Album června 2015

Album června 2015

Extrémní letní počasí vyžaduje extrémní hudbu. A na té deska měsíce června rozhodně stojí!

Struktura článku:

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca dubna 2014), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)

Na léto nám sestava hlasujících prořídla na devět, ale o to dříve tu tedy máme výsledky. Titulek sliboval extrém a ten je tu bohatě zastoupen - shodně po dvou bodech si podělilo duo kapel, které se vůči sobě pohybují na zcela opačné straně stylotvorných škatulek - SIGHTINGS a SUNSET IN THE 12TH HOUSE vs MARUTA a PYRRHON. A nad tím vším nám dominují JAGA JAZZIST. Norsko je na Marastu prostě stále v kurzu! A pozornost určitě zaslouží i povedené obaly všech desek.

(3) JAGA JAZZIST – Starfire (06/2015)

- Norsko, nu-jazz, freečko, elektro, soundtracky jak k osmdesátkám, ansámbl jak prase, tralala. Jsem rád, že deska nezní jak ta minulá, ani jak ta předminulá, prostě současní Jaga Jazzist, super. (bizzaro)

- zklamání, ono ti asi svojí kvalitu má, jen mě to už asi nebaví v přehršli veškerého umu hledat a navíc poslední skladba je vykrádaní sebe sama. (brutusáček)

- nová deska je zase o něco jinde, ale baví mě hodně. Rockovější a bombastičtější než předchůdce, občas z ní lezou snad až soundtracky k osmdesátkovejm akčním filmům. Hrozně chytlavý. (Kotek)

 
  
 
 

(2) MARUTA – Remain Dystopian (06/2015)

- Eduardo Borja se zbláznil. U každého z předchozích počinů Maruty jsem si říkal, že to je extrém na hraně. U Remain Dystopian mám pocit, že už je to za hranou. Takový příval kakofonní agrese mi hlava nebere. Nic ultimátnějšího letos nevyjde. Možná jedině Priapus. (onDRajs)

- grindocorová vyjetost, drncačka mimo harmonie. (Kotek)

 
  
  
  
 

(2) PYRRHON  Growth Without End (06/2015)

 - asi u mě lepší než předchozí deska, zvukově čistější, hudebně větší magořina. Osobně tam slyším záchvěvy Negativy. (brutusáček)

- netrvalo dlouho a po druhé řadovce je zde nové EP. Patnáct minut trvající znásilňování nervového systému. Ještě neurotičtější než The Mother of Virtue! (YouTube) (Kuba)

 
 
 
 
 
 

(2) SIGHTINGS – Amuzers and Puzzlers (6/2015)

– rozlučková, resp. již posmrtně vydaná deska jedné z nejpodivnějších a nejoriginálnějších noise rockových kapel, disponujících možná tím úplně nejneuvěřitelnějším kytarovým zvukem, jaký jsem měl kdy možnost slyšet. V rámci jejich diskografie vlastně takový slušný standard (což ale není málo), z kterého vybočuje jen nezvykle temná drone/ambientní skladba Syllabus of Errors. Rest In Noise! (AddSatan)

- rozpadu týhle kapely je věčná škoda, ale aspoň ještě jednu novinku si můžem posmrtně užít. Od až překvapivě přímočarejch náklepů (místy snad až hardcorem načichlejch) k ambientnějším rozplizlostem. Tenhle noise rock můžu. (Kotek)
 
 
 

(2) SUNSET IN THE 12TH HOUSE– Mozaic (6/2015)

– vyklidněnější alter ego rumunsko-italských Dordeduhnahrálo velmi příjemnou, v některých chvílích i strhující porci přemýšlivé a náladotvorné hudby, v níž se chytře mísí vlivy 70's progressive rocku s občasným závanem psychedelie a současnějšího metalu a post-rocku, orientálně/předovýchodní vlivy se výrazněji projeví jen v možná nejlepší skladbě Desert's Eschaton. Zpočátku mě některé pasáže moc nebavily, s každým poslechem se mi ale tahle pestrá mozaika líbí víc a víc. Očekávám, že se z toho nakonec pro mě stane nejlepší deska letošního léta. (AddSatan)

- dlouho očekávané debutové album vedlejšího projektu lidí z Dordeduh. Mozaic mě sice nebaví tolik jako Dar De Duh, ale poslouchá se velmi dobře. Hodně příjemný převážně instrumentální (post-)rock, který překvapí zajímavými nápady, skvělým provedením a také tím, že se po většinu hracího času vyhýbá žánrovým klišé. (Stream desky) (mIZZY)

