Album srpna 2019

Album srpna 2019

Na prvním místě opět tři kapely, přičemž u dvou z nich se na ně dlouhé roky čekalo. Výjimečně žádný death, pouze prog, thrash a black. Tušíte o koho se jedná?

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 

(3) DIOCLETIAN - Amongst The Flames Of A Burning God (08/2019)

- další várka war metalu. (brutusáček)

- do topu měsíce zařazuju vlastně jenom kvůli poslední Restart Civilisation, kterážto skladba přesahuje standardy posledních Dio. Vlastně se i trošku divím, že kapela to táhne dál, protože mi přijde, že už toho moc co říct nemá. Až příliš "klasický" war metal, stopy Heresiarch a Black Witchery přítomny. (vaněna)

- vyhlazovačka. Impurath z Black Witchery za mikrofonem Diocletian dobře přidává na nepříčetnosti. (mIZZY) (BandCamp)
 
 
 
 
 

(3) SACRED REICH - Awakening (08/2019)

- trocha od všeho, čím SR doteď prošli: skladby lepší i slabší, výrazově úsporný thrash s punk/HC laufem a hlavní deviza kapely, vokál Phila Rinda (vždy jako zvon a dalek protivného mečení některých thrashových souputníků), který se zdá být v životní formě. Ve výsledku nejsem nadšen, ani zklamán - jako vždy u Sacred Reich. (piTRs)

- tohle vážně vyšlo letos a ne v roce 1989? Je to teda tradiční hoblovačka až na kost, ale Arizonským to věřím. Je to fajnově namíchané, nechybí hitovky, jižanský feeling, trochu skočnějšího punku. Bez překvapení, nicméně důstojný návrat. Už aby tu byli noví Exhorder... (onDRajs)

- další navrátilci, kterým se do desky moc nechtělo. Očekávat další Heal byl samozřejmě nesmysl, takže co to vlastně bude a teď je? Poctivý thrash a spokojenost, místy to dokonce zní jako hodně ostrý Mejdni. Šlape to a Phil nenazpíval lepší skladbu než Something To Believe. (LooMis)

(3) TOOL - Fear Inoculum (08/2019)

- Tool za ta léta odmlky vybičovali očekávání fanoušků na maximum, takže takhle introvertní deska pro ně asi bude oříšek. Celých 80 minut se nese v takřka v meditativním módu a vedle novinky je 10 000 Days velmi úderné album. Nechci předbíhat, ale tohle žádná "deska roku" nebude... (onDRajs)

- tak jsme se dočkali! A? Lezlo mi to do hlavy hrozně pomalu, ale nakonec je to tradičně skvělé! Krásný zvuk, ve kterém se můžete rochnit a nořit se do meditativních pasáží (a že jich tady je, a ano to prostě chce), pomalu si vychutnávat nájezdy skladeb. Jsou tady i klasické toolovské "zasekávačky", Keenen hlasově naprosto vynikající a textová složka opět lechtající žaludek a drnkající na emoce. Ale nad tím vším dominuje Danny Carey a jako neskutečná precizní práce. Velká spokojenost, oslík se asi na Vánoce otřese nějakou zlatkou na limited edition (která teď stojí i 2000?!). (LooMis)

- a hlas přidal i Herelson.

(2) DESTRUCTION - Born to Perish (08/2019)

- nejpozději od Metal Discharge beru desky Destruction spíš jako produkt setrvačnosti a plnění smluvních závazků, než jako výsledek nějakého přehnaného tryskání tvůrčích gejzírů. Nový přírůstek (bez ohledu na křupanský název a placatý zvuk) se ale jeví jako sympatická kolekce. Zásluhy bych nějak přehnaně nepřipisoval proběhlým personálním změnám (i když určité osvěžení soundu patrné je), spíš se tentokrát prostě sešlo víc lepších nápadů, než na posledních pár deskách. (piTRs)

- po vydařeném vystoupení na BA, kde titulní věc a Betrayal zafungovaly vedle starých věcí skvěle, se dostavila realita. Ale docela příjemná, protože novinka šlape. Vlastně jsem se při poslechu ani jednou nenudil, vyjma posledního coveru Tygers of Pan Tang. (LooMis)
 

(2) SLIPKNOT - We Are Not Your Kind (08/2019)

- novinka od maskovaných Američanů mě oproti minulému počinu překvapivě baví a hlavně její druhá část, přesto zkrácení délky by tomu prospělo. (brutusáček)

- nic nového pod sluncem, ale maká to, ne že ne. Kapela si drží svůj tradiční sound i rukopis, na desce je melancholie i agrese. Jen by mě zajímalo, jestli by zaujala davy, kdyby nepoužívala masky a nedělala divadelní tanečky. (onDRajs)

 
 
 
 
 
 
 

 
 

piTRs

LORD - Fallen Idols (08/2019)
- protinožci se rozhodli udělat díru do světa s power metalem. Instrumentální potenciál by tu určitě byl, hned otvírák United (Welcome Back) je slušná honírna, která s nástupem zpěvu zavane až k nejlepší hodině britských Onslaught na In Search of Sanity. Nicméně s předpoklady skladatelsko-aranžerskými už to tak horké není a díky snaze kapely zahrát skoro všechno (dokonce se i sype a tak trochu growluje) vyznívá výsledek poněkud rozháraně až rozpačitě a nedosahuje výš než na obvyklý žánrový průměr. 

