nechal sestrojit Alois Hába (český průkopník mj. mikrotonality) v letech 1920-30. Jeho zvuk je skutečně zvláštní, často dost “cizí” témbry – zpočátku dost zlověstná (“dark drone/ambient”), ale celkově je to poměrně pestrá a hravá nahrávka. Harmonium doplňuje různé šramocení a terénní nahrávky (příroda, voda aj., dost mě pobavila ta cirkulárka v VIII části). Hlavně druhá polovina je hodně drone-psychedelická meditace. (Bandcamp)
WALLOW – Book of Assailants (01/2024)
- první skladba je spíš funeral doom s příměsí drone/sludge, psychedelicky se “roztékající” kytara/basa (?), trochu jako jednodušší, raní Esoteric/Evoken, v bicích i lehký Neurosis tribal feeling. Growl střídá skřehot/řev á la Alan z Khanate (nebo i Edgy z Burning Witch, trošku i Maniac z Mayhem). A ve druhé, kratší skladbě je to blíž Khanate s příměsí funerálu. Docela fajn jsou i chladně-ambientní klávesy. Škoda mlaskavějších bicích v první skladbě. Spíš dost fajn, než vyloženě dobré, ale zaujala mě ta kombinace vlivů. Je to demo, uvidíme, co bude dál. (Bandcamp)
PETRA HERMANOVA - In Death’s Eyes (10/2023)
- propojení sakrální, dronující hudby (kostelní varhany, zpěv) s melancholickým folkem na autoharfu (druh citery) – pěkný zvuk, akustika. Sólový zpěv i sbor, synth a (asi) i kytarový drone. Chvílemi je to trošku vlezle-dojímavější než bych rád (hned úvodní Black Glass), ale většina desky se mi líbí, občas je i lehce divná, psychedelická, má to i jistou sílu/hloubku. Místy to vzdáleně připomene, nebo by mohlo zaujmout i fanoušky M & D a Dømkirke od Sunn O))), nebo taky Kali Malone, Marie W Horn a Anny von Hausswolff (ale baví mě to víc než varhanní skladby zmíněných dam). Je v tom i trocha darkwave, ambientu, jemnějšího noise a ta folk-písničkovost – někam směrem k Nico nebo i jiným, současnějším drone/divno-folkům (NSB apod.?). V Berlíně usazená rodačka z Valmezu příjemně překvapila a zjevně prorazila (CTM a jiné prestižní festivaly). (Bandcamp)
ANNA SJÄLV TREDJE – Tussilago Fanfara (1977)
- švédská odpověď na německou ambient/kosmische/progresivní elektroniku raných Popol Vuh, Tangerine Dream, Klause Schulze, trošku i minimalismus raného Philipa Glasse apod. Začátek úvodní Mossen je ale vyloženě dark ambientní – synťáky, elektrické varhany a vytí jak ze starého hororu, ve druhé šeptání a fučení větru, ale většina je barevnější, psychedeličtější, byť jsou to spíše tmavší, chladnější odstíny. Dojde i na elektrickou psych/prog rock kytaru (závěr zní jak psych rock-folk skladby Popol Vuh) a tribal rytmiku, gradující šustění činelů apod. Skladatelsky je to poměrně promakané, různě propojené linky atd. Dost pěkné, jedna z lepších podobných desek z té doby. Dle obalu bych hádal, že jde o nějaký atmo/dsbm nebo dark ambient z 90. let.
LES BAXTER FEAT. BAS SHEVA – The Passions (1954)
- zní to jak orchestrální soundtrack z Godzilly a jiných thrillerů/hororů z té doby (Bernard Herrmann aj.), trošku exotica (perkuse), ale je to věnované jednotlivým emocím. Hodně mě ale překvapil vokál Bas Shevy – v kontextu 50. let dost extrémní, taková řekněme předchůdkyně Catherine Ribeiro a pak i Diamandy Galás. Expresivní zpěvy s východním nádechem přecházející až do vrčivě-hrdelních zvuků. Doporučuju zejména skladby Hate a Despair.
COGNIZANCE - Phantazein (01/2024)
- i za měsíc únor nejposlouchanější deathmetalová nahrávka. Vážně mě nenapadá, co bych novince v rámci stylu vytknul. Naprosto dotažená deska.
