Album měsíce, únor 2011

Album měsíce, únor 2011

Druhý letošní měsíc neměl tak jako ten první výraznějšího favorita. Buď MJC fellaz smažili ověřené věci, ke kterým je radost se stále vracet, anebo sáhli k novým tvářím. Pak je tu ovšem třetí skupinka alb, která se dostala vysoko, ale řada lidí poslouchala v jiných měsících. Dejme jim proto prostor, zaslouží si jej. Pomyslné umístění si ale tentokrát odmyslete...

Druhý letošní měsíc neměl tak jako ten první výraznějšího favorita. Buď MJC fellaz smažili ověřené věci, ke kterým je radost se stále vracet, anebo sáhli k novým tvářím. Pak je tu ovšem třetí skupinka alb, která se dostala do osobních žebříčků hodně vysoko, ale celkově to předtím na bednu nebylo. Proč? Řada lidí totiž poslouchala stejné desky, ale v jiných měsících. Dejme jim proto prostor, zaslouží si jej. Pomyslné umístění si ale tentokrát odmyslete...

 
vanessa van bastenVanessa Van Basten

Closer to the Small Dark Door

Válcující post-rock/metal a z Itálie? I když jsou jižané v tomhle žánru hodně exotičtí, o to víc zaujmou výjimky potvrzující pravidlo. Zasněná atmosféra, emoce, posmutnělé pocity...že už jste to slyšeli? Tak vězte, že Italové to dělají jinak a lépe. Nekonečné řady uniformních post-rockářů ve flanelce a zasmušilým výrazem notně propraly všechny zavedené žánrové šablony, Italové stylu zas konečně vrací vlastní ksicht. „Z mýho pohledu jedna z mála kapel současný post-rockový scény, která má doopravdy co říct. Nádherný nevtíravý melodie, který nekopírujou jenom známý žánrový schemátka, ale mají vlastní rukopis, kterej poznáš po pár tónech. Snivá uvolňující atmosféra, hudba ničící stres a přitom je dost zajímavá na to, aby sis ji nepouštěl jen do pozadí k práci,“ tvrdí nám všem nedůvěřivcům Kotek. Ano, jděte do toho.

  
L'EFFET DÉFÉEL'Effet Déféé

Al Trop

Zde jen krátce, protože vše bylo řečeno zde. Mladičká francouzská kapela na svém debutu dokazuje, že muzikanti z frankofonních oblastí musí mít avantgardní odkaz Rock in Opposition v krvi. Al Trop, debut přesahující řadu žánrů, které ovšem dokáže svým výrazem stmelit zpěvačka Maude Trutet. Zuzka (zzn) vokální dračici přirovnává k islandské divě Björk, jež se zabydlela v avantgardně rockových končinách. Al Trop je deska velmi rozmanitá, přes nesčetné vlivy vás ovšem praští přes ušiska její přesvědčivost. Skvělé.

  
VirusVirus

The Agent That Shapes the Desert

Pan Czral nekecal, když říkal, že třetí deska Virus bude cobydup. Od vydání minulého alba The Black Flux uteklo něco málo přes dva roky a už jí můžeme srovnávat s aktuální řadovkou The Agent That Shapes the Desert. Kdo čeká radikální změny, bude zklamán. Carl-Michael Eide i nadále piluje svou psychedelicky rockovou verzi klasiků Voivod, kterou s podivuhodnou lehkostí mísí s tradicí folkových jurodivců (viz jeho vzor Scott Walker). Přičtěme k tomu jistou vizuální dekadenci, lyrickou obrazotvornost a třetí deska kapely nemůže zasvěcené nechat chladnými. Virus zůstávají stále unikátem.

  
A nyní to vezmeme po jednotlivých máničkách. Popíkář Anna L stále valí ruské Fetal Decay a jejich aktuální placku You Have No Choice. „Dying Fetus z Ruska nebo spíš lepší Dying Fetus z Ruska. Už na Your Enemy is You se natlačili mezi špičku natlakovanejch tlačenek. Tady jsou modernější, víc groovy a o dost techničtější. Co se týče pestrosti a promakanosti skladeb, Rusové jsou o dost dál než Dying Fetus/Misery Index/Criminal Element. Jen dodám, že přes ten tlak a všechno okolo to není žádná extra trvalka.“

Mrakomoří černokněžník Lunaris má taktéž jasno – Kyprian's Circle a fošnu Noitatulen Vartija. „Podle mě jeden z nejlepších finských projektů, se kterými jsem měl tu čest. Bezchybný mix nasraného a velitelského vokálu, o který se postaral Nazgul ze Satanic Warmaster, melodických skoro až paganmetalových riffů a překrásných klávesových a klavírních pasáží, které má na svědomí pro změnu bývalý člen Shape Of Despair. Průnik starých Ulver a starých Dimmu Borgir. Naprostá nádhera, která se dá poslouchat stále dokola.“ Lunaris ještě vyzdvihuje projekt Vindsvala z Blut Aus Nords nazvaný Children Of Mäani (deska The Veil of Osiris).

