Ve čtvrtek se v Exitu Chmelnice konala akce, na kterou nikdy nezapomenu. Do mé hlavy se zapíše písmem navždy. A bohužel to písmo ani v nejmenším nebude zlaté. Spíše bych to viděl na barvu hnědi, která bude navíc zapáchat…

Do Chmelnice mě samozřejmě nejvíce lákali thrasheři z Chile – Nuclear, kde se rozhodně dobří drancovníci tohoto stylu rodí; například Tom Araya. Na koncert jsem dokonce nahnal dva kamarády, z nichž jeden ani metal v podstatě neposlouchá. A jak jsem si potom rval vlasy, že jsem s sebou vůbec někoho tahal…

Do sálu jsme dorazili okolo osmé. Když jsme vešli, nevěřil jsem vlastním očím. To, co se odehrávalo na pódiu, se nedá moc popsat, to byste museli vidět. Hráli totiž V.A.R. Jediné, co jsem o nich věděl, bylo, že kdysi jejich píseň byla na sampleru společně s Debustrol a dalšími českými metalovými kapelami. A víc po tomto večeru ani vědět nechci. Jejich hudbu bych charakterizoval jako uprděný agro-beer-rock-metal. Škoda, že na tomto koncertu nebyla žádná začínající kapela, která se před lidmi bojí vystoupit, protože po skousnutí setu V.A.R. by se jim o hodně zvýšilo sebevědomí.
Prvně by si asi pánové měli uvědomit, jestli už tak trochu nepřesluhují a jestli jejich hudba ještě vůbec někoho zajímá. Ze začátku koncertu uprostřed sálu postávali asi čtyři lidé, kterých ale s každým dalším songem ubývalo, až na parketu nezbyl nikdo! Samozřejmě pánům nezávidím hrát před prázdným publikem, ale to si měli rozmyslet dřív, než s tímto mezi ně vylezli. Co zde bylo špatně? Všechno! Když nechám stranou naprosto neslané, nemastné, beer-beatové skladby se stupidními texty, nemohu již ale suchou nit nechat na diletantských výkonech jednotlivých členů. Kytary jsem naštěstí ve špatném a ještě přehuleném zvuku ani neslyšel, nicméně mě pobavil zavalitý postarší bubeník, který hrál celý večer jeden rytmus. Když se ale pokoušel o jakýsi pseudo-death metal, to už jsem vyprskl smíchy. (Pardon.) Víc než jejich hudba mě ale uchvátilo jejich pódiové vystupování, které z večera dělalo skutečně bizardní akci z jiného světa. Kytarista s jehlami a hřeby na rukou snad ještě nikoho z míry nevyvede, ale když si zpěvák začal bubnovat na holé břicho a stavěl se do opravdu grotestních póz, nebo když si sama kapela u naprosto prázdného sálu dokonce řekla o přídavek, to už bylo silné kafe.

A proč že se tu rozepisuji o mizerné první předkapele? Oni totiž byli headliner večera! :) Jejich set se totiž protáhl až na nějakých 65 minut. Zbytek kapel totiž uvízl v zácpě a vypadalo to, že už se ničeho dalšího nedočkáme. Že by se někdo omluvil nebo nastínil situaci? Nikoli. Nastalo tedy hodinu a půl (cca 21:30-23:00) čučení na prázdné pódium.

Okolo jedenácté hodiny kapely vítězoslavně dorazily. Čekal bych, že Nuclear, kteří samozřejmě kvůli posunu času hráli první, začnou ihned stavět nástroje a rychle hrát. Kdepak! Naprosto v klídku si sestavovali věci a pak dokonce nechali pódium 20 minut prázdné… Asi čekali, že navnadí těch 15 zbylých ale již vytočených a k tomu unavených lidí. Tato drzost se vyrovná už jen Monstrosity na loňském Brutal Assaultu. Nuclear nám tedy zahráli…a zahráli dlouho…dokonce celých 20 minut, takže než jsem se stačil trochu rozjet, vystoupení skončilo. S otevřenou pusou jsem koukal, jak si po čtyřech flácích z nové desky balí věci. Výkon byl standardní, zvuk moc nelezl, ale thrashovalo to pěkně.

Po Nuclear nastoupili naprosto mizerní Italové Amethyst. Příšerný zvuk, příšerný výkon, zpěvák hlasem připomínající pětileté pískle na pískovišti. A dost! Vydržíme sotva půl skladby a vyrážíme. Hrůza! A tato noční můra pokračovala ještě potom, co jsem dorazil domů a poslechl si nové album Morbid Angel, které je pro mě největší zklamání poslední doby. Skutečně nedobrý den pro hudbu…