TEMIC - Terror Management Theory (11/2023)
- mezinárodní projekt, kde se potkali hudebníci z Shining, Neal Morse Band nebo Haken, dával tušit, že půjde o kvalitní muzicírování. A světě div se - necelá hodinka progresivních hrátek to potvrdila.
REDEMPTION - Long Night´s Journey into Day (2018)
- Redemption jsem aktivně přestal vyhledávat od desky Snowfall On Judgment Day (2009). Zřejmě v důsledku slábnoucího zájmu o čistě progresivní metal. Ovšem minimálně v případě Redemption je to velká škoda. Stejně jako při poslechu této desky jsem se neubránil otázce, proč nedosáhli podobného věhlasu jako Dream Theater. Po skladatelské stránce na to rozhodně mají.
ENDITOL - Enditol (2010)
- ex-Divinity kytarista a jeho další projekt. Velká škoda, že zůstalo pouze u debutu.
DIVINITY - The Singularity (2009)
- po letech jsem oprášil "modré" album a opět poslouchám pořád dokola. Bravurní mix melodií a techniky. Kanada vládne!
THE RED CHORD - Fed Through the Teeth Machine (2009)
- principálové se probudili ze zimního spánku (7 let!), takže věřím, že se pustili do práce. Fed Through the Teeth Machine si zaslouží důstojného nástupce.
BRUCE DICKINSON - The Mandrake Project (01/2023)
- pan Zpěvák po dlouhé době opět sólově z Royem Z za zády. Občas se to sice táhne jak smrad, ale ten jeho hlas je prostě boží a najde se zde přehršel pasáží, které zabíjí. Přesto nějaký výraznější hit, jako tomu bylo dříve, chybí. (7/10)
HANNES GROSSMANN - Echoes Of Eternity (EP (02/2024)
- 5 kapitol od obskurního mistra, zabývající se výzkumem vlivu alkaloidních mutací v těle nekrofágů. Nutnost pro technické milovníky. (9/10)
EXTERNAL - Dreamscapes (01/2024)
- výtečná progová deska a finský zásah do černého! Jsou tu zastoupeny jak tvrdé moderní polohy, tak i ty mainstreamovější klasiky středního proudu. External jsou finská varianta Voly s méně djentu, obzvlášť postupem desky to vylézá.
HAUNTOLOGIST - Hollow (01/2024)
- poslechově příjemná deska, která i participací členů Mgly je místy připomíná, třeba dlouhým hraním si s motivy. Hauntologist ale směřují k post žánrům a odlehčenější formě, až mě jednou napadl i termín blackrock.
SAXON - Hell, Fire and Damnation (01/2024)
- hard & heavy v nejlepší možné formě!
EXOCRINE – Legend (01/2024)
- strašně našlapaná kapela, co mě furt ne a ne strhnout, byť hustými nápady disponuje. Ale prokousávám se…
BLOOD RED THRONE – Nonagon (01/2024) 
- dle minulého alba poslechnuto a jo, docela funkční a šlapající death metal. Něco bych vyhodil, něco maká, do auta spokojenost.
CALIGULA'S HORSE - Charcoal Grace (01/2024)
- nová deska Caligula’s Horse zní jako nová deska… Caligula’s Horse. Australian (vysoký) standard.
ABIGOR - Taphonomia Aeternitatis (12/2023)
- jak to ten vaněna psal? Abigor špatné desky netočí. A byť s recenzí souhlasím, celá deska tah od začátku do konce nemá, snad pro jistou klidněji „alternativnější“ polohu. Nakonec mě předchozí Totschläger baví více.
THE RITUAL AURA – Heresiarch (11/2023)
- s TRA to mám zvláštně. Něco baví, něco méně, celek ale i přes své kvality nikdy nezpůsobil posazení na… židli. S Heresiarch je to obdobné. Koncepčně zajímavá deska, orientální feel, soundtrackový ráz. Nepřehrocenou, rovnou formou blízkou třeba The Faceless jsou TRA tentokrát víc death než tech, no zkuste.
ARMAND HAMMER - We Buy Diabetic Test Strips (09/2023)
- experimentální hip hop s Billy Woodsem.
DEMON KING – Vesania (03/2023)
- blackened tech death mastery.
CARNOSUS – Visions of Infinihility (02/2023)
- švédská obdoba The Black Dahlia Murder. Melodické, technické, smrtící i thrashy.
XENTRIX – Seven Words (11/2022)
- evropští Exodus? Ta Xka jsou asi signifikantní.