 
 

 
 

bizzaro

BETWEEN THE BURIED AND ME – The Coma Machine (07/2015)
- co na sedmé desce od kapely, která s tak velkým zápalem skládá, čekat? The Come Machine jsou sice, dejme tomu, typičtí BtBaM, ale v takovéhle formě jsem je dlouho neslyšel. Nebo mi spíš tentokrát prostě neuvěřitelně sedli. Uvážliví, snad i tvrdší a temnější. Nechápu, jak si to vše pamatují a dokáží takhle barvitým způsobem nejen skládat, ale i hrát, přesto se mi The Come Machine jako komplexní materiál zdá jako krok dál. Jo, co by Dream Theater za tyhle nápady dali.

TOWN PORTAL – The Occident (05/2015)
- moc příjemná muzička. Trošku indie pohody, ale hlavně math. A to jak rock, tak core.

IWRESTLEDABEARONCE – Hail Mary (06/2015)
- osmibitům a nintendům jsem nikdy nehověl, smysl pro humor mám, ale v hudbě to ňák neberu, čili ani tuhle kapelu jsem nikdy nežral. A nová deska se bez závratnýho experimentování popasovává s muzikou docela zdařile, i zábavně.

AUTHOR & PUNISHER – Melk En Honing (06/2015)
- takovouhle desku bych od sebe jako tip opravdu nečekal, ale tenhle místy zničující (noise), ale jinak dost muzikální industrial drone/doom (experimental) mě usadil do... pohovky.

LooMis

TONY MACALPINE - Concrete Gardens (04/2015)
- Planeťák Tony servíruje neuvěřitelnou dvanáctou sólovku a stále je co poslouchat. I přestože toho má spoustu za sebou, stále dokáže přinášet nové a nové nápady. Ačkoliv si opět většinu nahrál sám, má i několik zajímavých společníků – 25letá kytaristka Nili Brosh, Jeff Loomis nebo basák Pete Griffin. Celé to ale (pro mne překvapivě) nabubnovat Aquiles Priester.

SPECIAL PROVIDENCE - Essence of Change (03/2015)
- další skvělý instrumental progressive metal/fusion, tentokrát ale z Maďarska. O tom, že tahle parta má velký talent, se již někteří mohli přesvědčit v Brně na jaře a tamtéž se představí i 20/09 jakožto support legendárních Spock's Beard.

LOCH VOSTOK - From These Waters (03/2015)
- tak jsem z téhle desky takovej celej rozpačitej – na jedné straně výborné skladby nesoucí se v technickém death/blackovém duchu, na druhé straně takřka popově znějící záležitosti.

JAN CERHA – AlphOmega (01/2015)
- už poslední deska tuzemských Pessimist Longaevus byla de facto one-man projektem hlavního mozku Honzy Cerhy. Ten se tentokrát už obešel bez jakýchkoliv spoluhráčů a prostě si všechno nahrál sám doma. Je zde zcela slyšitelná návaznost ještě na předposlední desku Ke hvězdám, ale technicky deathmetalové rachocení už zde nehledejte. Poprvé zcela instrumentální album je čistý progressive a můžete si jej stáhnout i na Bandzone.

onDRajs

SKINLESS - Only the Ruthless Remain (06/2015)
- zprvu lehký šok. Současnou tvář mých NY oblíbenců jsem nemohl rozpoznat. Ale po opakovaných posleších to leze ven – za maskou hniloby a záhrobního vokálu jdou na povrch typické prvky Skinless. Tedy mix nasypaného old schoolu a drtícího hardcoru.

mIZZY

KONTINUUM – Kyrr (04/2015)
- islandský post-metálek. Je to sice popíková slaďárna, ale hezká. Baví mě určitě více než třeba nejnovější Sólstafir, kteří jsou až moc utahaní a o ničem. Kontinuum se sice také nepředřeli při vymýšlení originálních a zajímavých nápadů, ovšem Kyrr je chytlavá deska, u jejíhož poslechu, pokud vám nevadí trochu holčičího metálku, se snad neuzíváte k smrti. (YouTube)