KRYPTOS - Afterburner (06/2019)
- NWOBHM po indicku. Hlavní inspirace jasná, skladby profláklé konstrukce, vystavené na dvou-třech motivech, jedovatě kousavý zpěv. Vůbec nic zvláštního, ale všechno dohromady až záhadně funguje a hraje velmi příjemně.

SUICIDAL ANGELS - Years of Aggression (08/2019)
- a když už tady máme ty Destruction, tak ještě něco, co občas až moc zní jako jejich řecký revival. V pomyslné konfrontaci ale SA dopadají jako spráskaní psi a jen utvrzují v tom, že kapely jejich generace do thrash metalu příliš invence nevnesly.

brutusáček

CEREMONY OF SILENCE – Outis (04/2019)
- tady je to trefa do černého, jak psal Mizzy mix Ulcerate a podobných rouhaček, Slovensko překvapilo!

TORCHE - Admission (07/2019)
- kolovaly zvěsti, že je to slabý a je to bohužel tak, deska totálně bez nápadu, velký špatný.

CROBOT - Motherbrain (08/2019)
– debut mě hodně bavil, ale zdá se že ta „funky“ energie už vyprchala a je z toho rock-n-roll co neurazí, ale ani nenadchne.

DRAB MAJESTY - Modern Mirror (07/2019)
– prý i „tragic wave“ mě se líbí označení post punk, ale wiki říká darkwave, dreampop, shoegaze, prostě duo kytara a klávesy a písničky neveselé. Na podzim se objeví na strahovské Sedmičce.

onDRajs

DÄLEK - Respect To The Authors (03/2019)
- vyšlo to na jaře, ale o tomhle EP jsem se dozvěděl až na koncertě Anguish. Šlape to náramně, Brooks jede na produktivní vlně, jen tak dál! Klasičtí Dälek, nečekejte soul, ženské zadečky a r'n'b.

DEAF CENTER - Low Distance (03/2019)
- po povedeném Pale Ravine a hlavně výjimečném Owl Splinters mi novinka přijde jako kvalitativní sešup dolů. Není to žádný průser, ale meditativní křehké klavírní variace s lehkou norskou mlhou (připomíná mi to prvotinu Rafaela Antona Irisarriho) mi přijdou po multižánrovém a všeobjímajícím Owl Splinters sakra málo.

WORMED - Metaportal (07/2019)
- dával jsem to už do minulé desky, ale počiny Wormed jsou na dlouho...

vaněna

HELLVETRON - Trident of Tartarean Gateways (08/2019)
- Kult zla! Odpověď na australskou bahenní scénu a jmenovitě Vassafor trochu jinými metodami. Neklidné, zahuhlané, nebezpečné. Podmanivé. Obrovskej posun proti předchozím deskám.

MYLINGAR - Doda Sjalar (08/2019)
- švédský anonymní projekt završuje trilogii aneb prožeň našlapanej a vysoce agresivní death/black vysavačem!

ANTARTANDES - Illvsio Machina (EP, 08/2019)
- pro mě první setkání s touhle chilskou smečkou. Kdyby pojem metalová opera nebyl zdevalvován kokotinami, takhle bych si ho představoval. Málo kytarové album, hodně různých kudrlinek. 

ZAKAZ - Unbroken (EP, 08/2019)
- jednohubka Islandských Zakaz mě překvapila. Pořád se ještě najdou nové islandské projekty, které zní zajímavě. 

SACRED SON - Arthurian Catacombs (08/2019)
- Yes! He did it again! BM album s nejlepším obalem v historii se dočkalo důstojného následovníka. Hudby je tam všeho všudy nějakých 20 minut, je vtipně pospojovaný klidnými mezihrami a vlastně je i docela zajímavá. Ale co si budem povídat, to podstatné je obal.

LooMis

UNPROCESSED - Artificial Void (08/2019)
- nebe a dudy. Na vystoupení na letošním Brutalu škoda slov, zato tahle deska je excelentní materiál. Od prvních sekund Prototype se na vás vysype totální djentový peklo, které se ale dokáže naprosto přirozeně metamorfovat do ambientních pasáží a vzápětí vás zase rozemlít. Každá ze skladeb je SKLADBA, má vlastní vývoj. Tady nejde jenom o nějaké předvádění svých dovedností (ale jasně že jo), ale je vidět, že o tom kluci přemýšlí. Do vínku těmhle mladíkům daly sudičky něco z TesseracT, Animals As Leaders a Periphery. Doporučuji!!!