A na řade je pan Gorth. Podle složení sestavy Hexvessel (Dawnbearer) by člověk opět čekal blackový skřípot a hle, všechno je jinak. „Na nějaký hlubší rozbor je ještě čas, ale už teď je jasné, že tenhle projekt Kvohsta a Aorta z Code a dalších za zklamání pokládat nebudu. Příjemný melancholický okultní folk inspirovaný asi nějakými britskými obskurnostmi ze 70. let.“

Alternativní rockery, kteří rádi stihnou projet za dobu protočení stříbrného kotoučku široké portfolio žánrů, by mohli zaujmout Return To Earth s debutní deskou Automata. A nyní již LooMis: „Tahle deska má všechno - najdete tu pop, rockmetalmath rockhardcoreprog, trochu bych pochyboval, kde vzít to screamo, ale budiž. Zpočátku to všechno může působit trochu rozháraně, jako kdyby The Mars Volta začali hrát Panteru, Pantera zněla jako Rage Against The Machine a ti se vydali směrem k novým Linkin Park. Nepředstavitelné? Ale kdeže, ono to jenom chce přemýšlet a mít vynikajícího bubeníka (Chris Pennie!), variabilního zpěváka (Ron Scalzo) a multifunkčního kytaristu (Brett Aveni) a rázem tu je první místo, které trio vyhrává s maratónským náskokem Emila Zátopka na helsinské olympiádě.“ Dále Loo doporučuje Acid Bath a jejich prvotřídní nahrávku When the Kite String Pops. Yeah!!!

Kovotepec Bizzaro v těsném závěsu poslouchal (poněkud překvapivě) DevilDriver a jejich novinku zvanou Beast. „Ani se mi nechce věřit, že na vrchol za poslední měsíc dávám zrovna tuhle desku, ale nemůžu si pomoct. Novinka DevilDriver se totiž povedla po všech směrech. Šlapavej, nenáročnej, ale nikterak tupej metal, kterej tě nenechá chladným ať posloucháš sypec nebo tupec. Chytlavý momenty, skvělý tempo, písně napsaný přesně tak akorát. A za album vypovídá už sám název - Beeaasst.“

Novicka Zuzka ujíždí na Larkin Grimm (Parplar). „Larkin Grimm je totálně divná amazonka, kterou potkáte jednou s čínskou harfou, podruhé jen tak s kytarou. Album Paraplar je na rozdíl od předchozích dvou desek produkované Michaelem Girou, takže zní trochu jako ženská obdoba The Angels Of Light. Přidrzlý divoženský folk.“

Lordsnape, co to bude tentokrát? No přece The Project Hate MCMXCIX (Bleeding the New Apocalypse (Cum Victriciis In Manibus Armis), odpovídá nám frajírek. Takže jaká? „Skvělá, tíživá atmosféra, samplované pauzy, protáhle táhnoucí se riffy, brutální mužské vokály míchající se s vysokým ženským zpěvem. Zvuk oproti předchozímuThe Lustrate Process ještě více přitvrdil, což jen více napomáhá už tak velmi dávivé atmosféře. Nesmím opomenout slušně napsané antikřesťanské texty. Pro mě zatím nejlepší deska nového roku.“ Hm...

Gianni si dopřává pořádné dávky zmaru od švédských blackerů Silencer a jejich jediné desky Death – Pierce Me.

Black_Hand vyzdvihuje Project: Failing Flesh a desku The Conjoined, což je pro ty, kteří Forrestovu povoivodskou éru nesledují, kapelka hrající zvláštní mix thrashe načichlého industriálem se zvláštním smyslem pro perverzní a zdánlivě neslučitelné kombinace (viz například užití trumpety).
Dopřejme na samotný konec ještě Black_Handovi prostor s něčím speciálním, totiž hudbou ke hře Exxos – Dune: Spice Opera. „V únoru můj Winamp a Cowon okupoval tento menší skvost. V roce 1992 vyšla skvělá hra od Cryo Interactive, která dvojnásobně zprznila geniální knihu Duna Franka Herberta (prvním zprzněním byl samozřejmě katastrofální film Davida Lynche). Ironické však je, že její soundtrack byl atmosférou daleko blíž původní předloze než jakýkoli jiný film nebo hra. Na záda mu možná dýchá tak film (jako celek) Děti Duny. Hudba přímo ve hře byla, jak bylo tehdy zvykem, vytvořena pro více různých zvukových karet. Jedna však byla pro skladatele Stéphane Picqa a Philippe Ulricha prioritou: Ad-lib s jeho FM syntézou. FM syntéza je v krátkosti o přímé frekvenční modulaci jednoduché zvukové vlny. Přesněji by to mohli určitě vysvětlit jiní experti na Marastu (Dr. Kotek) nebo Wiki. Výsledek je přímo geniální mix organických, arabských a sci-fi motivů v několika vrstvách, které se pak chytře prolínají a dávají tak vznik ideální atmosféře pro dané téma. Samostatně vydaný soundtrack bohužel opustil Ad-lib a byl silně přearanžován a některé skvělé pasáže byly vypuštěny. Což mu podle mě moc neprospělo, ale i tak jde o skvělý výtvor. Původní Ad-lib verzi poznáte tak, že má jednu skladbu pojmenovanou Arrakis.“

  
Ostatní tipy:

Atheist – Jupiter
Egoist - Ultra Selfish Revolution
Darkest Hour – Human Romance
Tesseract – Concealing Fate 
Periphery – Periphery
Don Caballero - World Class Listening Problem
The Contortionist – Exoplanet
Enditol – Enditol
Ulcerate - The Destroyers of All
Dying Fetus - Killing on Adrenaline
Animals As Leaders - Animals As Leaders
Sepultura – Arise
Gojira – Terra Incognita
Fleshgod Apocalypse – Mafia
Pathology – Legacy of the Ancients
Dying Fetus – Descend into Depravity
Mitochondrion – Parasignosis
King Crimson – In the Court of Crimson King
Dead Can Dance - Into the Labyrinth
Aschefall – Alptraumssymphonien
Entorturement - Descend Into Deprivation
Torment - Pain is Transient, Failure Forever
Deicide - To Hell with God
Silent Stream Of Godless Elegy – Návaz
Svarte Greiner – Twin
Strange Dolls Cult - Puppet's Dance
Eryn Non Dae - Hydra Lernaia

aktuálně

diskuze