IRREVERSIBLE MECHANISM – Immersion (2018)
- atmo tech deathová krása.
DIE ANTWOORD – House of Zef (2020)
- bohové nemusejí být šílení, stačí když pochází z JAR.
DEATH GRIPS – tak ňák vše
- pokousávám se celou diskoškou a asi u těchhle experimntálních noise hip hop vizí Zacha Hilla nenacházím slabých míst.
GHOSTMANE – tak ňák vše
- především ale poslední nahrávky, kde už je podtón tvorby temnější.
SCARVE – vše
- srdcovka forever!
AGHORA – Aghora (2000)
- nádherná progová deska s ženským zpěvem a naprosto vyučující rytmikou Reinert/Malone (RIP).
PERSEFONE - Lingua Ignota: Part I (02/2024)
- vida, jak funguje vhodná celková hrací doba ve spojení se solidním materiálem. Přestože styl zůstává beze změny, skladby nenudí, mají údernost, svěžest a baví.
SYNCATTO - Fiction (02/2024)
- Charlie Robbins alias Syncatto a jeho uvolněná, precizní hra ve spojení s výlety za flamencem nebo do Orientu. Baví mě to nepoměrně víc než poslední Plini.
HULDER – Verses in Oath (02/2024)
- původem vlámská mnoho jmenná zlatovlasá mladická diva (se svým prvním demáčem z roku 2018 ve 24 letech) Marliese Beeuwsaert, po oddání Osbourne, aka Marz nebo dříve také Marz Riesterer nebo The Inquisitor či také v aktuální black/heavy bokovce Bleeder jako Marz the Inquisitor, toho času kutající své rouhačské verše z Washingtonu, na své druhé blackovaté atmosférické performanci v rámci tohoto sólového projektu nezní vůbec nudně. Bicí, stejně jako u debutu, který tu před třemi lety vzbudil zásluhou páně Vaněny toliko zábavné diskuse :-), a nově i basu obstarali hostující kámoši. No, uhrančivá jako třeba taková Onielar sice ještě není, ale co není, může být (a což teprve někdy společně na pódiu?). Celkem zatím spokojenost a naživo by to tedy parádička být mohla… tak že by v červnu na Basinfirefestu na její české premiéře? Vycizelovaný tribute devadesátkové tradici kořenů černého umění prolnutý oddechovými folklórními linkami a medieválními melancholiemi v podání téhle čarodějky je slibným pokračováním rozjeté vášně pro temnou stranu světů směřující k otevřené bráně v nekonečném nářku a poslouchání konce.
GORGASM - Carnal Demise (singl) (02/2024)
- kultovní Gorgasm vydávají po letech novou deku a tohle je první singl. Neměj obavy, vše v zajetých kolejích, Kilner je vražednej stroj. Výslednej mix je ale něco tak bezpohlavního, že nechápu, jak tohle vůbec můžou vypustit do světa...
CELESTIAL BIFURCATION - Insufferable Telekinetic Disimpaction (singl) (12/2023)
- chaotickej TBDM blast. Asi největší překvapení posledních týdnů a velká těšba na novou deku. Jasný doporučení.
SUBMERGED - Infested with Barnacles (singl) (02/2024)
- další masakrální BDM od NSE.
INDECENT EXCISION - Hallucination of Murder (singl) (02/2024)
- po sedmi letech přichází IE s něčím novým. Žádný vyměknutí se nekoná, naopak. Nekompromisní ultrabrutal. Doporučuju mrknout na videoklip.
DESPONDENCY - Radical Global Extermination (singl) (02/2024)
- a další velkej návrat. Zatím ale žel převládá zklamání. Uvidíme jak celá deska.
EMBODIED TORMENT - Tongue of Iron MMXXIV (singl) (02/2024)
- znovunahraná skladba z poslední desky. Mixoval Josh Welshman z Defeated Sanity. Zcela neuchopitelný brutal chaos rozdrcení.
MALPRAXIS - Organic Transcendence to Visceral Life (singl) (02/2024)
- TBDM z Rumunska. Vypadá to hodně slibně.
FOUL DEFORMITY - Disgust (EP) (02/2024)
- moji oblíbenci vydali dalších pár skladeb. Opět naprosto famózní BDM. Rád bych už ale konečně plnohodnotnou deku.
REPUGNANCY - Vile Ancient Transfiguration (EP) (01/2024)
- hyperbrutal!
Vložit komentář