MOMENTUM – The Freak is Alive (02/2015)
- další Island a opět se nejedná o black metal. Šéf a gianni album zmínili už v únoru a březnu, já se k němu dostal teprve teď a musím jím dát za pravdu, že se jedná o překvapivě dobrou nahrávku. Hodně příjemnej prog. (YouTube)

brutusáček

SUN KIL MOON - Universal Themes (06/2015)
Mark Kozelek jenom rok od vydání skvělé desky Benji přichází s dalším, sedmdesátiminutovým eposem. Oficiálně to je jenom osm skladeb, přesto jsou některé tak trochu dvojí. Kozelek bravurně mění melodie, tempa a náladu skladeb a k tomu si často dopomáhá prachsprostou obyčejnou stopkou až vlastně takovým přepínačem. Z osmi skladeb jich je téměř dvakrát tolik. Textově je to oproti Benji hodně rozsáhlé a vypravěčské v pravém slova smyslu, to nahrazuje námětovou intimnost předchozí desky. Top desky je jednoznačně skladba Birds of films a This is My First Day and I'm Indian and I Work at a Gas Station.

KEN MODE – Success (06/2015)
– Kanaďané zaváleli na Sedmičce a od novinky jsem čekal další porci jejich noise lomozu, ale kapela se pohnula úplně stranou. Místo noisového bordelu přichází místy vypsychlá až post-metalová deska. Objevuje se zde například čelo nebo ženské zpěvy, přesto to pořád ctí styl kapely a všechno to dohromady soudržně funguje. Velké překvapení a divoká karta do desky roku.

SWEET JESUS -You Destroy Yourself (06/2015)
– kdo smutnil, když se rozešli Have Heart, toho uskupení Sweet Jesus rozhodně potěší, zde působí pěvec z HH Patrick Flynn a opět se jedná o bostonskou školu hardcore.

AUGUST BURNS RED - Found In Far Away Places (06/2015)
– po dvou letech se ukázali s deskou i Augusti a jedná se oje jejich absolutní top. Opět je to technicky vybroušený metalcore, ale mnohem více se zde objevují nemetalové prvky posazeny přesně tak, aby odvedly pozornost od metalu, ale přitom na něj stále navazovaly. Pokud jsem se rozplýval nad Misery Signals, jak umějí kombinovat, August Burns Red jsou o krok dál.

ROSETTA - Quintessential Ephemera (06/2015)
– nečekám žádný Wake Lift č. 2, ale že až takto vyměknou, to mě vcelku překvapilo.

WIEGEDOOD - De Doden Hebben Het Goed (05/2015)
– belgická formace s členy Oatbreaker, Amen Ra či Rise And Fall hraje black metal převážně pro fanoušky amerických Wolves in Throne Room. Směr větru je tedy dán a naživo v škunéru na náplavce to mělo neopakovatelné kouzlo.

Kuba

PITBULLS IN THE NURSERY - Equanimity (05/2015)
- konečně jsem se dočkal! Nikdy bych však nevěřil, že zrovna ve spojitosti s touto kapelou použiji slovo zklamání. Nebo přinejmenším rozčarování. Rozhodně lze souhlasit s Bizzem, že deska má zvuk jak víno a u některých nápadů netřeba výtek, ale zrovna zpěv mi zde vadí snad nejvíce. Nejspíš bylo naivní si myslet, že kapela bude pokračovat v kolejích debutu. (YouTube)

DYSTROPHY - Wretched Host (06/2015)
- jednoznačně kapela pro fans Gorguts nebo Negativa. (YouTube)

AD NAUSEAM - Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est (03/2015)
- prozatím jeden z největších objevů tohoto roku. Občas by nebylo na škodu prozkoumat kapely, které vystupují na společném pódiu s Nero Di Marte! (YouTube)

Leif

SHAHMEN - All in The Circle (05/2015)
- undergroundový hip-hop s podmanivě mystickou atmosférou a charismatickým chraplavým vokálem. (Bandcamp)

ELINA DUNI QUARTET - Dallendyshe (04/2015)
- klavírní jazzové trio doprovázející melancholické písně ve velmi exoticky znějící albánštině. (YouTube)

DEAD CIRCUS FIRE - The Hydra's Tailor (06/2015)
- už dlouho jsem takové věci neposlouchal, reminiscence na alternativní rock/nu-metal přelomu století se zřetelnou inspirací v Deftones a Tool poměrně zaujala. Povedená stísněná atmosféra, silné melodie a příjemný dialog extrémního a čistého vokálu. (YouTube)

VEIL OF MAYA - Matriarch (05/2015)
- poměrně zábavný djentový propletenec, náležitě extrémní, ale zároveň neopovrhující hitovými refrény a zapamatovatelnými melodiemi.