SLEEP TERROR – Abreaction (08/2019)
- fu. Jégr s Petrželou natočili další desku s rozsahem EP, takže to ušima projede jak šikanzen. Většina skladeb nemá ani 3 minuty a jsou zde v podstatě jen dvě polohy - rychlopalby vás ponechají v němém úžasu s hubou dokořán a skvělé technické odpočinkovky a jazzové vsuvky vám jí zase zavřou.

mIZZY

HWWAUOCH – Into The Labyrinth Of Consciousness (07/2019)
debut hodně překvapil, druhá deska zní trochu jinak, ale opět velmi slibně. Fanoušci špinavého disonantního blacku s údernou rytmikou si jistě přijdou na své. (BandCamp)

CONCRETE WINDS – Primitive Force (08/2019)
- nová kapela vzniklá po rozpadu Vorum. Řádně nasraná death/black mlátička, o poznání agresivnější než Vorum. (BandCamp)

MAGMA – Zëss: Le jour du néant (06/2019)
nahrávka k 50 výročí kapely. Jelikož se jedná o materiál někdy ze sedmdesátých let, moc dobře víte, co zhruba čekat.

KRINGA – Feast Upon The Gleam (08/2019)
- první řadovka od jedné z nejlepších rakouských BM kapel. Určitě lepší než poslední EP, Total Mental Desecration ale asi zůstává nepřekonáno. Minimálně první, čtvrtý a pátý song jsou ale super. (BandCamp)

HAGZISSA – They Ride Along (08/2019)
- prvotina nové kapely baskytaristy z Kringy, který se na nahrávce stará primárně o vokály. Hagzissa je o poznání zábavnější oldschool black než Kringa a své kvality rozhodně má, což Bastian a spol. předvedli i naživo. (BandCamp)

Herelson

FIELDS OF ELYSIUM - In Ancient Contemplation (07/2019)
- prog death (BandCamp)

NUMENOREAN - Adore (04/2019)
- post-black (BandCamp)

Gába

DEUTERONOMY - Ad Decimum (singl, 08/2019) 
- venku je novej singl a opět kvalitativní posun. Patrik Fält za bicíma zůstal, plus přibyl parádně ohavnej vokillista. Povinnost pro všechny fandy sofistikovanýho black/death vyhlazení. Maximálně doporučuju a těšba na komplet deku The Last Roman.
 
 
 

 

brutusáček

VOLA – Applause of a Distant Crowd (2018)
- no hodně popina a místy i dost „vysoko“, ale překvapivě mě to baví. Díky za tip onDRajsi.

Gába

AVSLUT- vše 
- až ve chvíli, kdy jsem pobíhal v exstatickým stavu po zahradě a šíleně řval "ASRAEEEEEEEEL!!!" jsem musel uznat, že se mi to asi jako fakt líbí. Trhám si vlasy, že jsem neznal před jarním koncertem v Praze.


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

Zkuste dva singly z nových Hideous Divinity. Jestli bude celá deska takhle dobrá, tak album listopadu má aspoň pro death metalista asi jasného favorita.

Já se k Tool v článku úmyslně nevyjadřoval, jelikož tomu nerozumím :) Ta deska mě ale poslouchat baví. Na to, že to má hodinu a půl, tak udrží pozornost a hlavně s nabývajícími minutami roste, plus příjemně graduje. Pravda, není to moc chytlavé jako předchozí alba, ale rozhodně mě to neuráží.

takze Tool jsou venku a dal? nuda jak Bratislava, fakt v tom neco slysite?

na tool mě baví hodně zvuk a basa, jinak je to takové..prostě tool, nic novýho, ale je to dobrý a baví mě to, prostě ideální byzyns plán, vydávat "to samý" jednou za 13 let funguje :)

Už jsou venku Dissilusion a Cult of Luna...

Ale i tak díky, jsem nevěděl že to vyšlo :-)

Fields Of Elysium teda šok! Co to má znamenat? Jakej prog? Velký špatný tohle. Úplně jiná kapela... Když si člověk porovná s první deskou.. kua hned ta první skladba Decomposing Celestial Mass... brutální psycho vejmrd...zfetovaný Virulence hozený do brutal deathu! A teď tohle...

Deaf Center - Low Distance - jsem z toho byl nejdřív taky rozpačitej (viz. album března), ale postupně se mi to začalo líbit o dost víc, vlastně i tím, jak je to takový "nenápadný", abstraktnější, divnější, minimalističtější než předchozí desky. PR a hlavně OS určitě lepší, ale i tak, pěkný je to. "Multižánrový" mi to přijde furt stejně.

aktuálně

diskuze