Kotek

PRURIENT - Frozen Niagara Falls (05/2015)
- od Twin Peaks po téměř blackmetalový nakládačky, a většina z toho velmi dobře. 

CIRCLE - Pharaoh Overlord (04/2015)
- výborná deska, krautrock Pharaoh Overlord smíchanej s trochou estrádního nadání Circle, hypnóza u který se občas zacukaj koukty.

Martin Schuster

MUSE - Drones (06/2015)
FAITH NO MORE - Sol Invictus (05/2015)

 

 

bizzaro

THE RED CHORD – Fed Through the Teeth Machine (2009)
- tahle deska mě vždycky vrátí do pohody. Nápady nabitej energickej šupec beroucí si z tech deathu a hardcoru s přísňáckým zpěvem. Chci novou porci!

AddSatan

ATOMIKYLÄ – Erkale LP (10/2014)
– členové Dark Buddha Rising a Oranssi Pazuzu spolu často jamují a tahle deska je více méně výsledkem těchto jam sessions, který se svým vyzněním kloní spíše k prvně jmenovaným. Kvalit produkce obou zmiňovaných kapel to sice nedosahuje, některé pasáže působí mírně bezradně až zbytečně, ale i přesto mě většina desky baví, především úvodní Alkuaineet a závěrečná Musta Kulta jsou solidní psychedelic doom metal/rockové kousky.

PINK FLOYD – Relics LP (1971)
- "A Bizarre Collection Of Antiques & Curios" hlásá trefně podtitul téhle kompilačky. Ve vinyl sbírce nám chybí první dvě desky PF a tak si Interstellar Overdrive a Careful with that Axe, Eugene (s prvním skoro-blackmetalovým skřekem v hudební historii :)) dopřávám odsud. I ty normální písničky jsou celkem fajn, zvláště The Nile Song a Biding My Time.

mIZZY

BOHREN & DER CLUB OF GORE – vše
- k učení na státnice ideální s tím, že Black Earth je beztak jejich nejlepší věc.

MO-DO – songy Super Gut a Gema Tanzen
- k oslavě úspěšných bakalářských státnic neexistuje nic lepšího.

brutusáček

VOIVOD – Angel Rat (1991), Nothingface (1989), The Outer Limits (1993)
METALLICA – osmdesátkové desky
MODERN LIFE IS WAR – vše
ION DISSONANCE – vše, už by taky mohla být nová deska!


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

   gorth:
Jaga - poslechl jsem až po vyjití deky, ale zní to super, nevím, co je tam k hledání, se poslouchá úplně samo:) osmdesátkama bych až tak nemával, jasně, ty bizarní synťáky tam jsou, ale spíš to používají pro vlastní účely než vyloženě jako retro.. bizzi, jaký freečko? vždyť to do sebe všechno zapadá úplně milimetrově:)

  


On do sebe freejazz nezapadá? Hm......to bych chtěl vysvětlit.

Já bych teda v případě Jaga Jazzist těma osmdesátkama mával. Z tý desky je vcelku dost cítit, že si hoši ujeli na soundtracích z osmdesátek. Což není špatně. Než retro bych to považoval za tribut tý muzice, co k tomu hrála a hrajou si to po svým :-) Prostě jenom inspirace....když Miles Davis poslouchal Stockhausena tak se nemínil stát hipsterem....

Jazz mám rád a neposlouchám ho opravdu týden. Co tu plodíš je opravdu hodně...vzdělaný :-) Asi jako tvoje PR řežba s hodnocením hudby Justina Broadricka. Kde mi přijde, že se snažíš být zajímavější než fundovanější. Tak ono je poněkud lepší číst metal od Lukáče a jazz od Najponka než tohle. Dobrou noc a electric shock to you...totiž OHM v duši.

BTW: Arve Henriksen - The Nature of Connections není deska nijak deska meditativního charakteru, ale pro trošku trošku protřelejšího posluchače se jedná o jazz ovlivněný skandinavským folkem, ale tak to je pro dnešní jazz vcelku normální, že bývá ovlivněný folkem té oblasti odkud pochází:-) A tímto je pro mne téma jazz a tento server uzavřené....Brute já se o toho Blancharda pokoušel, ale jak jsem ti říkal na tohle psychicky nemám.

S trochou nadsázky bych A+P přirovnal k pomalejším Ministry, něco mi je tam uvnitř připomíná (osmdesátkovej industriál...)

   AddSatan: gorth: od Sunset jsem taky čekal víc, ale moc se mi líbí, jak se tam nikam nespěchá:) btw, nikdo si nevšiml těch vtipnejch momentů v prvním tracku?:)) 5:15-5:40 cca, pak se to opakuje po 13:00
co je na tom zmíněným momentu "vtipnýho"? :) - vždyť to je vyloženě ten jejich klasický - "trademarkový" postup (nevím jak tu "staccato vytrhávání strun" techniku přesně pojmenovat), který použili poprvý ještě v Makrothumia, bylo to i u Negury, Dordeduh...
  
je to technika hrani na spanelku a vtipnyho na tom neshledavam nic, i ten uvod skladby je temer cely takto hran :)

bizz - možná přiště česky?:p

Sunset - mě překvapuje, že vás to ani trochu netrklo, chápu, že asi nebudete mít tak bohaté asociace, ale...:)

   bizzaro: Makrothumie doma jeste mam z dob distra   

si mlhavě pamatuju, že to mělo dost hrozný zvuk a celkově to vlastně nebylo nic moc, ale pár pasáží asi dobrých... jinak 2 roky zpátky byl reunion, ale teď koukám, že to přejmenovali na Transceatla, sestava až na bubeníka snad stejná (hraje tam i Hupogrammův/Edmondův brácha a ségra :) ) prý "different stylistic approach", letos by mělo vyjít EP, s dnešními schopnostmi by z toho mohli udělat něco lepšího...

   gorth: Jaga - poslechl jsem až po vyjití deky, ale zní to super, nevím, co je tam k hledání, se poslouchá úplně samo:) osmdesátkama bych až tak nemával, jasně, ty bizarní synťáky tam jsou, ale spíš to používají pro vlastní účely než vyloženě jako retro.. bizzi, jaký freečko? vždyť to do sebe všechno zapadá úplně milimetrově:)  
freeckem jsem myslel nespoutanost, svobodu, s jakou ta muzika hraje. nemusis hned akademicky myslet na free jazz, proto jsem to tak i nepojmenoval :)
   AddSatan: gorth: Autora jsem dal jednu skladbu (Shame) a asi nemám chuť poslouchat to dál (a jak říká Štěpán..)
A/P jsem dal zatím s vypětím sil do půlky, zatím nebaví, posun max. co se týče zpěvu (ale ten mě taky nebere), jinak nic, (starým) Godflesh/JK Flesh apod. se to fakt rovnat nemůže :)
  
A/P za me mnohem lepsi nez kapely, co zminujete. nicmene dopomoci si privlastkem (stary), kdyz chcete :)
   AddSatan: Sunset - "trademarkový" postup (nevím jak tu "staccato vytrhávání strun" techniku přesně pojmenovat), který použili poprvý ještě v Makrothumia, bylo to i u Negury, Dordeduh...  
naky kazety Makrothumie doma jeste mam z dob distra

dobrá haluz takhle po ránu :)), jsem rád, že mi to nic takovýho neevokuje :)

protože to má naprosto fantastický náboj nějaké odpadní hudby, jen si nemůžu zaboha vzpomenout, čeho přesně, je tam taková stadionová pompa, jak najede kytara proti sboru a nálada skladby se najednou úplně zlomí

možná to byl nějaký rádiový oplodňovák

tam nejde o to, že by měli nějaké radikálně jiné prostředky, ale že ty jejich klasické jaksi vybouchnou a začnou dělat něco úplně jiného, než (předpokládám) měly, to propojení k výšinám stoupající kytary a sboru v pozadí je velká magie (tuším, že v tom, co mi tahle pasáž evokuje, byly místo kytary synťáky)

vyloženě vidím toho kytaristu v extázi a pod ním svíjející se davy, ze kterých létají desítky podprsenek na pódium

sonický ekvivalent tanečního vystoupení dvaceti naolejovaných německých kulturistů s dokonalou choreografií

prostě peklo, už jsem to slyšel asi padesátkrát, i z bandcampu mě vykopli, nejspíš si z té pasáže udělám nějakou aspoň pětiminutovou smyčku

aktuálně

diskuze